Naše každodenní polední radost/starost. Venčení Ferdinanda. Od té doby, co nosí Kuba vodítko, mám jistotu, že mi už nikam neuteče. Je totiž patřičně pyšný, že má úkol...Kéž by mu to vydrželo:-)

Dnes předaná taška, ušitá o víkendu podle první Mariny, zdobená volným prošíváním. Snad udělá obdarované radost. Kdyby bylo jen tak jednoduché obdarovávat i chlapy. Už několik dní se trápím s vymýšlením dárku pro manžela....ale zatím nic. Přece jen, kabelka to asi ne, z medvědů už vyrostl. Ještě že mám víc než 5 týdnů....

Před několika měsíci jsem začala háčkovat polštář. Vydržela jsem u toho asi tři večery a pak jsem ho odložila s tím, že si dám chvíli pauzu. A pauza se protáhla...Takto je rozděláno víc věcí...Mám prostě ráda rychlé výsledky(To už jsem párkrát říkala, že:-))...Ale o to víc mě potěšilo, když jsem včera večer uznala, že těch pár měsíců občasné práce se vyplatilo a polštář se nakonec dočkal svého dokončení. Recyklace starého prostěradla, duté vlákno jako výplň, z druhé strany háčkovaného povlaku starší bavlněná modrobílá látka....a zapínání na zip. Finále už bylo přesně v mém stylu, rychlé. Hurá. Zatím putoval polštář ke Kubovi do postýlky. Sice je spíš dekorační než na spaní-hodně jsem ho nacpala- ale, že mu to tam sluší:-)

Už dlouho jsem sháněla Kubovi šálu. Jedinou malou vlněnou, co jsme doma měli, Kuba odmítal - předpokládám, že kousala. A pak jsem viděla u Barborky její dvacetiminutovou šálku a bylo jasno. Ušitá ze zbytků flanelu, teploučkého plédu (deky) z Ikey a aby to Kubu bavilo, tak nesmí chybět letadla. Jak jinak. A až si maminka trochu vydechne, tak se pustí do čepice....

Lavice a dvě Kubovy židličky v novém. A že už to potřebovaly...staré podsedáky dostaly pořádně zabrat a abychom to měli doma na Vánoce ještě hezčí, ušila jsem nové. Tentokrát jednobarevné, režné..ale vyhrála jsem si s prošíváním. Jídelní židličku už Kuba otestoval....a i když nic neříkal, já jsem spokojená:-)

Dnešní radosti... zpracovaná dýně s masem, zelím a bramborovými noky k obědu(skvělé!) a včerejší úlovek ze sekáče. Vždycky si novou věc pověsím na ramínko do ložnice a kochám se. Není nad to dělat si radost... 

Taška pro jednoho modeláře.....Letadýlkovou látku jsem si zamilovala, mám v plánu z ní ušít Kubovi polštář do postýlky, třeba se pak do ní bude víc těšit. Já už se tam po dnešku těším...přece jen mám za sebou náročný den (hrušková povidla uvařena, dýně s masem upečena, zelí uvařeno, látky nastříhány, sekáč řádně probrán, koupen nový kabát, návštěva prababičky...a tak). Dobrou noc:-)

Nedělní oběd. Ideální vzhledem k počasí. Jen to pivo mohlo být točené a ne nealko. Dneska jsme už zase na zelenině...a na dýni. Jsem zvědavá, jak se s ní Kuba popasuje:-) Tak mě napadá, poradíte mi, jak nejlépe zpracovat dýni, jinak než na polévku a kompot? Jsem dýňový začátečník...Díky moc a hezké pondělí. I když u nás v Olomouci trošku mrazivé.

Z dnešního odpoledne....kéž by i zítra bylo tak krásně. Dobrou noc:-)

Před pár dny to byl přesně rok, co jsem začala šít. Maminka mě sice v dětství naučila, jak se zapíná její stará Lada, dokonce jsem byla schopná i zapošívat, ale třeba ušít linku, která by byla rovná...ani náhodou. A upřímně, vlastně mě to vůbec nebavilo. O to překvapivější bylo, když jsem loni v září narazila na časopis Marina, který ještě ani nevyšel a hned jsem si ho objednala.  A rovnou půlroční předplatné. Co na tom, že jsem neměla stroj, nic jsem neuměla a ani jsem netušila, jestli mě to bude bavit.....Přišlo mi první číslo a já si ho celý měsíc pročítala a pořád se rozhoupávala. Půjčila jsem si stroj od maminky a 5. listopadu se odhodlala. Ušila jsem slona. Z látek od manželovy maminky, která mi je dávala se slovy, kdybych někdy třeba chtěla šít....(Jak to tušila???). Vycpala jsem ho výplní z polštáře....a byla na sebe tak pyšná. Kdyby mi tehdy někdo řekl, co všechno za ten rok zvládnu a ještě s malým dítětem, že si třeba ušiju tašku, tak nebudu věřit. A že mám skvělého muže, který mi věří a podporuje mě ve všem, co vymyslím, dostala jsem k Vánocům nový stroj. A tak jsem šití definitivně propadla...Jiříku, díky moc za důvěru :-)