čtvrtek 21. března 2019

Rutina?



Přišel včera poštou.
Nejkrásnější.
Tak dlouho sháněný.
Petro, děkuju!!!
...
Jsou dny, kdy jsem vděčná za svou rutinu.
Děti do školy a školky, já kávu, pak rozchystat práci, maily a začít šít, co jsem si připravila předchozí den.
Pouštím si už milionkrát ohraný playlist, kde mě už nepřekvapí ani náhodný výběr.
Piju heřmánkový čaj nebo vodu.
Chodím podílně v jedné botě -tu druhou ani nemá smysl kvůli pedálu nazouvat.
Prostě hromada jistot:-)
Jediné co se liší, jsou kousky, které mi pod rukami vznikají.
Ale zrovna poslední dny jsem za určitou jednotvárnost vděčná.
Jarní únava v plné síle, milión povinností, stres a v kombinaci s mou roztržitostí.....
Přitom jindy vyhledávám jakékoliv rozptýlení, změnu.
Ale teď jsem ráda, že přesně vím, co budu v kolik hodin dělat a že večer v osm budu sama v tichu na sedačce s pomerančovým džusem a maximálně s puštěným počítačem.
Je mi jasné, že určitý řád, nebo chcete-li rutina je dobrá.
A že ji svým způsobem potřebuji k životu.
Jen jsem teď víc než překvapená, jak mě to najednou uklidňuje, když dřív jsem z toho doslova rostla.
Co vy a rutina?
A jak s ní pracujete/bojujete?
Hezký den...

úterý 19. března 2019

Geometricky






Jak jinak strávit narozeniny, než dělat to, co vás naplňuje radostí.
Střihla jsem do nových látek.

Šila jsem pomalu, protože stroj mám v servisu a tak jsem oprášila svůj starý, ale na můj vkus už poněkud slabý a nevýkonný.
Ale kdy jindy zvolnit, že?
Z látek jsem nadšená.
Barvy vyšly skvěle a taky se povedlo trefit materiál.
Mnoho z vás mi psalo o metráž - zatím máme jen zkušební vzorky, ze kterých našiju kolekci na v minulém příspěvku avízovaný prodej. Ale metráž bude, jen to chce ještě trošku času.
Dnes jen na ukázku pár kousků.
Baví mě to.
Tak moc!

pondělí 18. března 2019

34


Jano,
dneska je ti 34.
Takže i když zcela objektivně by sis už asi měla vytáhnout kroužek z nosu a začít být dospělá, rozhodně to nedělej.
Nos si klidně dál svoje oblíbené roztrhané džíny, ukaž další tetování a neměj výčitky, žes snědla dětem čokoládu.
Možná trochu míň pracuj, nebo víc odpočívej, protože tímto tempem to moc dlouho nepůjde.
Za ten poslední rok jsi ušla obrovskej kus cesty.
Moc ráda bych ti řekla, že to od teď bude jednodušší. Ale asi nebude.
Nicméně nenudila ses, ne?
Strašně moc ses naučila o sobě, o lidech ve svém okolí a i když jsi možná trochu skeptik, tak se ještě pořád umíš nadchnout.
A hlavně - učíš se být spontánní. Což je něco, co ti nikdy moc nešlo, takže chválím...
Tak až večer přijdeš domů, nevztekej se, že je po dětech všude nepořádek, sedni si v klidu do sedačky, nalij si dvojku a podívej se za sebe, co se ti za ten rok povedlo. On ti ten úklid nikam neuteče a stresovat se na noc není zdraví prospěšné:-))
A víc se usmívej.

sobota 16. března 2019

Mœtïvï





Na některé věci se vyplatí počkat.
Tuhle spolupráci jsem si vysnila.
Báru jsem znala především jako zpěvačku z kapely Dva. Nakoupila jsem od ní hromadu ponožek, které mám dodnes.
Později jsem narazila na její mœtïvï a hned první myšlenka byla, že by to skvěle vypadalo na látkách.
Uplynulo několik let a neuvěřitelné se stalo skutkem.
Sedím u Báry v kuchyni a mám v rukách naši první kolekci látek.
Ne, nevydržela jsem se nepochlubit. Šít budu hned jak se dostanu do dílny, ale do té doby se na ně budu dívat a ten připitomělej úsměv mi asi jen tak něco nesmaže.
Plány máme velké a ještě toho spousta není jasného. Co vám ale můžu prozradit už teď, je, že pokud byste chtěli vidět látky, ušité kousky a nebo nás naživo - budeme společně 27. 4. na otvírání litomyšlské lázeňské sezóny a 1.5. na ekojarmarku v Olomouci.
Ale všechno ještě připomenu.
Teď se jdu ještě chvíli radovat z látek a užívat prázdného bytu.
Tak hezkej sobotní večer všem.

pátek 15. března 2019

První velká



Na tohle jsem se těšila.
Až začne Kuba víc číst.
A až hlavně začně číst věci, co mám ráda.
Harryho Pottera miluju.
Kubova první velké knížka.
Čteme dohromady - je to dlouhé, takže vždycky na střídačku, protože Kuba občas čte jak ponocnej, ale baví ho to.
Rowlingovou jsem docela dlouho neměla v ruce a úplně jsem zapomněla, jak poutavě píše.
Což mi připomnělo, že jsem ještě nestihla přelouskat poslední příběh Cormorana Strika a Fantastická zvířata.
Čtu hrozně moc ráda.
O to víc mě mrzí, že na to nemám tolik času.
Nebo spíš  - čas by se i večer našel, ale to už únavou padám. Jde mi to pomalu.
Ale jsou to přesně ty chvíle, kdy se dokážu úplně ztratit, zapomenout na realitu a jen vnímat příběh.
Chtěla bych to mnohem častěji.
Zvlášť když můj seznam knížek, které nutně potřebuju přečíst, už je opravdu hodně dlouhý.
Doufám, že bude děti čtení bavit. V dnešní době to je možná pro mnohé  už trochu přežitek nebo i ztráta času....ale mít v ruce knížku, pro mě k nezaplacení. Od rozšíření slovní zásoby, přes vyjadřovací schopnosti, představivost....
Jen pokud budou děti po mě, tak musím hlídat, aby si nezkazili oči čtením s baterkou...

