Podzimní

Z víkendu.
Bylo nám dobře.
A já jsem konečně našla nějaké houby. (Doteď je sbírali všichni ostatní...)
***
Kubík už je zpátky ve školce, třikrát hurá. Jen Emička a zuby, to je kapitola sama o sobě.
Tak hezké podzimní úterý. V Olomouci doslova. Plískanice, mlha, zataženo. Ale u topení je fajn. Moc...

Barevné

Jedny z prvních taštiček, které mám rozešité.
Hnědé s hodně barevnými klopami.
Radost u stroje.
Mějte krásný začátek nového týdne!

A ještě jednou a rozhodně ne naposled...

Prostírka v obyváku.
Zbytky látek.
Ten tisk mě tak baví.
Krásný víkend přeju!

Když děti spí

Dnešní poobědová siesta.
Mléčná káva, narozeninový dort a úplné vypnutí hlavy u stroje. Dnes trochu barevný relax.
***
Kuba je už druhý týden doma ze školky s nachlazením. A i když vymýšlíme různé aktivity a procházky, docela dost se nudí. Přece jen ani já, ani Ema nejsme ti praví školkoví parťáci na hraní. Takže tu svou obědovou pauzu prožívám opět o něco víc...
Ale teď už zpátky do reality. Vzhůru ven, aneb Kuba, Ema, máma a pes.

Modrošedá

Pokračování obyvákové změny.
Z natištěných látek jsem ušila polštáře, na nějakou dobu musí zase růžová pryč. 
A zbytky jsem použila na dvě taštičky.
***
Prohlížela jsem si zpětně fotky našeho obyváku. Šedá se mě drží už skoro rok....A ještě asi nějakou dobu u nás bude. Pořád mě totiž hrozně baví....

Slavili jsme

Společná oslava narozenin Jiříka a Emičky. Sice jsme se nesešli všichni, ale i tak to bylo moc fajn.
Na poslední chvíli jsem stihla upéct dort, který si sice Eminka neužila, ale asi to nevadilo, protože kočárek s panenkou splnil očekávání.
Kočárek je ještě po mé mladší sestře, ve kterém s oblibou vozila našeho psa....Peřinky jsem spíchla ještě rychle před oslavou. Jen se obávám, že víc než Ema si panenku oblíbil Kuba. Od rána dnes chová, krmí...a v kočárku se místo miminka vozí medvěd a auto.

Ženský víkend

Náš víkend v Albeřicích v Krkonoších.
Samé ženy, spousta povídání, možnost přemýšlet, zastavit se...
Zklidnit se, nadechnout.
Nádherná příroda, klid, ticho....
Tak jsem si to představovala a vyšlo to na 100%. 
Jen to uteklo moc rychle...
***
Načerpala jsem energii do následujících dní a s velkou radostí se vrátila domů.
A když jsem pak večer držela v náručí spící Emu, uvědomila jsem si, že ať jsem utahaná sebevíc, tyhle chvíle jsou k nezaplacení. Nikdy bych neměnila.
Jsem ráda, že jsem žena. A neskonale vděčná, že jsem matka.

Jsem zvědavá

Na pátek jsem se těšila.
První víkend sama po dlouhé době.
Poprvé v noci bez Emy.
Odpočinek už tak potřebuju.
Tak jsem zvědavá, jak si tento víkend vychutnám. Kolikrát se asi v noci vzbudím, abych zkontrolovala děti a zase klidně usnula....A kolikrát budu telefonovat domů....
Krkonoše, už se těším!
***
Obyvák se zase pomalu převléká...
Jsou natisknuté nové látky na polštáře na sedačku, tak jen malá ochutnávka....
A další papírový řetěz....

A může přijít zima

Aneb čepice a nákrčník pro Emu.
Látku mám už pár měsíců a pořád jsem nevěděla, co z ní bude.
Ušila jsem takovou lehčí variantu, na tu opravdu zimní se teprve chystám...
Modelka opět moc nespolupracovala, ale omluvou by mělo být to, že kombinace rýmy, kašle a tří rostoucích zubů je dost pekelná...

Náročné dny

Nemocné obě děti.
Takže nic zábavného.
Hodně pláče, vztekání, naprosto rozhozený režim....
Skoro žádný volný čas (chjo), ale i tak si občas ukradnu chvilku.
Radost mi dělají třeba růže na stole, natištěné tričko pro Emu, rozšitá taška, Kuba a jeho "příklepová vrtačka"....
A teď už vzhůru do kuchyně uvařit další kotel lipového čaje...