pondělí 15. října 2018

Šest




Za pár dnů má Ema šest.
Slavili jsme dnes.
Při pohledu na tyto fotky mě napadá to, co mi běží hlavou už od soboty.
Kam zmizely ty moje malé děti?
Mám doma dvě osobnosti, které mi každý den ukazují, jak výjimečné jsou.
Moji největší učitelé trpělivosti...
***
Emičko,
k tvým šestým narozeninám bych ti přála, abys zůstala pořád tak svá.
Kéž by sis udržela tu svou neuvěřitelnou představivost, hravost a výřečnost.
Nebudu zastírat, že to s tebou je občas dost náročný, ale neměnila bych.
Jsi jedinečná a já jsem opravdu vděčná, že tě mám.
P.s. Období Anny a Elsy už bohudíky skončilo.
Nejvíc frčí Beruška a černý kocour.
Dostalas svůj první nůž a byla na prvním skautském výletě.
A pak že nemám být pyšná....

čtvrtek 11. října 2018

V říjnu




Já vím, byla tu už tolikrát. Jenže mě to zatím ještě pořád baví.
Dva limitované kousky, ušité mimo plán, ve jménu prokrastinace.
....
A když už jsem u těch radostí - na co se těším v říjnu?
Těším se na zítřejší Litomyšl. Moje město na důchod. Mám to tam moc ráda. Strávila jsem tam nějaký čas a pokaždé se tam ráda vracím. Všechny ty známá místa, známé vůně:-) Jen zahlédnu věže kostela a je mi zpátky dvacet....
Ve středu bude hrát v olomouckém Garchu Paul Batto. Jsem na to hodně zvědavá, protože to vypadá moc dobře.
Těším se, až budu pokračovat v nejnovějším románu Radky Třeštíkové Veselí. Koupila jsem si ho v Praze a rozečetla ve vlaku a od té doby se k němu už samozřejmě nedostala. Ale o víkendu!!!
Ema bude mít narozeniny. A já budu po dlouhé době něco péct. Takže konečně projedu všechny svoje oblíbené foodblogy.
Těším se na olomoucký koncert Kieslowski. Moje velká srdcovka. Vždycky si tajně pobrečím. Protože speciálně tato píseň.....
Ráda bych vyrazila na Designblok, slibuji si to už aspoň tři roky, ale zatím si vždy děti naplánovaly nějakou nemoc. Tak třeba to vyjde letos.
Těším se až se pustím do jednoho předvánočního kousku, co mám na stole. Prozradím jen, že je to spolupráce s Janou z lesa a bude skvělá!
A raduji se z každého slunečného dne. Protože jsem jednoznačně letní typ a bez slunce...to prostě není ono....
Tak užívejte čtvrtek. A třeba se podělte, na co se těšíte vy.

středa 10. října 2018

Who made my clothes








Okénko marnivé ženy.
Otázka oblečení je u mě, asi jako u každé, dost aktuální.
Jenže já to mám hodně složitě.
Dost věcí se mi nelíbí, hodně věcí až moc, ale nejsem ochotná za to tolik zaplatit.
Takže hledám nějakou zlatou střední cestu. 
Mám ráda, když vím, kde jednotlivé kousky vznikly, z jakého jsou materiálu a když je ušije někdo, koho znám - to je ještě lepší.
Obzvlášť z těchto tří kusů mám radost.
Dlouhá sukně je od Hanky Skokanové, která šije pod značkou Sew4home. Ještě jsem asi neviděla precizněji vypracované kousky než jsou ty Hančiny. Sukně je z bambusové teplákoviny, ideální do tohoto počasí.
Šato - halenka s volánky je od Martiny Estestky. Lehoučká a s kapsami. Láska na první pohled.
A bylinkové tričko jsem si dnes v pracovní době ušila já. Střih podle jiného oblíbeného kousku. Vypracování by ještě potřebovalo vychytat, ale sedí parádně.
Látka je  opět z kooperace Myyna a Šárka Klimánková. (Holky, mávám!!!)
Ale abych se jen nechlubila "designovými" kousky. Kalhoty, které mám na sobě, mě stály dvě stovky, jsou z Lidlu a miluju je. I když je mi jasné, že za nimi se skrývá někdo hodně špatně placený, rozhodně ne biobavlna...a mohla bych pokračovat. Snažím se hledat rovnováhu v tom, co kupuju, co si můžu dovolit koupit, kde ušetřit a kde už ne.
Jednoznačně vedou sekáče. Mám z nich skoro polovinu skříně a některé kusy jsou úžasné. Ale chce to hledat a nespěchat.
Teď je v plánu zimní bunda.Jen se trochu obávám, že až ji začnu shánět, tak pohořím. Ano, ještě jsem nezačala. Klasická Jana:-)
A co vy, kde nakupujete?