úterý 12. března 2019

Vypnuto






Zdravím z chalupy.
Jestli jsem si přála vypnout, daří se to.
Protože vyplo všechno, co mohlo.
Včetně vody a elektřiny.
Takže voda z petky, nádobí v dešťovce a večer u krbu a svíčky.
(Tímto děkuju Janě z lesa za pohotovou pomoc a zásobu vody).
Čteme Harryho Pottera, děti pořád něco vyrábí a hodně mluví.
Počasí se zbláznilo a tak včera večer nasněžilo a dnes opět roztálo.
Vichřice v lesích smetla, co mohla a zmatení pracovnící Čezu se nám snaží nahodit elektřinu, ale poněkud neúspěšně.
Jede jedna fáze - takže dvě zásuvky, lednička a světlo na záchodě.
Ale já si můžu zapnout šicí stroj.
Po dlouhé době jsem upekla maso.
Tělo si řeklo, že ho potřebuje - a tak ho má.
Společně s teplem u kamen a lipovým čajem.
Poslouchám bratry Orffy a raduju se, že je snad v létě uvidím naživo na Colours.
Tak krásné úterý mějte.  

čtvrtek 7. března 2019

9



Devítiletý Kuba.
Třikrát jsem se rozepsala, abych všechno zase smazala.
Jsem dojatá až hrůza.
Mám doma velkýho kluka, který je neuvěřitelně citlivý, tvrdohlavý a kolikrát už tak moc mimo můj dosah.
Čím dál víc mě přestává potřebovat a mě to hrozně děsí.
Z mého malého chlapečka se stal kluk, ale já si nepřijdu ani o kousek jiná.
Jsem vděčná, že ho mám, jen někdy je to docela boj.
Ale rozhodně žádná nuda.
Je hodně divné, že si dnes půjdu na chvíli sednout k jejich posteli a poslechnu si jak oddechují?
...
Kubi, všechno nejlepší.
Doufám, že až to budeš jednou číst, tak ti nepřijdu moc patetická a ufňukaná.
Jsem s tebou moc ráda a děkuju za každý den.
Jen, prosím, zkus nevstávat v pět ráno. A když už, tak mi to aspoň nechoď říkat....

středa 6. března 2019

:-)



Březen mám ráda.
Vytáhla jsem jarní bundu.
Před domem rostou sněženky a první krokusy.
Upekla jsem dneska slavnostně čokoládový dort.
Prstem vylízala hrnec od čokolády a pokouší se o mě glykemické koma.
V dílně jde práce od ruky, mám z toho radost.
Snažím se vidět pozitiva, protože negativa se na mě poslední dobou valila ze všech stran.
A kupodivu to funguje.
Jsem sice vyčerpaná, evidentně kombinace stresu a jarní únavy, na kterou asi opravdu začínám věřit:-), ale jsem jaksi podivně spokojená.
A aby bylo těch úsměvů víc, dám si před spaním ještě jednoho Červeného trpaslíka. Takovou mou zaručenou jistotu...

pondělí 4. března 2019

Tam na poli


Jestli je pro mě něco balzámem na duši, pak je to tento pohled.
Fotila jsem ho už asi tisíckrát a ještě ho hodněkrát vyfotím.
Tohle je místo, které mě pravidelně dojímá. Kde opravdu cítím to doma.
Místo, kde dokážu jen sedět a koukat.
A zhluboka dýchat.
Veranda naší chalupy.
Těším se na jarní prázdniny.









 



A úplně mimo mísu - dáte mi tip na dort Kubovi k narozeninám? Mám pocit, že poslední roky peču jen mrkvový a přijdu si už úplně marná:-)))
Hezký pondělní večer.

pátek 1. března 2019

Ještě že mám ten blog



Dnes večer jsem si projela zpětně asi dva roky na blogu.
Někdy to tak mám, že něco hledám a pak se začtu.
A možná to bude znít pateticky, ale dojala jsem sama sebe.
Nejen tím, jak děti rostou, co všechno jsem za ty poslední roky zažila, ale taky kam jsem se posunula a že jsem toho hodně zvládla.
Jsem dost skeptický člověk a byla jsem vychovaná tak, že se prakticky nechválí a pouze se poukazuje na chyby. U svých dětí se tomu snažím vyvarovat, což mi ne vždycky jde, ale sama na sebe mám podstatně přísnější metr.
A když pak přijde den, kdy se nedaří....a nedejbože třeba týden, dokážu si shodit i celou svou práci za poslední dva roky.
Ještě že mám blog.
Bohudíky za něj.
Protože číst zpětně některé články bylo pro mě jako ujištění, že se posouvám dál.
Že i když to jsou kolikrát jen krůčky, tak je to pořád směrem dopředu.
A to je hlavní.
Měli bychom se víc chválit.
Nejen ty děti, ale i sami sebe.
Podívat se občas zpátky, co se nám podařilo. A že je ten život vlastně hrozně barevnej.
****
Barevně v dílně.
Nové popruhy skladem.
Tulipány od zákaznice a moje milované hrnky.
Mějte krásný víkend.