úterý 24. května 2022

Teplo

 

Konečně teplo.
Čekám na toto počasí celý rok.
Na rozkvetlé vistárie na balkóně, chození v sandálích a večery u grilu na chalupě.
Až konečně vytáhnu všechny šaty, nebudu si pod ně brát punčochy a nevylezu z domu bez slunečních brýlí.
Děje se toho hrozně moc a vlastně zas tak nic zásadního.
Blog oslavil dvanáct let. Ano dvanáct....
Obě děti mi onemocněly sedmou nemocí. V jejich věku dost překvapivě a jen pár dnů před mým italským výsadkem s kamarádkou. Takže posledních několik dní místo balení řeším horečky, puchýře na rukou a nohou a dva znuděné uličníky, co doma už lezou pomalu po zdech. Vlastně jsem se po pár dnech dost ráda vrátila zpátky do práce.
Na chalupě jsem se vrhla do sázení květin - výsledek nejistý, nadšení velké. Se stejným zápalem jsem posekala zahradu a cítila se jako po dvou hodinách ve fitku. Chalupa mi dělá hroznou radost a strašně moc se tam vyklidním. Bohudíky děti to zatím vnímají stejně.

středa 4. května 2022

Jen tak


Radosti/starosti posledních dní.
Celý minulý týden jsem se nemohla dočkat víkendu. Upínala jsem se k němu jako k vysvobození. Vystřízlivění přišlo v podobě dětí, které nikam nejely a rýmy, kterou jsem od nich chytla. Potud v podstatě nezajímavá historka. Nicméně když mi bylo v sobotu ráno opravdu blbě, vzpomněla jsem si na Soňu a její příspěvek o Virostopu. Za zkoušku nic nedám. Máme středu a po zánětu dutin, na který to vypadalo, ani památka. Uf. Ještě že ty internety máme. Díky!
Na chalupě jsem vypila hektolitry čaje, hodně času strávila v posteli a nebo venku na houpačce pod dekou. Nicméně zasadila jsem bylinky. A tímto tedy považuji letošní zahrádkářskou sezónu za zahájenou.
V rámci nedělního kurýrování jsem zkoukla posledního Almodóvara - Paralelní matky. Docela zklamání. Zbytečně nadstavovaný příběh do kterého se režisér snažil vpasovat vyrovnání se s historií španělské války. Ale Penelope kočka jako vždycky. Chuť jsem si napravila mým oblíbeným Volverem..ten doporučuji...
Mám rozkoukaný nový seriál. A baví hodně. Bludné kruhy. Můj oblíbenec Mark Ruffalo. Není to úplně oddychovka, ale vlastně proč ne.
Po večerech hledám na síti ty nejlepší košilové šaty, protože Neapol se blíží. Ale zatím bezúspěšně.
Pryskyřníky bohudík ještě pořád k dostání. Jak jsem psala na instagramu - na blbej den kytku.
Vistárie u nás na balkóně už začíná pomalu kvést. Těším se hodně. Loni tu.
Mějte hezký den

úterý 19. dubna 2022

Ve střehu


Vždycky, když mám pocit, že mi jdou věci snadno, přijde něco, abych nezapomněla být ve střehu.
A nadcházející puberta dětí mi teda dává pěkně pokouřit. Bylo jasné, že to nebude procházka růžovým sadem... Bije se ve mě pocit bezmoci a naštvání. Jak to, že jsem některé věci nečekala, jak na ně reagovat? Určitým obdobím vzdoru si musí projít každý, nebyla jsem jiná. Ale jak zařídit, aby si u toho jedinec s prominutím nepodělal budoucnost? Jak nastavit hranice, aby se ze mě nestal hlídací pes a měla s nimi ještě nějakou společnou řeč... Uf.
Velikonoce jsme měli odpočinkové. Chalupa, grilování, filmy. Nic zásadního, ale ne vždy to musí být o zážitcích.
Nicméně viděla jsem Smrt na Nilu - a za mě jo. Ty kostýmy! Ta atmosféra! Hudba! Ta loď! Hrozně moc bych si přála aspoň na jednu noc vyrazit takovou lodí..... nebo Orient expresem:-)
V mezičase budu shánět levné letenky a nasávat atmosféru v dostupnějších lokalitách.
Třeba v Neapoli, kam se chystám s kamarádkou na prodloužený víkend. Je potřeba se mít na co těšit. To píšu často, že...
Ale je to pravda pravdoucí. 
***
Fotka z Wadi Rum. Skály, poušť a spokojená Jana. Projíždím si fotky od rána, abych trochu zklidnila pocuchané nervy. Tentokrát Kuba a opět výživně. Ale o tom ten život taky je:-)

