Život s Donem

To jsem tak jeden večer šila a z obyváku uslyšela smích mého muže.
A znovu. A zase.
Přirozeně jsem byla zvědavá, co ho tak baví.
A byl to Don.
Takže na další díl jsem se už dívala s ním.
Pokud máte rádi britský humor - něco mezi Black books a It crowd, mohl by vám tento seriál udělat radost.
Online ho najdete tady.
Já jsem si dokonce dělala srandu, že život se dělí na před a po Donovi.
Nebo ještě lépe, jeden díl jsem viděla třikrát. Ne úplně záměrně. Můj muž byl natolik unavený, že vždy po pěti minutách usnul - ale chtěl díl dokoukat. Takže jsme ho pustili znovu....A co myslíte. On se vyspal a já se smála i potřetí. A Dona (Dana Clarka) jsme si doma zamilovali.
Je věčně nezaměstnaný, neurotik, přisprostlý a neurvalý a neuvěřitelný tragéd. Ale tak vtipný...
Dan Clark je britský komik, který si splnil sen a úspěšnou divadelní hru převedl do podoby seriálu. A já mu za to z celého srdce děkuju. Protože jsem díky němu zase o něco omládla.
Pokud se rozhodnete dát seriálu šanci, doporučuji vydržet první díly...u mě jednoznačně zabodovala hlavně trojka....
***
A proč ta taška?
Poslední dny šiju jak zběsilá. Dnem i nocí. Moc práce a málo času.
Ono to totiž se dvěmi nachlazenými dětmi doma ani jinak nejde.
Cestovní taška do porodnice pro kamarádku.
Plus toaletka.
Hezký víkend vám všem!

Takový ten den

Takový ten den když...
.....si zalejete kávu studeným mlíkem místo horké vody.
.....si oblečete svoje nejoblíbenější legíny, aby vás v zápětí polila Ema kakaem.
.....dojdete k autu a zjistíte, že klíče od něj jsou doma.
.....si po nastartování vzpomenete na techničák ležící na stole v kuchyni.
.....vychytáte všechny červené na všech semaforech ve městě a zrovna docela spěcháte.
.....už čtvrtý den máte k obědu čočkovou polévku.
Tehdy je čas na růžovou.
Kabelku....
A pořádný kus čokolády:-)

Olga a Rachel

Víkend ve znamení dvou silných příběhů.

Dvě hlavní ženské postavy, které rozhodně nejsou kladné.

Olga Hepnarová a Rachel Watsonová.

Dívku ve vlaku jsem doslova zhltla a musím říct, že se líbila. I když jsem už nějakou dobu tušila, kdo je vrahem a jak to asi všechno dopadne, nevadilo mi to. 

Hodně mě bavilo střídání pohledů jednotlivých postav a vůbec celá atmosféra knížky.

Takže za mě Paule Hawkinsové jo.

Na Olgu mě do kina vytáhla kamarádka.

Měla jsem strach.

Olžin osud jsem znala a tak jsem se bála, jak kamera uchopí její příběh.

A zvlášť její konec. Možná taky proto, že jsem v poslední době hodně přecitlivělá.

Když film skončil, bylo v celém kině ticho. 

Lidé se po chvíli mlčky zvedali a odcházeli.

Žádná hudba, jen dialogy a černobílý obraz.

Hodně statická kamera a dokumentární styl.

Možná zbytečně dlouhé sexuální scény.

Sonda do duše jedné ztracené dívky.

Dlouho mě žádný film tak nezasáhl.

Nebyl pozitivní, ale ani nezanechal pachuť.

A herečka excelovala. 

Budu o něm přemýšlet ještě pár dní. Minimálně.

V poklusu

Tři věci, které mě dnes těší.
Tulipány od sestry.
Poslední kus látky využitý na sto procent.
Volně hýbat nohama.
***
Dnešek bude hodně pracovní a já už jsem v pokusu někde mezi autem, poštou a daňovým přiznáním.
Od rána, nebo možná už od včerejška, mám svíravý pocit okolo žaludku...
Takže hlavu vzhůru a soustředit se na ty pozitivní věci.
Mějte krásný Zelený čtvrtek.
A vůbec celé Velikonoce...

