pondělí 16. září 2019

Pozitivně


Mám radost ze spousty věcí.
Moddi vydal nové album. Dočkala jsem se, konečně.
Už ho jedu od pátku. Něco baví, něco musím naposlouchat. Ale norský sentiment můžu vždycky. K poslechu na spotify. Like in 1968.
V sobotu vyrážím na Mint market do Brna.
Mezi lidi. Ven ze své nory.
S hromadou nového zboží.
Těším se, tak pokud budete mít cestu kolem, najdete mě na Tržnici na Zelňáku od 11 do 18 hod.
Vdala se mi v sobotu kamarádka. A to je vždycky důvod k radosti.
Konečně jsem viděla poslední film od  Jima Jarmushe. Mrtví neumírají. A JO!. Dost pobavilo.
Byla u mě kamarádka Kristýna a vyfotila mi moc hezké fotky.
Některé dny jsou dobré a z těch se má čerpat.
Tak se o to usilovně snažím.
Hezké pondělí mějte....

středa 11. září 2019

Jsou dny

 












Jsou dny, kdy bych se potřebovala roztrojit, abych všechno stihla.
Jsou dny, kdy jsem plná vzteku, který pak jen horkotěžko vydýchávám nebo v mém případě vyběhávám.
Jsou momenty, kdy si utírám slzy, protože na jednu hlavu je toho občas až příliš.
Jsou i dny, kdy mám chuť si najít normální práci a nežít v nejistotě, jaký bude příští týden, měsíc, půlrok....
Ale pak jsou chvíle, kdy si uvědomuji, že ať už dělám cokoliv, pokud do toho dávám srdce, pokud mi to přináší radost a pokud to dělá radost i někomu dalšímu, má to smysl.
A i když je někdy život sakra těžkej, snažím se pořád hledat ty pozitiva.
Ať už je to slunko, co mi svítí do očí cestou do práce,  synovec v náručí, nebo i to večerní pivo.
Je kolem mě tolik věcí, které by mě mohly srazit do kolen, ale život je příliš krásnej a krátkej na to, abych se dívala z podřepu...
....
Dnešní radost až na kost.
Focení prostírek s mými milovanými hrnky.
Československý a polský porcelán. 
Brusel.

pondělí 9. září 2019

Ahoj září


Vyrazili jsme s dětmi k moři.
Prodloužili si prázdniny.
Ale už jsme zpět.
A hned do podzimu.
Opálení si schovávám pod svetrem a sandále už asi nevytáhnu.
Dnes po dlouhé době konečně v dílně.
Je to možná trochu divné, ale já se sem tak těšila.
Dovolená byla fajn, ale na můj vkus moc lidí, moc hluku...a moc nicnedělání.
To prostě neumím a hlavně to nevydržím dlouho.
Takže jsem přečetla pár knížek, vypila hodně vína a kávy a snědla snad všechny mořské potvory, co se okolo mě mihly. A hromadu těstovin.
Emičku jsem ráno odeslala do první třídy, nestihla se ani patřičně dojmout, protože jsem musela vstřebávat, co všechno ještě zařídit.
Venku za oknem prší a já sedím u počítače, na stole nastřižené kabelky ještě ze srpna a mám tak trochu pocit, že jsem někde zaspala.
Přijde mi, jako by to léto kolem mě jen prosvištělo.
Ale bylo fajn, to ne že ne.
Ještě dnes si asi dopřeju den, kdy se budu rozkoukávat, ale od zítřka už funguju.
Režim potřebuju jako sůl.
Jen to ranní vstávání do školy mě dnes málem zabilo. A co teprve následujících deset měsíců.....

pondělí 26. srpna 2019

Jak jsem měla dovolenou







Pár dnů v Rumunsku.
Banát. Eibenthal.
Po dvou letech zase.
(Tady z roku 2016, tu 2017).
Společně s kamarády.
Nejlepší vypnutí hlavy za poslední dobu.
O to lepší proto, že jsem byla prakticky bez signálu.
Děkuju!
Po návratu skok hned do reality.
Kuba v nemocnici. Otok na páteři po střetnutí s konstrukcí trampolíny.
Naštěstí všechno už v pořádku, dnes ho pustili.
Všem co jste měli trpělivost s balíčky, díky. Už letí poštou.