úterý 29. března 2022

Jordánsko








 


Strávili jsme týden v Jordánsku.
Jen sami dva. 
Hrozně moc jsem to potřebovala. 
Po všech těch zrušených letenkách, karanténách. A teď ještě stresu z Ukrajiny. 
Úplně vypnout, na chvíli zapomenout na všechno. Změnit prostředí.
To se povedlo naplno.
Ochutnali jsme od všeho kousek. Moře, město, hory, poušť, Petru. I jen úplně obyčejné sezení na ulici a pozorování okolí.
Největší zážitek si nakonec odnáším z pouště. Ty rozhledy, to ticho. Jak jsem si přišla maličká. Nádhera všude kolem. Ten pocit bych si chtěla umět sama vyvolat. Naprostý klid, bez šumění myšlenek v hlavě. Zastavení se v čase a prostoru.
Protože návrat do reality byl a ostatně vždycky bývá náročný. To, od čeho se člověk na chvíli odpoutá, na něj počká a ještě se něco navrch nabalí. 
Když se mě včera E ptal, jestli se mi po Aqabě stýská, uvědomila jsem si, že mám pocit, jako by to byl sen. Jako bych ani nikde nebyla, protože jsem zaplula přesně na stejné místo, odkud jsem před deseti dny vyrážela. Takže ještě chvíli si ten jordánský pocit v sobě živit....
***
Mimo poslední čtyři fotky, které jsou z Petry, je vše vyfoceno ve Wadi Rum.

neděle 13. února 2022

Karanténa



Deka ušitá v průběhu naší další krantény.
Upřímně - už mě to přestává bavit.
Děsím se toho, kdo zas přijde s pozitivním testem.
Po týdnu s dětmi se těším do práce. Na dospělé lidi, že nebudu muset vařit, řešit neustálé hádky a nedodělané úkoly.
Ale aby to nevypadalo, že si jen stěžuji.
Odpočinula jsem si, o tom žádná.
Kuba měl naprosto poklidný průběh covidu, takže se dalo dělat spousta věcí.
Bohudíky za zahradu. Děti byly skoro pořád venku.
Užila jsem si ruční prošívání deky po večerech u Hercula Poirota - zatím co děti a E se drtili u sázek a dostihů nebo vyřezávali.
Ale tak jako se většinou děsím návratu z chalupy domů a do práce, tentokrát jsem se domů těšila.
Hlavně na ticho, na režim... evidentně začínám důchodcovatět:-)

pátek 4. února 2022

Na co se těším

 


Po týdnu, kdy byly děti z většiny doma, je o to víc potřeba se na něco těšit.
Těším se, jak po práci vyrazíme na chalupu.
Vlastně se těším i na to vytápění úplně promrzlého domu. V ložnici bývá většinou okolo nuly. Kouří se vám od pusy, čepici nesundávám.
Budeme sedět v bundě u kamen, pustíme si k tomu po stopadesáté Jacquese Clouseau a později si, doufám, dáme sázky a dostihy.
(Mimochodem, kdo z vás hrál někdy i ty sázky? Hru to výrazně zrychlilo. Hraje a chápe to i Ema, ale slzy po fatální prohře tu byly vždycky).
Těším se na jarní prázdniny. Teda aspoň na těch pár dní, co budu mít s dětmi volno. Na ranní nevstávání, na víc času na vaření.
Těším se na šití deky na chalupu, kterou mám už z části nastřiženou. Deku jsem nešila tak milión let. Takže o to víc jsem z většího projektu nadšená. 
Těším se i na nedělní další díl Devadesátek. Dost nás to s E baví.
***
Zasněžená zahrada na chalupě.
Na tu se taky těším. 
I když by byla bez toho sněhu.
Díky za pátek.

