pondělí 19. listopadu 2018





Nevím, jak přesně bych měla shrnout události posledních dní.
Moře stresu před a po Dizajntrhu.
Spousta příjemných ale i ne úplně fajn věcí.
Obrovské vyčerpání.
Hromada setkání a rozhovorů s mně milými lidmi.
Velké obavy o to, kam naše země směřuje a dost znechucení nad jejími hlavními představiteli.
....
Ať je ještě nějaká naděje.
Ať zkoušíme hledat pozitivní i tam, kde zdánlivě není.
Ať si tolik nestěžujeme a dokážeme víc táhnout za jeden provaz.
Ať žijeme ve větší upřímnosti.
Ať vychováváme své děti tak, abychom se za ně jednou nemuseli stydět.
Ať se snažíme tu svobodu opravdu žít a ne jen o ní mluvit.
To bych si opravdu přála.
....
Fotky od Date.photography a Zdeňka Sodomy. Díky.


úterý 13. listopadu 2018

5+1


Včerejší večerní z dílny....
A mých 5 pozitiv.
Ty teď totiž potřebuju jako sůl.
-Dorazil mi balíček z Francie - kamarád napsal knížku a já na ni úplně zapomněla. Velká radost.
-Včerejší den v práci společně s kamarádkou - je to tak fajn u práce s někým mluvit:-)
- Dnešní kafe s mou spolubojovnicí Kristínou a společné plánování, do čeho všeho se pustíme.  Snít nahlas, to můžu. A když to pak občas i vyjde.....
-Hrnek, který jsem si vyzvedla na poště od jedné milé čtenářky....děkuju!
-A znovu objevení Aaron. Poslouchala jsem je kdysi dávno před minimálně jedenácti lety...a pořád to funguje:-) Na podzimní splíny ideální.
A ještě jednu malou radost navrch přidávám. Ema mi večer při uspávání řekla, že jsem nejvtipnější.
Což je co říct, protože žádnej vtip neumím říct celej. Takže za mě dost dobrý.

neděle 11. listopadu 2018

Zpomalit




Úplně jsem na to zapomněla.
V tom každodenním shonu - práce, děti, povinnosti.
Jak hrozně je důležité v určitý moment zpomalit.
Je to asi moje prokletí, že neustále někam spěchám. Jen co dopíjím ranní kafe, mám tep na stopadesáti a hlava už pracuje.
Při řízení auta plánuji odpoledne, při psaní úkolů myšlenkami chystám večeři.
Někdy to nejde jinak.
Ale zpomalit je potřeba.
Zastavit se, nadechnout.
A občas nechat věci jen tak plynout.
Ještě že jsou ty neděle.
Dnes jsme si s dětmi udělali po strašně dlouhé době naprosto líné dopoledne.
Dlouhou snídani. Bez stresu a spěchu.
Vlastně celý víkend byl hodně ve znamení nespěchání.
Takže mám pocit, že jsem načerpala.
A že to bude tento týden potřeba.
Dizajntrh je už v pátek.
Chystáte se zastavit?
Další zpomalení plánuju bohužel až příští neděli:-)

úterý 6. listopadu 2018

První listopadový








Dny utíkají jak zběsilé.
Ani jsem se nenadála a je listopad.
Jako dospívající jsem ho milovala. Teď mu jen horko těžko přicházím na chuť.
Takže se snažím si ty podzimní plískanice něčím vylepšit.
Hromada nepodzimních prostírek. Plus ty moje hrnky.
Už aspiruji na docela slušnou sbírku.
Raduji se z každého nového kousku. A poctivě je používám - aspoň na to focení...
Poslouchám u šití Hooverphonic a užívám si takový malý návrat do svých dvaceti, kdy jsem si je pouštěla. Takže na dnešní dobrou noc vám posílám tuto a tuto.

středa 31. října 2018

Úplně obyčejná radost


Vždycky, když se zamýšlím nad tím, co mi blog a moje práce dala a dává - jsou to jednoznačně setkání s lidmi. Je kolem mě tolik tvůrčích a zajímavých lidí.
Tolik osob, které mě obohacují a posouvají dál.
Z této poslední spolupráce, která se teprve vylupuje, mám obzvlášť radost.
Máří je osobnost.
Talentovaná, svá... Její kresby jsou rozpoznatelné na první pohled a už ani nevím, kdy a kde jsem na ni narazila. Takže na nabídku toho, že bychom něco spolu vymyslely, nešlo říct ne.
Zatím jsem ušila dvě toaletky, na stole ale mám další 4, kabelku a spousta dalších látek ještě čeká.
Mari bude mít v prosinci v Olomouci výstavu a o tom určitě napíšu brzo víc. Teď se jen raduju.
Úplně obyčejně.