úterý 13. srpna 2019

Kalle


Můj letošní objev na Colours of Ostrava je česká kapela Kalle.
Láska na první poslech.
Narazila jsem na ně na stagi kousek od design zóny, kde jsem měla stánek, a jen s otevřenou pusou a husí kůží poslouchala.
Opravdu doporučuju....
A když už jsem u té hudby, pokud se někdo chystáte do Plzně na festival Živá ulice, vězte, že neplánovaně se tu objevím v rámci Mint marketu tento čtvrtek a pátek.
Budu s sebou mít jen omezený sortiment, takže hlavně hromadu nových čelenek a popruhů na foťáky. Najdete mě ve stánku společně s Love Music v pěší zóně v ulici Bedřicha Smetany.
Pokud budete mít cestu kolem, zastavte se...a třeba se pak večer potkáme na koncertech:-)
P.s. Eshop úspěšně nahozený již zmíněnými čelenkami a popruhy. Howg.

pondělí 12. srpna 2019

:-)






Malé velké radosti.
Rožulka prostě umí přijet v pravý čas.
Tohle je jedna z věcí, za které jsem blogu vděčná.
Potkala jsem spoustu lidí, na které bych jinak nenarazila a kteří mě obohacují.
Jsem ze své podstaty dost skeptický člověk a o to víc mě pak překvapuje, že virtuálně navážu přátelství, které funguje i naživo.
Takže velká vděčnost.
A pohled ke mě do ložnice, kde visí obraz, který jako by tam byl už odvždycky.
Děkuju...

středa 7. srpna 2019

O kousek blíž




Posloucháte podcasty?
Nedávno jsem narazila na instagramu na profil Kristýny Klímové, která stojí za projektem O kousek blíž. Od té doby jen poslouchám a poslouchám.
Rozhovory s nejrůznějšími tvůrčími ženami.
O práci, životě, přijímání sama sebe, o mateřství, cestování, krizích, prohrách....
Opravdu radost poslouchat.
Neobyčejně intimní rozhovory. A tak obohacující.
Třeba s Blankou Dobešovou ze spolku Ke Kořenům, Andreou Tachezy, By Bro Ivanou Kocmanovou nebo Natálií Kratochvíle.
Moc tomuto projektu fandím. Pomáhá mi to třídit si myšlenky, vidět, že mnoho věcí prožívám podobně. Některé věci je potřeba vyslovovat nahlas....
Poslouchat můžete na youtube nebo na spotify.
...
O kousek blíž si jsem po víkendu i s dětmi.
Vyrazili jsme v pátek stanovat společně i s kamarády k jezeru do Poděbrad.
A bylo to strašně fajn.
Náročné, ale tak moc hezké.
Děti ve svém živlu.
A já se v jeden moment přistihla, že si skoro přeju, abych si tu chvíli mohla nahrát a nikdy ji nezapomněla.Samozřejmě v ten okamžik člověka nenapadne fotit a nebo to prostě ani nejde zaznamenat.
Takže třeba jen moment, kdy nám hráli kamarádi z mé oblíbené kapely, do toho zapadalo slunko nad jezero, Ema mi u toho usla na klíně a Kuba přezpívával většinu textů...
Fotky z dneška.
Radostné okamžiky.

