Nádherně nasněžilo.
V pátek ještě nic. Viz první foto - delegace na cestě k volební urně. Ale včera už proběhly první běžky. Bylo to úžasný. Relax. Vyčištěná hlava. Druhá fotka je na našich milovaných Pohořanech, kde máme chaloupku. Tak krásné zasněžené pondělí Vám všem:-)

Šňůrky na dudlíky. Ty umělohmotné, chrastící mě hrozně svým zvukem rozčilovaly. Takže jsem je vyměnila za látkové. A Ema bude za parádnici.

Na hraní...

Hrací kostka pro Emičku. Pomalu už začíná brát věci do rukou, takže hračka byla víc než nutná. Jsem hrozně zvědavá, jak na ni bude reagovat. Prozatím ji totiž zabavil Kuba.

Dnešní kreativní dopoledne. Aneb jak zapatlat půl kuchyně. Ale Kubu to víc než bavilo a to je hlavní:-) Tímto zdravíme babičku do Jeseníku a děkujeme za barvy.
***
Děti konečně usnuly a já jdu žhavit stroj. Hurá!

Modrá pryč

Pomalu nahrazuji modrou. Už to zase chtělo změnu. Ale šedou nedám!

***

Miluju tuhle svou poobědovou siestu. Uklizeno, ticho, děti spí...

Vzácný okamžik domácí pohody...

2012

Dnešní příspěvek Rosy mě donutil přemýšlet. Jaký byl vlastně loňský rok. Nejsem moc příznivcem předsevzetí, bilancování a velkých změn okolo silvestra, ale tohle mělo něco do sebe. 

Ten rok nebyl jednoduchý. Bojovali jsme doma na všech frontách. Vzaly za své některé mé naivní představy o našem společném životě, o manželství, výchově dětí... Byly stovky momentů, kdy jsem brečela, že už nemůžu, že snad podruhý neotěhotním, že s tímhle chlapem nevydržím, toto dítě nevychovám správně, že snad nikdy neporodím, tu bolest nezvládnu...Strach, aby byla Ema zdravá. Abych ji donosila. Strach z předčasného a vyvolávaného porodu. Strach když jsem ji viděla skrz sklo inkubátoru. Strach, jak zvládnu dvě děti...

Ale taky byl plný překvapení a radostných okamžiků. Nečekaná setkání, moje vlastní prodejní výstava v muzeu, moment, když jsem zjistila, že čekám Emu. Moment, kdy jsme se dozvěděli, že to bude holka. Týden s Jiříkem na manželských setkáních v Kroměříži, chvíle strávené s naší holčičí bandou, dámská jízda do Prahy, taneční s partou našich přátel, všechny ty výlety s kamarády - a že jich bylo. Téměř dva měsíce strávené na chalupě. Radost z šití, kdykoliv se mi něco povedlo. Spousty prodaných tašek. Svatby mých kamarádek. Přes příšerný začátek nádherný porod Emy. Všechny ty vřelé projevy přátelství, kterých se mi letos dostalo. Chvíle, kdy jsem si uvědomila, jak jsem vděčná za svou rodinu a za krásné vztahy, které máme. Všechny ty zprávy, maily a kometáře plné podpory, které jsem od vás-svých čtenářu dostala....těch si opravdu neskutečně vážím. 

Je dobře jednou za čas se zastavit a podívat se zpátky. Loňský rok byl tak rozmanitý. I přes opravdu těžké chvíle bych neměnila. A jsem zvědavá, co přinese ten letošní. Už jenom jeho rozjezd stojí za to....

Z kuchyňky...

Nezbytné doplňky do kuchyňky. Kuře, brambory, salát a vajíčko. Ušito z filcu, vycpáno dutým vláknem. A vaříme...
Moje první letošní šití....Měla to být kabelka, Kuba si vybral potraviny. Ale nakonec jsme spokojení oba:-) V plánu je ještě nějaký dezert a časem snad ovoce...

Doufám, že neplatí, jak na nový rok....Na stroj jsem totiž zatím ještě nesáhla. Ne že bych nechtěla. Ale většinu volna mi zcela zabrala Ema, která teď vyžaduje hlavně maminku. A když už by to šlo, padám únavou. Takže relax, čtení knížek ( díky Ježíšku!) a teplé ponožky. Ano, i k nám dorazila rýmička. Ale statečně bojujeme:-)
Taštička na fotce je jeden z vánočních dárků. Tu látku jsem si hrozně oblíbila a už teď lituju, že jsem jí koupila jen metr...

...

Z naší silvestrovské procházky. Moc jsme si to užili. Není nad to trávit poslední den v roce s těmi, co máte rádi...