pátek 29. listopadu 2013

Nemůžu si pomoct






Žlutá byla moje asi nejméně oblíbená barva.
Takže tomu teď moc nerozumím.
Pustila jsem ji do obyváku.
Místo dodělávání restů a přípravy vánočních dárků jsem ušila nové povlaky na polštáře.
A pár dekorací...
Mám náš obyvák ráda. Právě proto, jak lehce se dá změnit.

čtvrtek 28. listopadu 2013

Kabát zatím nemám, ale....



Větší taštička na plínky, ubrousky...
Menší na doklady.
A jelen jako klíčenka.
To aby kovářova kobyla....
Přece jen k nové tašce je to potřeba.
Navíc když je venku tak škaredě....šije se úplně nejlíp.
***
A teď si jdu uvařit tu kávu.
A vy dva, ne že se hned probudíte!

středa 27. listopadu 2013

Z rána


Naše velká slečna.
Tak jiná než Kuba.
V některých věcech už hrozně samostatná.
Urputná.
Veselá.
Ale pořád maminčina.
***
Užívám si každé ráno, kdy jsme s Emou samy doma.
Nepospíchám se vstáváním a společná pyžamová půlhodinka mě neuvěřitelně nabíjí.
Moc dobře si uvědomuji, že to nebude trvat dlouho a budou ji zajímat jiné věci než vařila myšička kašičku.
Někdy je fajn nechat čas jen tak plynout a vychutnat si líné ráno. Ne vždycky je to samozřejmě možné. Ale třeba dnes jo.
A co myslíte, ještě pořád mám na sobě pyžamo....
Už jdu na to:-)

úterý 26. listopadu 2013

Ještě pořád mě to baví


Látky z poslední doby.
Tisk mě zatím neomrzel.
Nápadů je hodně, jen s časem je to horší....ale to asi všichni znáte.
Důležitá je radost....a tu to přináší.
Tak krásné úterý.

pondělí 25. listopadu 2013

Víkend v detailech



Z víkendu.
Tentokrát docela akčního...

***
Moc bych všem chtěla poděkovat za komentáře k minulému příspěvku.
Poctivě jsem je přečetla a jsem dojatá.
A povzbuzená.
Nevím jestli zvládnu na všechny reagovat, do teď jsem odpovídala na maily.
Ale utvrdilo mě to v přesvědčení, že deprese není nic, o čem by se mělo mlčet.
Týká se hodně lidí, ovlivňuje tolik životů....
Prvním vítězstvím je problém si přiznat a začít ho řešit.
I skoro po půl roce léčby musím konstatovat, že jsem stále na cestě.
Ale dostává se mi takové podpory...
Děkuji.
Děkuji Vám všem.

pátek 22. listopadu 2013

Společnice


O tomto příspěvku přemýšlím už hodně dlouho. Co všechno otevřeně říct a o čem mlčet.
***
Bojuju s depresí.
Je to už víc než třičtvrtě roku, co se tato tichá společnice znovu objevila v mém životě.
Nepíše se o tom zrovna lehko.
Ale tento blog je především o mně. Mé rodině, o tom jak žijeme.
A deprese se stala součástí mých dnů.
Jen přiznat si to chtělo hodně síly. A vím, jak moc mi pomohlo zjištění, že v tom nejsem sama.
Tak třeba tohle bude povzbuzení pro někoho dalšího.
***
Proto se tolik snažím radovat z maličkostí.
Připomínám si je.
Jsou to malé berličky ve chvílích, kdy není nejlíp.
A i tento blog je pro mě motorem. 
Radostí.

čtvrtek 21. listopadu 2013

Podzimní taška




Už když jsem tuhle látku objednávala, věděla jsem že si z ní ušiju tašku.
Podzimní tašku. ( Já vím, už je skoro zima...Mám lehce zpoždění:-)).
Jenže jsem se pořád nemohla rozhodnout jaký tvar, jaká koženka....Asi to chtělo čas.
A protože mám teď práce až nad hlavu, odložila jsem všechny povinnosti (přiznejte, že to taky tak máte...) a pustila se do kabelky jen pro mě. Je veliká, se spousta kapes, karabinkou na klíče, prošívanými uchy a popruhem přes záda.
Mám z ní obrovskou radost.
A samozřejmě už teď vím, že k ní nutně potřebuju taštičku na plínky, toaletku.... A taky novej kabát, Jiříku!

středa 20. listopadu 2013

Domeček



Nová radost.
Polička do budoucího dětského pokoje, který snad do Vánoc stihneme...
Zatím ji okukuji v obyváku a přemýšlím, co všechno do ní naskládám.
Vybrána na Nordic day, kam ráda chodím pro inspiraci. Speciálně jejich trojúhelníkové utěrky mi málem vyvrtaly díru do hlavy, až jsem začala s tiskem...

úterý 19. listopadu 2013

Chodkyně



Už před víc než měsícem jsem vám chtěla napsat, že Ema konečně dělá první kroky. Jenže tím to skončilo. Po několika pádech vzdala veškeré pokusy.
Až do včerejška.
Z ničeho nic se pustila a šla. A od té chvíle chodí. Mám takovou radost!
Je to naše velká holka.

pondělí 18. listopadu 2013

Spící


Spící.
Nejkrásnější chvíle a hrdá matka.
***
Po dlouhých třech týdnech jsme spolu s Emou samy doma.
Dnes nic neplánujeme.
Já si užívám ticha, Ema je spokojená, že má veškerou mou pozornost.
Nikam nespěcháme...

pátek 15. listopadu 2013

Drobnosti


Ještě pár detailů do kuchyně.
Prostírka a bryndák pro Emu.
A Ema osobně.
Užijte si víkend....