neděle 30. ledna 2022

Ještě pořád lednový

 

Leden za námi.
Taky máte ten pocit, že dny letí jak zběsilé?
O víkendu jsem po spoustě let stála na sjezdovkách. A musím uznat, že to bylo skvělý. Hned bych jela zas. Navštívili jsme kamarády ve Vrchlabí, zapadli autem ve sněhu, hloupě se spoléhali na navigaci a tak jeli místo notoricky známé cesty "zkratkou", která vedla po všech čertech. Ale kdy jindy vidět hrad Pecka v noci, že.
Byl to první lednový víkend bez dětí a popravdě jsem ho už vyhlížela. Po těch všech nucených karanténách, online výukách a podobných srandách, které byly skoro celý leden, jsem potřebovala chvíli bez nich. Chvíli nemuset myslet, jestli je nakoupeno. Kontrolovat, jestli opravdu šli spát, nejsou tajně na telefonu, nehrají do noci na počítači, vyčistili si zuby a nenamočili jen kartáčky a ručník. Jo, to tu už taky bylo. 
A teď zpátky do reality. Dodělat úkoly, svačiny, večeře, prádlo... Proč jen ty víkendy nejsou o den delší...
Díky moc za nákupy v eshopu.
Hodně to prořídlo, nicméně při balení zásilek jsem objevila pár nenafocených kousků. Něco málo jsem doplnila. Stejně tak v rámci úklidu materiálu jsem našla asi deset rozšitých toaletek, patnáct popruhů na foťáky...Takže výzva na únor je jasná. Mimo šití na zakázku došít jen to, co už leží na stole. Jsem na sebe zvědavá....
***

Kousek z ložnice.
A moje nová vesta. Jaro už je za rohem, žejo:-)

středa 19. ledna 2022

Zredukovat

 

Už jsem se o tom v jednom předchozím příspěvku zmiňovala - budu rušit eshop.
Všechny kousky, které v něm zbývají, jsem zlevnila o 25%.
Budu ráda, když vyčistím sklad. Přece jen, ložnici, kde mám všechno složeno,  to uleví:-)
Eshop pojede zhruba do 20. března.
Zboží najdete TU.
Šití na zakázku pojede dál, volné kousky se čas od času objeví na FB nebo Instagramu.
***
Tak jako se snažím vystrnadit zboží z eshopu, pokouším se už nějakou dobu o redukci věcí, které doma máme. Nejsem striktní propagátor minimalismu, ale mám ráda prostor a hlavně přesně vědět, kde co mám. Takže když jednou za čas narazím na něco, co jsem už hodně dlouho nepoužila/neměla na sobě, nebo mi to prostě doma jen několik let leží...velmi ráda to pošlu pryč. Oblečení jednou za čas předávám kamarádkám, stejně tak se to snažím dělat i s nepotřebným nádobím. Jediné, co mělo čestnou vyjímku, byly knihy. Jenže když vím, že minimálně třetinu co mám, dost pravděpodobně znova neotevřu a ještě navíc jsou schované v druhé řadě v knihovně....
Stejně tak to mám i s látkami. Nedokážu nic vyhodit. A tak mám v garáži malý sklad. Je na čase ho zredukovat, stejně jako skříň s látkami v rohu ložnice. Dávám si termín do konce února.
A co vy a deadliny sami pro sebe. Dáváte si? Redukujete? Nebo jste sběrači?