pondělí 8. října 2018

Pondělní




Dopřála jsem si plánovaně/neplánovaný víkend v Praze.
Rok! jsem tam nebyla.
Nedělala jsem v podstatě nic...
Potkávala se s kamarády, chodila na kafe, byla na výstavě, pila víno a hodně mluvila.
Zjišťuji, jak je mluvení očistné.
Hodně si myšlenky nechávám sama pro sebe, ale když je pak zformuluji a pustím ven....stávají se realitou. Takže bývám dost opatrná na to, co řeknu.
O to víc mě překvapuje, že teď mám tolik potřebu s lidmi mluvit a jak to najednou jde.
.....
Do dílny nám přibyly tři koťata. Mimina, která je potřeba vypiplat. To kdyby nám tu bylo se psem smutno.
Páteční slunko a můj unavenej úsměv - jo, je to úsměv, protože byl přede mnou volný víkend:-)
Dnes by ten úsměv byl ještě trošku větší. Protože jsem odpočinutá a mám na stole rozdělané nové kousky a z toho mám upřímnou radost.
Tak hezké pondělí mějte.

čtvrtek 4. října 2018

5





5 pozitiv dnešního dne.
- I když jsme dnes zaspali, všechno jsme stihli a já se parádně prošla do práce. Svítilo slunko a v hlavě mi pořád hráli Radiohead - tato písnička.
- Došila jsem novou várku medvědů. Nebo co to vlastně je. Baví mě to, prostě taková radost u stroje. Tetelím se u toho jako malé dítě.
- Zvládla jsem vyrazit na oběd. Takže teplé jídlo a bylo moc dobré. Navíc ještě společně s kamarády. Hned další plus.
- Večer dorazí kamarádka a já se těším vlastně od rána. O to víc, že jsme se neviděly už dlouho.
- Celý den mám parádní náladu. Nevím čím to je, nic zvláštního se něděje, ale já úplně svítím. Pozitivum největší.
Tak hezký čtvrtek všem. Ať se vám daří.

úterý 2. října 2018

Přeplánovat



Tak to prostě přeplánuju.
Moje nejčastější věta za poslední měsíc.
Mám pocit, že se ze mě stává mistr v přeplánovávání.
Už jsem tu psala několikrát, že spontánnosti se učím. A je to pro mě opravdu škola. Protože prostě ráda vím, na čem jsem. Potřebuju mít jasně načrtnuté, co mě čeká, co musím.
Takže každá změna mě vyhazuje z konceptu.
Na druhou stranu, čím víc věcí nevychází a mění se - tím víc se učím být pohotová. Což se s dětmi docela hodí.
Plánovala jsem napsat článek, na co se těším v říjnu, ale přiznám se, že se střídavě na nic netěším a zuřím a pak se hned akčně pouštím do plánování. To když své naštvání rozdýchám a po zopakování všech pozitiv si uvědomím, že se přece mám na co těšit.
Takže to v říjnu nechám trochu usadit. A taky zkusím trochu míň plánovat. Třeba pak nebudu tak zaskočená....
***
Fotka ilustrační. Ještě z jara od Terky. Ale myslím, že můj výraz na ní se k příspěvku víc než hodí....:-)
P.S. Na eshop jsem nahodila nové popruhy na foťáky a toaletky všech rozměrů.
Mějte hezké úterý.

