Psaníčko na dva způsoby

Oboustranné.
Ušito o víkendu.
Než najde svého majitele, tak jsi si ho pověsila na zeď.
Pro zlepšení nálady.
***
A že ji tento týden zlepšit potřebuju.
V nejnevhodnější chvíli se mi ozvaly záda. Nebo spíš přestaly spolupracovat...
Takže většinou polehávám. A na stroj koukám z povzdálí.
A taky se pomalu loučíme s naším milovaným psem.
Udivuje mě, jak jednoduše to přijímá Kuba.
Za tu lehkost a přímočarost jsem mu vděčná.
Složitě se mu snažím vysvětlit něco, co on za mě dořekne jednou větou.
Děti mě nikdy nepřestanou překvapovat.

Je libo dům?

U slečny Emy v posteli.
***
Domek/polštář ze zbytků. Potištěná látka na střechu, duté vlákno dovnitř.
Víc než Ema domeček ocenil Kuba.
Takže jsem musela slíbit ještě jeden.

Plány stranou

Když se nedaří a je nutné odsunout bokem všechny plány.
Nic nepomůže líp než malé radosti.
Takže i když bylo tričko nachystáno na jinou příležitost, má ho Ema na sobě dnes.
Vylepšila jsem ho látkovou hvězdou. Plus nová šňůrka na dudlík.
A něco dobrého na nervy.
Ještě by to chtělo nějaký hodně dobrý film. Přece jen po druhém dílu Nymfomanky mi lehce zamrzl úsměv na rtech...

Na cesty...

Cestovní taška.
Na přání.
Na cesty do daleka a třeba taky do porodnice.
***
Když jsem ji šila před rokem a půl pro svou maminku z k narozeninám, zařekla jsem se, že je to naposledy. Teď už přesně vím, co jsem tím myslela.
Není to složitá taška, ale je větší, hůř se mi s ní manipuluje a pak ten šikmý proužek. Hezky ručně u oblíbeného seriálu....
Mějte krásné pondělí...

Pozvolna

Větší toaletka.
Pro jednu mou milou.
***
Na to kolik věcí jsem slíbila ušít, kolik jich mám rozpracovaných a kolik v hlavě, mám trochu útlumové období. Emička přestala spolupracovat, málo spí, pláče, chce se nosit.... a tak se prostě šije minimálně. Je snad jen na chvíli, možná za tím budou zuby...takže to zase tak moc neřeším. Ale je mi po stroji smutno, to nepopírám.
A komu něco dlužím, vydržte, pracuje se na tom! Sice po chvilkách, ale pracuje...

V posteli

Nejšťastnější v naší posteli...
***
Opět najíždíme na obvyklý režim.
Já si to užívám. Mám víc času na Emu, na sebe a i Kuba se do školky těší.
Ale Emička nemá spojence.
Měla Kubu víc než 3 týdny jen pro sebe a zvykla si na to. Teď ho každé ráno hledá...
A o to víc se chce chovat.
Takže je mi neustále v patách.
U Kuby jsem na to nebyla zvyklá.
Hodně mě překvapuje, jak je Ema jiná než byl Kubík. Jak si nás umí omotat kolem prstu a dostat nás přesně tam, kam chce.
A když není po jejím....

Ještě pořád žlutá

Malé změny v našem obyváku.
Menší sedačka, ale odpočívací kout zůstal.
Střihla jsem do zbytků svých tištěných látek a vznikly další potahy na polštáře.
Přece jen nevýhodou těch světlých je rychlé ušpinění. I když o tom tak přemýšlím, naše děti ušpiní jakékoliv...:-)
Žlutá zůstala, ještě pořád mě baví.
Ale i tak už pokukuju po něčem jiném.
***
Jsem hrozně překvapená, kolik volného prostoru vzniklo odstraněním obrovské sedačky a především hromadou hraček našich dětí. A to nám ještě pořádný kus obyváku zabírá vánoční stromeček, se kterým se nějak nemůžu rozloučit. Ačkoliv už dost opadává.
Mám s obyvákem velké plány. A hrozně moc si ten "nový" prostor užívám.
Dětský pokoj byl pro mě letos tím nejlepším dárkem!

Pravá domácí

 

Zabijačka.
Naposledy jsem ji zažila ještě v dětství.
Byli jsme s Kubou téměř u všeho. Jen samotné zabití jsme si nechali ujít.
Ale u ostatního jsme už nechyběli.
Všechno poctivě ručně.
Mám takovou radost, že jsem si to mohla okoukat, vyzkoušet.
Že Kuba pochopil, odkud se bere maso.
Proč prasátko umřelo.
Že to nebude znát jen z přírodovědy a knížek.
A pan řezník - největší borec!

Ještě chvíli Vánoce

Zítra budou ještě poslední dárky v Jeseníku.
Toaletní taštičky, ještě nezabalené.
A dva tajné dárky ve zbytcích vánočního papíru.
Mějte krásný víkend!

První

Doufám, že jste ten loňský rok hezky oslavili! 

Vítej 2014!