pondělí 17. ledna 2022

Novoroční radosti




Co mi v posledních dnech udělalo radost?
Koupila jsem si vestu. Okoukala jsem ji u Myyny a tak dva měsíce řešila jestli černou nebo béžovou, až je vyprodali. A v lednu ji opět měli.
Co na tom, že se bude dát nosit asi až na jaře. Chodím v ní doma, okukuji ji na věšáku a mám z ní radost.
Byli jsme v kině. 
Po hrozně dlouhé době nějaká kultura, takže už to, že jsme někam vyrazili splnilo svůj účel. Viděli jsme House of Gucci a za mě jo. Bavilo. Následující dva dny jsme mluvili schválně s italských přízvukem a dost se u toho nasmáli. Jared Leto byl excelentní.
Dali jsme si dva víkendy v Olomouci. Po všech těch víkendech strávených na chalupě, to byla příjemná změna. Sice jsem jeden z nich strávila komplet v posteli, protože dojezd chřipky... ale Ema objevila kouzlo snídaní do postele a tak mi s oblibou uvaří kafe, něco namaže a donese až pod nos. A já se opravdu nebráním. V rámci ozdravného pobytu doma jsme po večerech rozkoukali Korunu. Já ji jedu už podruhé, E poprvé. Ale líbí se mi pořád stejně:-)
Šila jsem jen maličko, ale s radostí. Už nejsem limitovaná tím, co musím stihnout a tak mě to zase začíná o to víc bavit. Plánuji si na jaro novou tašku. Na chalupu velkou deku...a často to skončí jen u toho, že sedím a přemýšlím a to mi prozatím stačí.
Do ložnice jsem si na zeď pověsila fotku, co mi kdysi dělala společnost v dílně. Je hodně velká a tak poslední dva roky strávila na skříni. 
Ano, už je to dva roky, co jsem odstěhovala dílnu a našla si jinou práci - tohle by vydalo na celej samostatnej článěk. Jsou dny, kdy mi to chybí. Hodně. Ale popravdě jsem vděčná za to, že v noci klidně spím. Mám volné víkendy a stálý příjem. A realizuji se na chalupě. Na to by při podnikání rozhodně čas nebyl.
Takže všechno je asi jak má být.


pondělí 20. prosince 2021

Poklidně

 

Jak prožíváte blížící se Vánoce?
Já překvapivě poklidně.
Letos jsem výzdobě moc nedala. Věnec na dveře mi upletla kamarádka, na stole stojí 4 svíčky, které jsme ještě nezapálili a těsto na vanilkové rohlíčky je stále v lednici.
Ale popravdě mě to netrápí.
Těším se, že bude volno, těším se na vánočku s máslem, na radost dětí z dárků. Na teplo z kamen, hromadu pohádek a že nebudu muset vstávat brzo ráno do práce.
Těším se na zdobení stromečku, protože za poslední roky se děti osvědčily a tak jen dozoruji a finálně dokončuji.
Místo adventní výzdoby jsem si do kuchyně pověsila kalendář na příští rok od Báry Ungerové aka Moetivi. Na okno si z chalupy dovezla amarylis, který by tam mrazy dost pravděpodobně nezvládl. Těší mě o to víc, že je to zachráněná cibule z rozbitého květináče po mojí babičce. Dovezla jsem ho na jaře na chalupu a kytka se odměnila.
***
S koncem roku mám tendence opět trochu bilancovat. Procházet si, co se povedlo, co ne. Co bych chtěla. 
S velkou pravděpodobností počátkem příštího roku zavřu eshop.
Poslední měsíce jsem šila prakticky výhradně na zakázku a i když jsem na sklad některé kousky našila, nebyla jsem už potom schopná je nafotit. Jenže platit další rok uspaný eshop je dost zbytečnost.
Termín ukončení dám zavčas vědět, stejně tak i slevy, aby šlo co nejvíc skladového zboží z domu.
Přiznám se, že rozloučit se s eshopem mi trvalo v hlavě víc než půl roku. Z jedné strany je to moje lenost - po práci si mnohem raději pustím film, nebo si s kamarádkami zajdu zacvičit. Stejně tak večery prosezené u počítače úpravou fotek a nahazováním eshopu jsou minulostí. Možná taky proto, že netrávím večery sama. Tedy především, že je ani nechci trávit sama, jako tomu spoustu let bylo. A hlavně protože jsem většinu dne v práci, tak si svého volného času vážím mnohem víc.
Je mi jasné, že se tím uzavírá jedna etapa. Ale kdo ví, co čeká za rohem. Dnes už si dovolím říct, že stát se může naprosto všechno. A já jsem upřímně zvědavá, co mě v budoucnu čeká.