úterý 25. září 2018

Vděčná



Jsou momenty, kdy jsem ze spousty věcí hrozně unavená, vysílená a v těch chvílích hůř vídím smysl ve všem, co dělám.
O to vděčnější jsem za chvíle, kdy dostanu nějakou zpětnou vazbu.
Ze včerejška jsem neuvěřitelně dojatá.
Vděčná a dojatá.
Ještě dnes na té vlně jedu.
Přípravy na prodej v Brně mě dost vyčerpaly, pak jsem strávila dvě a půl hodiny cestou na místo popojížděním v kolonách, nic nebylo jak mělo....takže jsem měla pocit, že už mě nic nemůže překvapit.
Překvapilo.
Vlastně jste mě překvapili vy, co jste se za mnou zastavili. A nebylo vás málo.
Dostalo se mi tak strašně moc podpory a zpětné vazby. Ať už na blog, práci, kterou dělám, nebo na to, co žiju...
Tohle jsou ty chvíle, kdy jen s otevřenou pusou koukám a uvědomuji si, že i když ten blog píšu především pro sebe, tak to opravdu čte hodně lidí. A že to pro někoho může něco znamenat.
Nejsem bez chyby a když si ty příspěvky občas po sobě zpětně pročítám....vidím tolik přešlapů.
Ale o to mi asi jde.
Neztratit v té dnešní době sebe sama. Neschovat se za masku toho, že je všechno perfektní.
A když už tu chybu udělám, tak si dovolit ji přiznat a poučit se z ní. Pokud možno:-)
....
Za včerejšek opravdu všem moc díky. A o to víc těm, kterým oslovit někoho dělá problém. Naprosto vám rozumím. Opravdu jste mi udělali radost.
....
A protože jsem to slibovala, eshop je nahozený. Milión věcí. Ještě mi z toho kompu třeští hlava:-)

pátek 21. září 2018

MINT market




V pondělí budu mít svou premiéru v Brně na MINT marketu.
Společně s Myynou nás najdete uvnitř budovy tržnice na Zelňáku.
Pokud budete mít cestu kolem, zastavte se. Třeba jen pozdravit. Budeme rády.
Těším se moc.
Stihla jsem hromadu nových kabelek, batohů, čelenek a i zvěřinec bude.
Dneškem si ordinuji aspoň na den odpočinek a hurá do Ostravy a Havířova.
Výletu a víkendu zdar.

čtvrtek 20. září 2018

Haf



Příběh o tom, kterak nám do dílny na nějakou dobu přibyl pes.
Totiž ta Jessie.
To asi kdybychom se s holkama nudily. Tak teď už určitě nebudeme.
Tak hezký čtvrtek všem!
Mimochodem - fotky pořízené uprostřed nejhektičtějšího šití - evidentně jak na kojence, tak i na psy funguje vrčení šicího stroje podobně. Usnou.

úterý 18. září 2018

Pondělky




Už od časného léta mívám pondělky pracovní.
Bývám v dílně až do úplného večera a tak toho většinou stihnu hodně.
Děti jsou s tatínkem a já mám čas na všechny nedodělky.
Uvědomuji si, že odpoledne by to mohl být čas jen pro mě, ale většinou to dopadne tak, že prostě pracuji.
Ne, že by mě to nebavilo, ale večer pak úplně padám.
Takže bych si ráda naordinovala nějaký odpočinek, nebo bych chtěla aspoň malinko zvolnit.
Jenže jak to udělat, když práce hoří, vím, že jindy ji nestihnu a teď je na to zrovna ten prostor?
Prostě trochu bojuji se svým workoholismem.
Třeba včera jsem vytáhla večer maminku plavat a i když to bylo hrozně fajn - zaapdající slunko se odráželo od vodní hladiny, voda byla už sice studená, ale hrozně příjemně nakopla...pořád mi hlavou šrotovalo, co bych ještě mohla večer po příjezdu domů stihnout.
Takže sem s radami, jak se naučit vypnout.
Jak rozumně odsunout práci, aby se z toho člověk nezbláznil?
Na druhou stranu, když pak vidím, kolik jsem toho stihla - třeba jako včera došitá hromada batohů, jsem na sebe vlastně docela pyšná.
.....
Moje velká radost posledních dnů - objevený regál s bezlaktózovými výrobky v Globusu. Konečně jogurt s ovocem. A chutná normálně.
Speciálně jogurt mi tak neuvěřitelně chyběl.
Prostě radost až na kost.
Tak hezké úterý mějte!

