Ze včerejška mám dobrý pocit.  Dopoledne jsme byli na návštěvě u kamarádky a odnesla jsem si odtud recept na parádní jabečno-banánovou přesnídávku a ještě večer jsem jí navařila 12 sklenic. (Veru, díky moc, je úžasná, s Kubou jsme jednu ochutnali a už nikdy nekupuju..:-))...Po obědě jsem se pustila do tašky na zakázku ( ano, Ilono, konečně!!!) a večer jsem si ušila jednu rychlou podzimní taštičku ze zbytků sametu z medvěda (ten se schovává v ložnici, kde očekává Vánoce. Kabelka je v barvě mé nové peněženky(díky, Veru, podruhé) a hlavně v barvě, která je momentálně můj favorit. Žlutá, nejlépe do okrova, šafránova..nebo jak ji nejlépe popsat....prostě vede:-) A dneska? Dneska budu odpočívat. A večer mě čeká svatomartinské víno. Juchů.

Už dlouho jsem přemýšlela o sedacím pytli k nám domů. Původně jsem ani neměla v plánu ho šít, ale když jsem si ho prohlédla u kamarádky a viděla, že to není nic težkého, rozhodla jsem se ho nekupovat, ale ušít. A samozřejmě zůstalo u plánů...Teda až do té doby, než jsem viděla online video k zářijové Marině Quilt, kde byl na podobný sedák návod. V klidu, pomaličku jsem se pustila do vrchní části s aplikacemi. Nejdřív jsem přemýšlela o motivu medvídků, nebo letadel, autíček....ale vzhledem k tomu, že u nás už asi dva měsíce pomalu neexistuje nic jiného než vláčky, bylo rozhodnuto. Práce se nakonec malinko protáhla, protože nejsem přece troškař a tak dělám nejlépe několik věcí naráz. Ale to asi sami znáte:-) Takže když teď v pátek Jiřík s Kubulou odjeli na chalupu, přišlo mi to jako vhodný čas na dokončení sedáku. Dalším hnacím motorem bylo 250 l kuliček polystyrenu u nás v ložnici. A povedlo se. Pokud nepočítám prasknutí pytle s kuličkami v kuchyni a následné hodinové zametání...Sedák je na můj vkus moc plný, takže asi ještě časem, až se rozhoupu, uberu kuličky. Ale jinak slouží a máme z něj radost všichni tři.

Dlouho jsem si neužila víkend tak jako tento. Měla jsem volný páteční večer. Jen pro sebe. Jiřík odjel s Kubou na chalupu. Tak jsem si to patřičně vychutnala, ale protože bez kluků dlouho nevydržím, hned v sobotu dopoledne jsem za nimi vyjela. A bylo nádherně. Dorazili kamarádi, pouštěli jsme draka, vařila jsem, pekla ( to je ta oblíbená část:-)), chodili na procházky, topili v kamnech a hodně si povídali. Bylo to moc fajn a i když jsem teď tak unavená, že hned jak to dopíšu, jdu spát, tak jsem vypnula a opravdu si odpočinula. A co jste dělali vy?

Včera večer došité kabelušky. Pokud si nenajdou majitele na jarmarku, přesně už vím, pro koho budou:-) A teď si jdu udělat pořádnou kávu (už druhou), abych ten dnešek ve zdraví přežila. Kuba nám prokašlal a proplakal skoro celou noc (průdušky v kombinaci s rostoucími stoličkami), takže jsem jak přejetá parním válcem. Ale abych končila pozitivně, venku vysvitlo sluníčko a je tam nádherně...

Medvědi na již zmíněný kreativní jarmark. Kuba už je pořádně poobjímal, takže můžou vyrazit za někým dalším. Venku je to pravé podzimní počasí,ideální na tvoření, a dokonce i Kuba spolupracuje...tak si to o to víc užívám.

Podzim hurá! Venku ještě není taková zima a tak vychutnáváme, co se dá:-) A páteční volno navíc, to se muselo využít. tak hezký zbytek víkendu...

Jsem momentálně v jednom kole. Chystám se na Jarmark kreativního umění 3. listopadu v Olomouci (info zde), tak poctivě tvořím:-) Nějaké brožky a jehelníček jako dárek. Kubula je naštěstí v dobré náladě, takže má pro mě pochopení a roztahané bavlnky jsou jen  po polovině bytu. Mějte krásnou středu a užívejte.

Follow my blog with Bloglovin

Člověk si plánuje a malinko zapomíná, že dítě se rozhodlo jinak. Stačí chvilka nepozornosti a je tu další úraz. Naštěstí všechno dobře dopadlo, dneska ráno nás propustili z nemocnice. Chodím se na Kubu dívat, jak spokojeně spí v posteli a napadá mě, že mám pořád ještě strach. Přejde vůbec někdy strach o děti?

Měl to být zkušební kousek. Protože v plánu bylo ušít Kubovi na Vánoce medvěda z plyše nebo podobného dražšího materiálu v modré barvě. Vyhrabala jsem ve skříni starý sametový závěs ze sekáče...(razíme s mojí maminkou teorii, že se různé krámy nemají vyhazovat, ale schovávat...protože človek nikdy neví, kdy se budou hodit...), trošku vybledlý potah na polštář, jak jinak druhá ruka, a voila....medvěd je tu:-) Ještě mašli, aby byl fešák...Kuba ho zmerčil u stroje a hned se na něj vrhl. A ze zkušebního médi se stal vánoční dárek. Teď ho jen pořádně schovat...

Po práci...

Sice do práce nechodím (jsem doma s Kubou)...ale i tak po práci: až pověsím prádlo, umyju nádobí, uklidím Kubovy hračky, posbírám papíry a plasty, co mi Kuba vytahal z koše, zaliju kytky...tak si konečně uvařím kávu a dám si kousek tohoto úžasného hruškového koláče. Tak krásnou středu:-)