pondělí 16. října 2017

Jen tak



Materiální radost.
Hrnek a látky.
Z látek se už šije, a hrnek, ten prosím Emě nedám.
To ani omylem.
****
Moje pražské nákupy a Ema Mamisu.
Znáte?
Taky obdivujete?
Kam já to nádobí budu dávat? :-))

sobota 14. října 2017

Ach ta vlna...



Ty jdeš teď na té vlně, že?
Řekla mi kamarádka a vlastně měla pravdu.
S přicházející zimou nezatepluji jen sebe, ale i kabelky.
Ty šedé vlněné už znáte a většinou jsou hned pryč.
Na stole mám nastřihnuté ještě další tři, takže v průbhu příštího týdne je vyhlížejte.
A tyto krásky jsem došila včera večer. Jsou vlastně tak trochu limitované, protože látka byla jen na  dvě a toaletky, které už čekají v dílně na doťuknutí.
Pracuji už zhruba týden doma, k péči o babičku se přidala starost o nemocnou Emu.
Takže moje tempo je asi tak třikrát pomalejší, ale zase máme doma uklizeno a navařeno.
Což v normálním provozu moc není....
Tak hezkou sobotu všem a užijte si to nádherné počasí i za nás.
Máváme zpod deky...

úterý 10. října 2017

Pohromadě






Je zvláštní, jak se ve vypjatých chvílích rodina semkne.
Babička odchází a my se snažíme ji co nejdůstojněji doprovázet.
A jak se střídáme u její postele, držíme ji za ruku a nebo se snažíme do ní dostat aspoň doušek čaje - tak nějak víc nás to spojuje.
Vlastně jsem nikdy nebyla smrti tak blízko.
Vím, že patří k životu, ale o tolika věcech jsem neměla ani tušení. Nevěděla jsem koho se zeptat a popravdě, ani mě to nenapadlo.
Myslela jsem, že budu hodně smutná.
Ale i v tom konci je pro mě určitá naděje.
Zvlášť když vidím tu sílu rodiny, tu lásku a podporu.
Nebudu zastírat, že péče o umírajícího je jednoduchá. Ale přála bych si, aby každý mohl odejít v kruhu svých blízkých a aby nebyl sám.
Ne vždy je možné zvládnout péči o nemocného bez pomoci odborníků.
O mobilních hospicích jsem už slyšela hodně. Naposledy o nich psala Soňa a vzápětí Lucie.
Jeden takový je i v Olomouci. Jeho služeb zatím nevyužíváme, ale třeba se někomu informace bude hodit. Nebo bude chtít tento projekt podpořit.
....
Z dílny.
Která je momentálně opuštěná.
Protože home office - Ema doma a já jsem tu vlastně teď i raději.

pátek 6. října 2017

Zase hrnek



Opět jsme najeli do módu hektických čtvrtků.
Totiž rovnou z práce rozvoz na kroužky a s tím spojený každotýdenní stres, že to nestihneme.
A tak se snažím si každý čtvrtek udělat aspoň malou radost.
Včera to bylo proběhnutí charity a objev nového hrnku, plus kafe s kamarádkou, když jsme čekaly až vyzvedneme své ratolesti.
Kafáčů už mám opravdu hodně. Něco doma, něco v práci....Je to opravdu radost. A taky trošku závislost.
(Tímto moc děkuji všem, co jste se mi kvůli hrnkům ozvali, poslali je a nebo jen vyfotili ty, které těší vás....).
Mě teď ještě hodně těší popruhy na foťáky, které jsem právě doskladnila na e-shop a taky představa víkendu stráveného s kamarády. I když to bude asi hlavně o pláštěnkách a horkém čaji.
Tak si užijte volno!

středa 4. října 2017

Čtu





Čtu hodně a ráda.
Kdyby to šlo, čtu mnohem víc.
Vždycky mám kolem sebe tak pět až šest rozečtených knížek, plus podobné množství půjčených.
(Ano Peti, mám tvoje Sebevraždy panen a Kači, tvoji jednu taky.... - třeba mě to veřejné přiznání donutí konečně knížky vrátit).
Hodně jsem v poslední době četla e-booky v tabletu, dokonce jsem se potupně dopracovala ke čtení knížek v mobilu. Ale pravda je, že na papírovou knížku to prostě nemá.
Miluju jak voní. (Tedy kromě té jediné - Neviditelného od Havlíčka z antikravriátu, který pořád po letech tak strašně smrdí...)
Jak listy šustí. Děti už jsou velké a otáčení listů je nebudí....
Takže co mám v současné době rozečteno?
Krkavčí matku Veroniku Hurdovou už sleduji dlouho. Ale ke koupi knížky mě dokopala až kamarádka.
Stačí jako recenze, že jsem třetinu knížky přečetla ještě ten den po rozbalení?
A i když spoustu textů z nám Verčina blogu, stejně jsem uronila nejednu slzu.
O Intimitě Báry Baronové ve spolupráci s fotografkou Ditou Pepe jsem se už zmiňovala.
Pravda je, že si knížku dávkuji. Jsou to hodně silné výpovědi žen s nelehkými osudy a přečíst ji naráz.....uf. Ale projekt skvělý a knížka mě hodně baví.
Do třetice rozhovor s Radkinem Honzákem, uznávaným českým psychiatrem. Dopručila mi ji maminka, které ji už rok vracím..cha, zase. Některé pasáže by měl číst každý a některé si pro jistotu čtu dvakrát.... Tady už mám dlouho dočteno, ale nějak se s ní nemůžu rozloučit.
Co byste mi doporučili vy?
Která knížka vás v poslední době zaujala?
Protože Vánoce za rohem:-))))

