čtvrtek 4. února 2016

A můžu jet




Další kousek na cesty.
Z jedné z mých oblíbených látek.
A k tomu, pokud byste si chtěli vykouzlit úsměv přes půl obličeje, si doporučuji pustit toto.
Hezký čtvrtek mějte.

středa 3. února 2016

Sama sobě



Milá Jano,
hrej víc na kytaru.
Zpívej víc.
Vař si častěji čaj.
Nespěchej tolik a když někoho potkáš, zastav se na chvíli.
Nebuď tolik zodpovědná.
Kupuj si častěji kytky.
Když zuříš, napočítej ne do pěti, ale aspoň do patnácti, než něco řekneš.
A občas si dovol říct i to, co máš tak dlouho na jazyku.
Uč se říkat ne, protože jsi až moc hodná.
Volej častěji kamarádkám.
Chval se. Několikrát denně.
Usmívej se na lidi. Protože občas se usmějí nazpátek.
Neřeš tolik nepořádek u dětí.
Kup si sešit a piš si, co se přihodilo. Kdy jindy než teď. Až budeš stará, už si na nic nevzpomeneš.
Nos častěji rtěnku.
A podpatky.
I třeba jen do trafiky.
Piš si podobné seznamy, protože pokaždé když si je přečteš, budeš mít trochu lepší pocit a určitě něco z toho uděláš....

úterý 2. února 2016

Pokažená kytka




Pryskyřníková sezóna je tu.
Jedním jsem si dneska cestou z pošty udělala radost.
Ema prohlásila, že je to pokažená kytka, protože nevoní.
Ale já ji beru i bez vůně.
Plus ty toaletky z minulého týdne.
Kromě růžovošedé jsou všechny volné.
Takže pokud po některé vaše srdce touží - pište.

pondělí 1. února 2016

Co všechno se dá dělat z postele





Jednou za čas je fajn být nemocná.
To jsem si řekla třetí den, když už mi bylo podstatně líp.
A já začala mít potřebu něco dělat.
Takže jsem si nanosila postupně k posteli všechny časopisy, co jsem doma našla.
(Ty tam mimochodem leží skoro netknuté doteď...ale plán dobrý...)
Objevila nový seriál, který teď po nocích dokoukávám. (Tento!)
Objevila jsem, co je to snapchat a bavila se prozkoumáváním cízích účtů na instagramu.
Nastřihla a vyšila 4 zvířata.
Naplánovala si práci na deset let dopředu:-))
***
Teď už se tvářím zdravě, takže jsem sedla k šicímu stroji a zvířata mohla na svět.
Hlásím, že mise prase splněna.
I když mělo původně vypadat jinak, pravda.
Ale docela jsem se bavila.
Tak hezké pondělí!

pátek 29. ledna 2016

Z postele


V plánu bylo hodně věcí.
Ale jak už to tak bývá, nečekané vítězí.
A tak mě skolila chřipka.
Ještě ve středu večer jsme s mužem poslouchali Junia Meyvanta a už při cestě do postele jsem tušila, že něco není v pořádku.
A teprve dnes jsem schopná udržet oči delší dobu na telefonu. Do obyváku k počítači to ještě nevidím.
Takže dnes opravdu postelový příspěvek.
U stroje hromada nenafocených toaletek, rozšité kabelky, nádobí všude kam se podíváš....
Já v posteli se spící Emou. 
Kuba pohádku.
Na víc nemám kapacitu.
Žádná knížka, žádný film, žádná hudba.
Jen spát.
Však já to pak zase doženu:-))
Ale pro vás tu mám video - aneb náš středeční koncert.
Nádherný to bylo....

středa 27. ledna 2016

Je líp



Nejhorší za námi.
Dětem otrnulo.
Takže začali vymýšlet, co by rádi k jídlu, jaké písničky pustit a samozřejmě se začali nudit.
Ještě že mám v záloze Janu.
Ema princezny a Kuba volná tvorba.
A já pozdní snídani.
Základ je dobrej:-)

úterý 26. ledna 2016

Vlna potřetí





Vlna potřetí, jen malinko jinak.
Střih ozkoušený přímo na mně a za ten čtvrt rok,co kabelku nosím, můžu jen doporučit.
Jen jsem tentokrát sáhla do útrob skříně pro jiný vlněný kousek. Který si tam ležel už pěkně dlouho.
Ale na zimu ideální.
K tomu další z nových koženek.
A trocha geometrie dovnitř.
Radost u šití. Velká.
Po náročném dnu s nemocnými dětmi jsem prostě musela ušít něco mimo plán, jen tak. Pro uklidnění....
***
Kabelka je volná, takže v případě zájmu pište.
Jen tu brož od Petra Hůzy si, s dovolením, nechám...:-)

pondělí 25. ledna 2016

Hledat pozitiva






Dnešní radosti.
Taška ušitá o víkendu. Z nové koženky.
Ema a banán.
Nejlepší polívka na světě. Aspoň podle Kuby.
Tulipány už odešly.
A baví mě pořád.
Je potřeba hledat ty pozitiva, zvlášť když roztál sníh, děti jsou nemocné a doma není čokoláda...
A hledání pozitiv mi jde.
Však o tom je tento blog asi nejvíc:-)

sobota 23. ledna 2016

Za odměnu







Čtyři dny jen sama pro sebe.
Tolik času jsem na sebe už dlouho neměla.
A abych to pořádně využila, vyrazila jsem za kamarádkou do Vrchlabí.
Vídáme se málo. Protože děti, vzdálenost, práce.
A telefon je nám málo.
Ale jsem vděčná, že ji mám a že pokaždé, když se vidíme, jako by čas mezitím nebyl.
Několik hodin sama v autě, ideální čas na přemýšlení a snění.
A to já ráda.
Představovat si, jak to bude, jak by to mohlo být, co bych chtěla...
Cestou tam jsem nabrala i novou hromadu koženek, cestou nazpět látky.
A pořád je ještě sobota a já mám víc než 24 hodin tichého bytu.
Je to někdy strašně fajn být sama.
Ale už se nemůžu dočkat, až uslyším dusot na schodech.

středa 20. ledna 2016

Líná snídaně



Takový můj malý rituál.
Nebo taky roztržitost, vlastně jak se to vezme....
Když děti odejdou za doprovodu muže do školky, zůstávám ve ztichlém bytě sama.
Snídani si ráda vychutnám a popravdě o půl sedmé ráno, kdy děti snídají, ještě můj mozek spí a žaludek se netváří o nic přívětivěji.
Takže většinou stelu postele, uklízím nádobí, stříhám látky a připravuji si prostor na práci.
A taky si chystám snídani na potom.
Proč na potom?
Nejčastěji se pak do práce zaberu a někdy kolem půl desáté zjistím, že mi káva vystydla a vločky už jsou uleželé tak akorát.
A to je ta chvíle, kdy odkládám cokoliv, na čem pracuji, sedám si na sedačku, pouštím si hudbu a aspoň patnáct minut mám tu nelínější snídani na světě. Čtu časopisy, projíždím ostatní blogy a hraju si na "volné dopoledne".
Dnes mi k tomu sice asistovala Ema, ale i tak jsem si to užila.
Znovu si prolistovala poslední Nové proměny bydlení, kde je dvojstrana s mou oblíbenou Janou.
Na nohy si natáhla tlusté vlněné ponožky.
A poslouchala nejnovější hudební objev.
Za ten může Honza Unger ze Zrní a tímto mu děkuju za novou závislost.