čtvrtek 13. září 2018

Rekapitulace




Měla bych víc psát o tom, co mi dělá radost.
Protože je toho tolik!
Poslední dny jsem hrozně unavená a vyčerpaná.
Takže kolikrát ani nemám sílu si celý den zrekapitulovat, ale když to udělám....vždycky najdu něco, co za to stálo.
Třeba včerejší vernisáž fotek v olomouckém Divadle hudby. Společně s dětmi, protože když vystavuje náš kamarád Štefan Berec, tak u toho prostě musíme být.
Nový hrnek z charity, červené kari k večeři, přesazená pilea....
Jet plavat do rybníku dva dny po sobě.
Třídní schůzky, které byly tentokrát relativně bezproblémové.
Nebo tahle došitá cestovka/přebalovací taška pro kamarádku do Prahy.
Kéž bych si na ty pozitiva vzpomněla i zítra ráno, až se mi nebude chtít vstávat.
I jen to ranní kafe za to stojí:-)

úterý 11. září 2018

Ve čtyři ráno




Poslední dny se v noci nad ránem vzbudím a nemůžu spát.
Trvá to třeba hodinu.
Ze začátku jsem byla hrozně frustrovaná, protože spánek - to je nejvíc. A já tak strašně ráda spím.
Teď jsem ve fázi dvě, když to přijde, tak mám konečně čas na čtení a nebo stavím vzdušné zámky.
A to je taky fajn.
Vlastně když se na to podívám z té lepší stránky, mám v noci nerušenou hodinku jen sama pro sebe.
Pravda, po ránu vypadám trochu přejetě, ale o víkendu to dospím:-)
Tak plánuji následující dny, konečně dopisuji do diáře všechno, co jsem přes den zapomněla. Projíždím pinterest, sním o tom, kam bych ráda jela, co mě druhý den čeká, co bych chtěla....
Ve všem tom shonu na začátku roku jsem  na podobné věci popravdě moc neměla čas.
A přitom ten čas pro sebe - to tak moc potřebuji. Sesumírovat si všechno v hlavě, zastavit se, zhluboka se nadechnout. Uvědomit si, co dělám dobře a v čem by chtělo zabrat.
Takže jo, někdy i čtvrtá ranní může být přínosná:-)
....
Foto značně náhodné.
Včerejší odpoledne v ateliéru.

čtvrtek 6. září 2018

Ještě



Ještě pořád mě to baví:-)
A stále mě neomrzela.
Naopak jsem jí znovu objednala, takže budou i kabelky.
Markét, myslím, že by to chtělo další květinový vzor, třeba něco na tmavším základu....:-)
Obávám se, že to je vše, čím vás dnes oblažím, protože běhání po papírnictvích, obalování sešitů, přesazování kytky do školy, svačiny, večeře, rachlopraní posledních údajně čistých kraťasů....
Nepsala jsem tady náhodou, že se těším na ten začátek školního roku?
Cha!