úterý 3. října 2017

Second life






Druhý život jedné sekáčové halenky.
Občas se mi stane, že vidím kousek a hned si představuji, co z něj udělám.
A pak je to pnutí tak velké, že odsunu práci a prostě musím....
Stejně jako včerejší nákup a dnešní šití.
Kabelka a pozdro na tužky.
A můj úsměv od ucha k uchu.
Hezký den mějte....

pondělí 2. října 2017

Na co se těším v říjnu






Fotky trošku zavádějící, já vím.
Ale jak jinak dát najevo, že jsem naskladnila e-shop?
Na co se každopádně těším v říjnu?
Je toho hodně.
Ve středu budou hrát v Olomouci moji milovaní Kieslowski. Pro olomoucké info tu.
Týden na to vyrazíme do Prahy na Zrní. Jejich největší koncert, křest desky a k tomu i filharmonie.
17. října do Olomouce dorazí polská písničkářka Agu. Její písničky moc neznám, ale z toho co jsem slyšela, mě bude bavit hodně.
Tolik prozatím hudební tipy. Potkám se s někým? Kam se chystáte vy?
Těším se, že víkendy strávíme s kamarády, máme toho hodně naplánované.
Taky se těším na nové batohy, které už jsou v procesu.
Koupila jsem si několik nových knih, o kterých napíšu asi samostatně, ale doufám, že je v říjnu přelouskám.
A dneska se těším, až uvidím neteř a půjdu si zaběhat.
Prostě bez těšení se to v životě nejde....

středa 27. září 2017

Frances




Po dlouhé době jsem viděla film, který mi rozsvítil večer.
A dnes na té vlně ještě pořád jedu.
Frances Ha je nenáročný příběh o sedmadvacetileté američance, která  má spoustu snů a přání, ale ne vše se jí daří. Až potud je to jako o komkoliv z nás. Ale Frances je tak trochu zvláštní a na vše nahlíží svou zasněnou optikou. Životem neproplouvá, ale spíše jím tančí.
Potřebovala jsem vidět něco nenásilného, ale ne úplně hloupého. Něco, po čem budu usínat klidná, příjemně naladěná a s úsměvem.
Ideální film na ponuré podzimní dny.
....
Peněženky.
Tyhle mě obzvlášť bavily, protože nové koženky, barevná paleta a marnivá ženská.....
(Jen když jsem rozbalovala ty zelené, byla jsem trošku v šoku, co že jsem to vlastně objednala....)
Naskladněno tu.

úterý 26. září 2017

O jídle?



Někdy si tělo samo řekne, co potřebuje.
Takže i když bych ráda snila o hamburgerech, popravdě teď spíš myslím na mrkev.
Na kukřici, brokolici a zelené fazolky.
Na hromadu pečené zeleniny.
Na horkou zeleninovou polévku, zelené kari s lilkem nebo obyčejnou dušenou mrkev.
Jen ne žádné maso.
Moc tomu nerozumím, ale je to tak.
A nebráním se.
Tělo si asi samo žádá detox, tak proč mu ho nedopřát.
Tak opět snídáme strouhanou mrkev s jablkem a oříšky.
Úplně jsem zapomněla, jaký je to skvělý dobíječ energie.
(Dnes jsem se dobře vyspala, takže jsem nadmíru pozitivní:-))).
A taky jsem si večer uklidila v kuchyni a kupodivu to přežilo i odchod dětí do vzdělávacích institucí.
Někdy je potřeba nejen uklizeno v duši, ale i okolo sebe....a pak je ten mír úžasnej.
Tak hezké úterý mějte.

neděle 24. září 2017

Velkej


V pátek jsem toho mýho chlapečka poprvé poslala na třídenní skautský výlet.
Měla jsem strach, že mu bude smutno, že se vrátí nemocný.....
Jak to všechno zvládne.
A zvládl.
Vrátil se mi velkej kluk.
Dokonce mám pocit, že za tu dobu i vyrostl.
Je to vůbec možné?
Nohu má tak velkou, že už krade boty mojí mamce a ještě kousek a už bude brát i ty moje.
Na večeři sní dvakrát víc než já.
Na výletě nic neztratil a dokonce si zvládl i sám sbalit batoh.
Kde je to moje malý miminko?