Čtyři odstíny šedé

O látkách od Myyny jsem tu už psala.
Ale tento kousek mám nově a jsem z něj nadšená.
A o to víc mě mrzí, že Markéta v dohledné době žádnou další látku neplánuje.
Protože šít z české originální designové bavlny a zvlášť od někoho, koho znám.... Rozumíte mi?
Pokud byste o nějaký sýkorkový kousek měli zájem, sledujte FB, budu se snažit tam jednotlivé kousky co nejdřív nahodit.
A pokud se v dohledné době země otřese, možná bude i ten e-shop. 
Hezkou středu mějte!

Hrnky

Prvních pár jsem dostala od maminky.
Ale za to, že jsem jim propadla, může Klára.
Pomalu přibývají a já se na ně nemůžu vynadívat.
Pokud vás baví, tak jako mě, ještě mnohem víc jich najdete tady. Nebo u Kláry....
A kdyby vám náhodou doma přebývaly...tak pište.
***
Co rozzáří úsměv takhle v úterý ráno?
Uklizená kuchyň.
Radost čistě materiální.

Narozeninová

Dva z mých narozeninových dárků.
Kabelka ode mě pro mě a plakát od Jany.
To jen tak zazvonil pošťák a já dostala ten nejnečekanější dárek - prostě úplně jarní a velikonoční.
Jani, fakt jsi mě dostala a dojala a jo, slavím!
A ta kabelka....
To jsem si musela udělat radost asi z miliónu důvodů - jednou za čas to prostě nevydržím a musím:-)
Střih jsem tentokrát už asi vymazlila k dokonalosti.
Jsem na něj opravdu pyšná, protože dvě hodně podobné kabelky jsem už šila a jednu z nich poctivě tahám víc než půl roku, takže funguje dobře.
Tentokrá béžová koženka a růžový trojúhelník.
Plus střapec od Saši, který mě provází už od loňského června a který si poctivě přecvakávám z jedné tašky na druhou.
O víkendu jsem kabelku vyvenčila a jak se tak na ni koukám, možná ty béžové boty fakt potřebuju...
***
Všem moc děkuju za narozeninové přání k minulému příspěvku...

Vyvolat to

Když jsem včera hopkala o berlích ke Klářinu autu, kterým mě laskavě odvezla na přesádrování nohy, sumírovala jsem si v hlavě tento příspěvek.
Jaká je realita oproti fotkám na blogu.
Hezky uklizená ložnice a vedle pokreslená celá stěna a pod ní taška plná nespárovaných ponožek.
Před dveřmi do bytu tři plné tašky neodneseného tříděného odpadu.
Uklizená kuchyňská linka a hned na druhé straně můj šicí kout - výbuch látek, materiálu a všeho rozpracovaného.
Ema v krásných šatech...a pod nimi má strakaté tepláky a přes ně si natáhla další dvě sukně.
Vše dotažené k dokonalosti jedním rozmačkaným rajčetem.
Každá mince má dvě strany. A možná mě to právě proto baví.
Kdyby bylo pořád uklizeno, bylo by vůbec co zlepšovat?
Nebo se tím možná utěšuji:-)
A taky si říkám, jestli by mě ta dokonalost vlastně bavila...
Jen s dovolením si ty nedokonalé kouty většinou nechávám pro sebe. Protože zas tak v pohodě s tím taky nejsem:-)
***
Jana sama sobě k narozeninám.
Fotky z instagramu z Vyvolejto.
Mám radost. Velkou.
A peněženka k tomu.
Hezký víkend mějte!

Geometrie v růžové

Geometrie mě pořád neopouští.
Jen s příchodem jara, respektive velkou touhou po něm, přesedlávám malinko na jemnější odstíny.
Když jsem viděla tuto látku - láska na první pohled.
Až tak, že jsem okamžitě zasedla ke stroji.
Přehlídla tu hromadu rozpracovaných kousků a šila.
Polštář a psaníčko.
Mé marnivé srdce se tetelí a plesá.
že by ještě aspoň jednu toaletku?
***
Psaní je volné, kdyby náhodou:-)
A mě tak ještě napadá - vzpomínáte si loni, jak jsem objevila tuto látku v modré? Já jo.
Tady a tu.

S chutí

Ema a jídlo.
Kapitola sama pro sebe.
S velkou chutí sní všechno.
Svou snídani, moji a další dvě svačiny.
Ještě že tak:-)
***
Z našich společných dní...
" Mami, už půjdu do školky? "
"Ještě ne, Emi."
"A zítra?"
"A pak?"
"A co bude k obědu?"