Moje poslední dny.
Zima v lese.
Začalo to látkou, do které jsem se zamilovala a pak si ji vyprosila od Zity.
Pokračovalo to přes víkend - chalupa, hromada sněhu, běžky, omrzlé tváře, ledové krusty na polích, stavba iglů...
A dnešní dopoledne bylo už jen příjemnou třešničkou na dortu.
Vyrazila jsem za Janou do lesa a protože auto by k ní přes všechen sníh nedojelo, příjemně jsem se prošla.
Hlavně pak zpáteční cesta mě úplně nabila - slunko se odráželo od sněhu a já přes všechno to jiskření skoro neviděla.
Co na tom, že jsem nechala u Jany wifi, že jsem opět nebyla nabrat benzín a možná už odpoledne nedojedu domů, že mě čeká asi milión mailů, hromada nádobí...
Na nohou mám dvoje ponožky, v konvici se mi vaří voda na čaj a já mám radost.
Což je zvláštní, když si uvědomím, kolik práce mám ještě před sebou.
Ale prostě se tak nějak obyčejně raduju...
Tak hezké pondělí mějte!
Jani, ta látka je překrásná!
OdpovědětVymazatS těma zimníma procházkama ti úplně rozumím. Zima nepatří mezi mé oblíbené měsíce. Vždycky mám spíš potřebu někam si zalézt, ale letos si to až s podivem užívám. Ten sníh, mrazivo, prostě všechnu tu krásu. J potřeba se radovat s mališkostí a dělat si to hezké.
Petra z hájenky
Jak já vám rozumím. Z víkendu na Šumavě s běžkami, povidlovými buchtami, hřejícími kamny a hlavně se skvělou společností čerpám celý den a i když mne potkávají nějaké nepříjemnosti, třpytivá krajina ve mě pořád ještě je. Ach! Poprvé v životě jsem se upřímně zamilovala do zimy.
OdpovědětVymazatLatka i iglu uzasne ;-D Zimu mam moc rada, hlavne tu letosni a pokud mozno mimo Prahu ;-)
OdpovědětVymazatkrása
OdpovědětVymazat