úterý 4. září 2018

Zvěřinec






Zastesklo se mi.
Pamatujete si ještě, že jsem kdysi dávno šila medvědy?
A zvířátka?
Pravda, tohle rozhodně nejsou medvědi, ale spíš myšozajíci.
Těžko říct.
Ale úplně dětsky jsem se u nich bavila.
A v e-shopu jsem zavedla kategorii zvěřinec.
Sem tam si asi budu muset udělat radost a ušít něco trhlého.
Přece jen, to dítě v nás, se jednou za čas může nechat projevit, ne?

pondělí 3. září 2018

V poklusu



První den nového školního roku si můžu odškrtnout.
Snad se povedlo vykročit pravou.
Přála bych si letošní rok tolik nespěchat.
Ty rána bývají zběsilá a mám pocit, že mám pořád zpoždění.
Vlastně jsem v neustálém poklusu a když pak můžu zpomalit, tak zjišťuju, že mi to ani nejde.
I když dnes se mi to na malý moment povedlo.
V podvečer jsem vyjela s kamarádkou k "našemu" rybníku a čvrt hodiny jsme plavaly. Voda byla už sice studená, ale ten pocit za to stál...
A pak zase návrat do mého tempa.
V podobném poklusu nachystat dětem svačiny, věci na další den, upravit fotky, nahodit zboží na eshop, pověsit prádlo, vypít si svůj džus s ledem, dopsat blog a padnout do postele.
Tak dobrou noc/krásné ráno...a zpomalte:-)
*****
Jak jsem slíbila, další várka čelenek "Od soumratu do úsvitu" je skladem a spousta nových koustků taktéž.

sobota 1. září 2018

Září





Když jsem dnes ráno obracelala list v kalendáři, lehce jsem si sumírovala, jaké to letošní léto bylo.
Tentokrát jsem neměla moc očekávání, co bych měla/chtěla stihnout. Vlastně byly naplánované jen Colours a tábor s dětmi. Zbytek tak nějak vyplynul. Přiznávám, že to letos moc pecka nebyla.
Ale asi jsem prostě potřebovala zvolnit a nic extra nehrotit.
Takže hodně chalupy, práce, malé výlety.
Malinko teď propadám depresi, že jsem si to léto pořádně neužila, jak rychle uteklo a že už je září.
Ale žáří je ještě prakticky léto ne?
Takže na co se tento měsíc těším a co bych chtěla?
- Pojedeme s Myynou na Mint market do Brna. 24.9. Snad tam víc neutratím, než vydělám:-)
- Těším se až začnu nosit svou sekáčovou koženou bundu. 
- Roztrhala se mi po letech moje malá kabelka, takže si zasloužím ušít si novou. Juchů!
- Těším se ke kadeřnici. Dlouho jsem tam nebyla a po létě to chce se nechat trochu opečovat.
- Budu si opět muset zvyknout na pravidelný režim. Ranní vstávání s dětmi mě sice zabíjí, ale pravidelnost mi jenom prospívá. Takže vlastně jsem za začátek školy ráda.
 - Chtěla bych si ještě párkrát zajet zaplavat do rybníku. Ve středu jsem plavala naposledy. Už mi to přišlo studené. Tedy plán je jasný, víc se otužovat.
- Dokud nebude ještě milión úkolů ve škole, vytáhnout děti na kola a běžet vedle nich. Proč to nedělám častěji? 
- Víc vařit. Docela mě to poslední dobou bavilo a dětem chutnaly. Včerejší špenátové lasagne byly naprostá bomba.
- Pracovat se svým vztekem. Mám tendence to polykat a neventilovat a pak to jednou za čas prostě přeteče. V poslední době víc než jednou. 
-Aspoň jednou týdně vyrazit mezi lidi. A mluvit s nimi...
*****
Co že s tímto příspěvkem mají společné hrnky? 
Nic.
Ale ty čtyři jsem dostala od Andrey Tachezy a udělaly mi opravdu radost.
Už jich mám fakt hodně a to nemluvím o těch dalších v dílně.
Všechny používame. Takže se na poličce točí podle toho, které jsou zrovna špinavé... I když já mám samozřejmě tendence je pořád rovnat, co si budeme říkat.