čtvrtek 1. srpna 2019

O strachu


Moje maminka mi vždycky říkává, že s narozením dětí se narodí i strach, který nikdy nekončí.
Popravdě jsem se tomu většinou pousmála, protože strach jako takový, jsem zažívala málokdy.
Snažím se dívat do budoucna optimisticky a mám takovou oblíbenou větu: nějak bude.
Proto mě docela dost zaskočilo, že poslední dobou se strachuji víc než obvykle.
A nejen ohledně svých dětí.
Tohle u sebe neznám.
Bát se, jestli Kuba zvládl bouřku na táboře, jestli mu není smutno a co když ho bolí ten uražený zub...
U Emy jsem to prožívala snad ještě víc. Moje malá šestiletá bez problémů zvládla čtrnáctidenní tábor. To jen matka byla úplně na nervy.
A nechtějte vědět, co jsem cítila, když minulou sobotu rodila moje sestra. Uf.
Čím to, že jsem dřív dokázala líp ty svoje strachy pustit a neřešit, čím to že jsem den ze dne sentimentálnější a vyděšenější....
Teď to nemyslím vůbec jako něco negativního.
Vlastně mi to zase ukazuje spoustu nových věcí o mně a o lidech v mém okolí.
Možná tímto postem ani neříkám nic zásadního.
Jen malé zastavení nad tím, že i po skoro deseti letech mateřství objevuji něco, s čím jsem nepočítala. Měla jsem za to, že si budu naopak ve všem jistější a že čím budou děti starší, tím bude všechno víc v pohodě.
Ale asi je to proto, že už to nemám tak pevně v rukou. A že spoustu věcí už bohužel můžu jen pozorovat. A u toho se strachovat, jak dopadnou....

středa 24. července 2019

Zpátky




Doma.
Jsem za to ráda.
Jen co jsem si vyzvedla Kubu z tábora, odjela Ema.
Následoval maraton Colours.
Těšila jsem se, taky měla trochu strach, jak to letos dám, protože únava a vyčerpání.
Ale je to za mnou a bylo to fajn.
Náročné, vydatné, ale fajn.
Ještě se popravdě pořád rozkoukávám.
Eshop je ve zmatku, čelenky mi prakticky žádné nezbyly, zbytek jsem snad už dala dokupy.
Nové zboží naskladním během několika příštích dní, jen co najdu, kam odešel můj mozek.
Víc odpočívám, chodím plavat do rybníka a konečně jím normální jídlo.
Taky mám víc času jen pro Kubu.
Hodně přemýšlím, všechno zapisuji.
Mám pocit, že si za poslední týdny věci konečně sedají.
Začala jsem si psát po letech deník.
Pravda, není to už to, co v šestnácti, ale utříbit si myšlenky na papíře mi dělalo vždycky dobře.
Plánuji si zbytek léta, většinu času budu s dětmi a popravdě se docela těším.
....
Kubovy dopisy z tábora:-))
Nepotřebuji je, ale mám nové krabičky.
Pan Kuba potáborový.

pondělí 8. července 2019

Červenec


Ráda bych řekla, že mám prázdninový režim se vším všudy. Ale pravda je taková, že ten začátek července kolem mě prostě úplně obyčejně prosvištěl.
Týden bez dětí byl z části pracovní.
Ale potřebovala jsem aspoň na chvíli vypnout.
Takže výlet do Havířova. Kafe u Soni, společný pozdní oběd v Pasta Romana (skvělý!!!).
Jóga u kamarádky Terezky a večerní oheň u přehrady.
Druhý den procházka se psy a zaplavat si, spálit si neuvěřitelně břicho ( WTF???) a vyrazit směr Polička. Penzion na Čechách, Zrní a hromada kamarádů.
Koncert, večerní oheň a víno.
Ale u čeho se mi až definitivně povedlo vypnout hlavu, byla páteční procházka v lesích okolo Lubné. 
A zpátky do reality.
Colours za rohem, vím kde všude pokulhávam, ale společnost Emy... Takže nakonec je z toho výjezd na chalupu i s šicích strojem, prababičkou a neteří.
Uvidíme, jak to půjde.
....
V posledních týdnech jsem se cítila hodně osaměle.
Možná je to tím, že jsem nikam moc nechodila, byla hodně přepracovaná a tak na nějakou větší socializaci, nebo i úplně obyčejný rozhovor už prostě nebyla ani síla, ani chuť.
Každopádně když jsem v sobotu seděla na verandě na chalupě a koukala se do zelena, uvědomila jsem si, jak radostný byl v tomto ohledu můj poslední týden.
Mám okolo sebe tak hrozně fajn lidi. Ale asi málo říkám, jak důležití pro mě jsou.
Děkuju za všechny ty rozhovory a setkání. Nabilo mě to.