úterý 30. října 2018

O podzimních prázdninách a tak


Občas mám až provinilej pocit, že se cítím tak šťastně.
Mám hrozně velký děti.
Jasně, je to s nimi náročný, ale už rozhodně ne tolik, jako když byli malí.
Pořád člověk cítí tu zodpovědnost, ale už se na ně můžu spolehnout a v tolika věcech mi pomůžou....
Že budou podzimní prázdniny jsem zjistila opět na poslední chvíli, ale bohudíky za chalupu a moji práci, kterou jsem sbalila do dvou tašek a tak jsme opět v lese.
Venku zuří uragán, děti dostaly gumáky a pláštěnky a lítají jak splašení.
Ke snídani byly skořicové lívaněčky a já bych se mohla v poledne převlíct z pyžama.
Ale už jsem došila pět popruhů na foťáky!
Když bych měla zhodnotit, jak za posledního půl roku fungujeme - mám pocit, že skvěle.
Kuba se zlepšil ve škole, Ema víc poslouchá ( haleluja!!!) a všichni jsme se zklidnili.
Takže pár dní úplně o samotě na samotě u lesa - je vlastně totální pohoda.
S dětmi se učím víc mluvit - pravda, to mi nikdy pořádně něšlo i s dospělými, ale na učení se není nikdy pozdě. Svoje strachy se snažím ventilovat a ne si je střádat vevnitř.
A úplně nejvíc se snažím s dětmi dělat hodně věcí společně.
To bude asi challenge největší.
Jsem sólista. Hrozně moc. Všechno si raději udělám sama, ale kdy jindy se to mají děti naučit, než když mi pomáhají. Takže hodně trpělivosti. Hodně, hodně.
Přiznám se, že ze svého mateřství jsem měla skoro vždycky mindrák, protože ve srovnání se spoustou matek v mém okolí, jsem nenacházela radost v postávání u pískoviště, rozebírání dětské stravy nebo nejnovějších montessori hraček. Neprojevovala jsem to pravé nadšení. Ke všemu jsem přistupovala tak, jak mi to přicházelo do cesty a hodně věcí dělám pořád dost intuitivně. Svoje děti miluju, o tom žádná. Ale taky si uvědomuji, kolik radosti mi moje deprese vzaly. Mám pocit, že z doby, kdy byly děti malé si pamatuji jen smutek a únavu. O to víc fajn, je to teď. Už rok a půl jsem bez depresivní epizody a dýchám tak volně. S dětma se víc a víc sžívám. A každý den se budím s pocitem, jak dobře se máme.
Na tohle chci myslet, kdykoliv by mě přepadaly nějaký chmurný myšlenky. Mám dvě úžasný zdravý děti, mám skvělou práci a kolem sebe lidi, co mě mají rádi. A mám toho spoustu před sebou....




úterý 23. října 2018

Evžen






Vždycky když spolu s Janou Z lesa někde prodáváme, plánujeme si u toho, co do příště společně vymyslíme a do čeho se pustíme. A u toho to většinou taky skončí. Ale tentokrát jsme to poprvé dotáhly.
A tak se narodil Evžen.
Evžen je zlaté prasátko, které Jana nakreslila a má ho na nejkrásnějších pohledech. Já jsem se ho pokusila podle jejího návrhu ušít. No posuďte sami, čemu se víc podobá. Soňa tvrdí, že je to pes, mě to poprvé připomínalo krysu....ale já to ještě vychytám.
Nicméně Evžen se objeví prvně na olomouckém Dizajntrhu a bude jen v limitované edici. To znamená, že vznikne jen pár kousků, každý očíslovaný. Teprve potom s Janou naskladníme pár prasátek na oba naše e-shopy.
Je to vlastně taková první vánoční vlaštovka, totiž prase.
A já si konečně můžu říct - já už nemusím, já už ho vidím:-)))

středa 17. října 2018

Dizajntrh 2018


Pište si do diářů.
Dizajntrh 16.-17. listopadu v Olomouci.
Tentokrát se těším o to víc, protože se povedlo oslovit spoustu známých a tak budu mít stánek společně s hromadou fajn holek...
Těšit se můžete třeba na Myynu, Andreu Tachezy, Janu z lesa, Oringli, Marušku Břichopase a spoustu dalších.
A já už pilně, teda skoro pořád pilně, šiju a chystám.
Pokud budete mít cestu kolem, budeme moc rádi!

úterý 16. října 2018

Nejpyšnější


Na tohle zvíře jsem nejpyšnější.
I když je nedokonalé, tak v mých očích je perfektní.
Sám si ho vyšil Kuba, když byl onehdá “nemocný”u mě v práci.
Vybral si látky a já už ho jen sešila.
A to že s ním už druhý den spí.....❤️

pondělí 15. října 2018

Šest




Za pár dnů má Ema šest.
Slavili jsme dnes.
Při pohledu na tyto fotky mě napadá to, co mi běží hlavou už od soboty.
Kam zmizely ty moje malé děti?
Mám doma dvě osobnosti, které mi každý den ukazují, jak výjimečné jsou.
Moji největší učitelé trpělivosti...
***
Emičko,
k tvým šestým narozeninám bych ti přála, abys zůstala pořád tak svá.
Kéž by sis udržela tu svou neuvěřitelnou představivost, hravost a výřečnost.
Nebudu zastírat, že to s tebou je občas dost náročný, ale neměnila bych.
Jsi jedinečná a já jsem opravdu vděčná, že tě mám.
P.s. Období Anny a Elsy už bohudíky skončilo.
Nejvíc frčí Beruška a černý kocour.
Dostalas svůj první nůž a byla na prvním skautském výletě.
A pak že nemám být pyšná....