Spoustě našich známým se v nedávné době narodilo miminko a nebo teprve na svět přijde. A tak šiju zvířátka do postýlek. Z poslední doby je to tento pejsek. Zdržel se u nás doma poněkud delší dobu, protože mi malinko trvá vypravit se na návštěvu. 

Toto šití dárků pro konkrétní osoby mám hrozně ráda. Přemýšlím nad barvou, tvarem..a hlavně se těším, jak překvapím.

Ne že bych neměla co dělat, ale v rámci dopolední procházky s Kubou jsem zamířila do oblíbeného sekáče. ( To je jediný, který vzal Kuba na milost. Mají tam pastelky.) Narazila jsem na úžasně barevnou prošívanou deku za hubičku. A protože u nás budou Vánoce červené (opět:-)), tak se vlastně skvěle hodí. 

Kdybyste měli pocit, že tuto kabelku jste už někde viděli, tak máte pravdu. V srpnu jsem skoro stejnou šila mamince k narozeninám. Ale moje kamarádka se do této látky zamilovala. Naštěstí jí mám tak na další tři kabelky (opět skvělý nákup v sekáči, díky Evi). Tak jsem se dala do práce, trošku ji inovovala - popruh navíc, vychytala chyby z minula a je na světě. A abych uzavřela opět květovaný příspěvek, na tento úžasný šátek jsem narazila v pondělí. Samotný den byl dost příšerný, návštěva v sekáči ještě horší. Kuba protestoval, takže jsme se zdrželi asi dvě minuty, ale u pokladny se povaloval tento krasavec. Tak mějte krásný den, u nás už zase zataženo...ale sněží:-)

V neděli měla moje sestřička svátek. Tak vznikla ušanka. Hodně barevná, veselá a trochu trhlá. Ale přesně taková, jaká je i naše Barunka. 

Baruli, všechno nejlepší. Mám tě moc ráda.

Celý den jsme hodně pracovali..(teda hlavně Jiřík a oba dědečci. My s Kubíkem a babičkou jsme zase hodně vařili). Venku byla zima, pršelo a hned to namrzalo. Skoro se nám ani nechtělo vystčit nos z roubenky. U kamen bylo tak příjemně. Když ale venku byla taková nádhera. Hodně to klouzalo, přes mlhu nebylo nic moc vidět, ale ta námraza všude kolem...Zato cesta autem zpátky do Olomouce byla docela dobrodružství:-)

Další střípek vánočních dekorací. Girlanda mezi kuchyní a obyvákem. Dvacet dva dní do Vánoc, taky se už těšíte? Já moc, když odmyslím co všechno je ještě potřeba stihnout. Ale někde jsem četla, že krása je v nedokonalostech...takže na ty nedokonalé Vánoce:-)

Háčkovaná čepice té správné barvy do podzimní plískanice. Doma mi ji krade Kuba, na ven je jen moje:-)

Torzo naší adventní výzdoby. Rychle stvořené včera v noci, když mě přepadla potřeba začít se už na ty Vánoce těšit. Vůbec letos s vánočními přípravami pokulhávám. Větve na věnec leží na balkóně, většinu dárků mám zatím jen ve své hlavě a nad cukrovím a úklidem ještě ani nepřemýšlím. Ale ještě je čas, co myslíte?

Radosti posledních dní. A že byly potřeba. Není mi úplně nejlíp a tak každé zvednutí nálady oceňuji. Sobotní ranní výprava do sekáče: úžasná látka - teď ještě košile dost podivé velikosti, malinké dětské šatičky (kdybychom náhodou měli někdy holčičku), ty momentálně nosí Bertička a boty, které jsem tam opravdu nemohla nechat. Celkem 30 kč. A taky konečně koupená hořčicová příze, ten správný odstín jsem sháněla už několik měsíců (díky Marki). Háčkuji si z ní čepici, kterou mi zatím sebral Kubík...(na fotce stav, kdy mi právě došla příze). A dvě nové látky, koupené Jiříkem v Kroměříži (Moc děkuji:-)).

Jak jsme se měli ve Valticích? Skvěle. Jen ten sníh po cestě zpátky mě malinko překvapil. A to jaká mi byla zima...Ale aspoň už začínám mít vánoční náladu. A to nám ještě voní celý byt po jedlových větvích...

Už nějakou dobu plánovaná  a slibovaná čepice pro Kubíka. Včera kolem oběda dorazila nová Marina a v ní střih na ušanku. Večer stačila půl hodinka a bylo hotovo. A dneska ráno jsem tiše zuřila, když jsem Kubovi nemohla čepici nasadit. Nějak mu asi povyrostla hlava. Takže jsem malinko párala...a i tak už teď vím, že tato čepice poputuje za někým menším a já se budu muset pustit do další. Ale to až o víkendu. Za pár hodin totiž odjíždíme s Jiříkem do Valtic, Kubulu odkládáme u prarodičů a budeme si užívat víno a jeden druhého. Ani nevíte, jak dlouho se už na to těším. Tak krásný zbytek týdne a opatrujte se:-)