čtvrtek 14. listopadu 2013

Movember


Při návratu mého drahého v pondělí z práce jsem padla doslova na zadek.
Knír....Uf.
Následovala debata proč a na jak dlouho.....
Předpokládám, že o akci Movember už jste něco slyšeli.
Kompromisem byla společná fotka a odknírování.
Jsem ráda, že mám doma zpátky svého muže a Helmut zmizel v propadlišti dějin. Nebo minimálně do příštího listopadu....

středa 13. listopadu 2013

Změna



Chtělo to změnu.
Stačilo ušít nové košíky, vyměnit dekorace...
Tentokrát míň barevně.
Mám období, kdy barvy tolik nepotřebuju. Až mě to samotnou překvapuje.
Tak halím byt do odstínů šedé, bílé, maličko žluté a černé.
Tisk mě pořád baví. Vzniklo pár nových látek, ale ty zas někdy příště.
Krásnou středu mějte!

úterý 12. listopadu 2013

Kam v Olomouci?







Ze včerejšího večera.
Naši milí kamarádi si otevřeli bistro.
A opravdu se snaží. 
Suroviny od místních dodavatelů, baby friendly prostředí....Jsem nadšená.
Aby taky ne....káva byla úžasná, salát s pečenou dýní ještě lepší....A jako bonus večer s kamarádkami a svatomartinským vínem.
Takže nejen pro všechny olomoucké určitě moc doporučuji Bistrou krávu.(Opravdu bistrou....protože bistro).

pondělí 11. listopadu 2013

Zazimováno



Taky jsem jeden potřebovala. Ale bez tištěného kousku by to nešlo:-)
Takže puntíky, trojúhelníky a echino. A kožíšek samozřejmě.
Nádherně hřeje, o víkendu jsem ho dostatečně ozkoušela. I když většinu času jen doma z gauče. S horkým čajem v ruce a aspirinem. Ale už je líp. Nejen mně, ale i zbytku domácnosti....Tak vzhůru do nového týdne....

čtvrtek 7. listopadu 2013

Na zahřátí


Nákrčník na zahřátí.
Bagry pro zvednutí nálady.
***
Rozladěný Kuba. Ani se mu nedivím, když mu ve školce utíkají všechny ty lumpárny.
Na druhou stranu po docela dlouhé době na něj mám víc času. Tak si hodně povídáme.
A já s úžasem zjišťuju, jak vnímavého a citlivého kluka máme doma.

středa 6. listopadu 2013

Příběh jedné tašky


 




Nejlepší zadání jsem dostala.
Jakoukoliv kabelku.
Jen kdesi v závorce bylo, že by mohla být překlápěcí.
Tak jsem se snažila.
Musela vypadat dobře nejen překlopená, ale i zvětšená. Dovnitř spoustu kapsiček, zapínání na zip a ještě jednu kapsu na zadní venkovní stranu. Poutka na upnutí popruhu na dvou místech. Jedno ouško přes rameno a popruh přes záda.
Nebudu popírat, že cesta k ní byla jednoduchá. I když jsem ji celkem rychle vymyslela, nastřihla a i částečně ušila. Teď přichází to ALE. 
V podstatě hotovou tašku jsem ukazovala( a chlubila se s ní) svému muži. 
" A nezdá se ti, že ten zip nějak drhne?"
Takže jsem celou tašku rozpárala, očistila a znovu sešila. Sranda na několik hodin. 
Uf.
Mám z ní radost. Teď když je hotová. Ale aspoň vím, na co si příště dát pozor.
Snad ji nová majitelka ocení, zvlášť když je tentokrát tak vydřená:-)

pondělí 4. listopadu 2013

Bojujeme


Nemocná Ema.
***
Školka kromě mnohých pozitiv přinesla taky vlnu nemocí.
Nejsem na to moc zvyklá, Kuba vpodstatě ještě nikdy nemocný nebyl.
Už druhý týden doma bojujeme s teplotami a pořádným nachlazením.
Kuba se každý den ptá, kdy půjde do školky.....
Zato Ema je za společnost ráda.
Kéž už by to bylo za námi.

pátek 1. listopadu 2013

Do kabelky




Na začátku byla taštička na plínky a různé propriety pro miminko mé milé kamarádky.
Protože jsem jí už kdysi šila malou toaletku, chtěla jsem, aby taštička ladila.
Potom si napsala o podobnou Miri. A chtěla ty samé látky. Takže aniž by to některá z dam tušila, vznikly dvě dost podobné taštičky. Na zip, s poutkem a vevnitř s kapsami. Jednoduché, s koženkou, jen vepředu ozdobené proužky ladících látek.
***
Mám radost, že se konečně víc dostávám ke stroji.
Děti už si vydrží chvíli hrát spolu.
I když jsou u toho hrozně hluční. 
Je tak fajn je pozorovat. 
Někdy se úplně zapomenou a já pak s úžasem koukám, jak si rozumí...
Ne vždycky to funguje.To pak přichází na scénu křik a pláč.
Ale bez toho by to bylo asi moc ideální...