úterý 20. února 2018

Únorová pozitiva


Dnes krátce.
Opět nemocné další dítě, opět střídavě home office.
Abych se nezbláznila, tady je 5 pozitiv.
- Dostávat narozeninové dárky nečekaně o měsíc dřív - třikrát jo, potěšilo, rozesmálo. Moc.
- Neplánovaný sobotní koncert Zrní v Pardubicích, společně s Katorovic, jen ta kocovina pak:-(((
- Uvařit svíčkovou dětem na přání v neděli večer a pak si ji dát druhý den k snídani.
- Pustit si v autě třikrát po sobě London skies od Jamieho Culluma a zplna hrdla si zazpívat.
- Pomerančový džus s hodně ledem popíjený v horké vaně. Blaho!
A šesté pozitivum je tady ten batoh - nebo možná všechny nové batůžky, co jsem dnes naházela na e-shop. Ale ty křížky, ta geometrie. Prostě mě to pořád bere...

čtvrtek 15. února 2018

Green is the new black


Miluju černou.
Dobře černou a šedou.
Proto jsem sama ze sebe překvapená, když jsem zjistila, že se mi ve skříni sešly hned 4 zelené bundy. K tomu mám zelené boty, kalhoty, asi dvě trička.
Vzhledem k tomu, že letos je barvou roku Ultra Violet, tak jsem opět mimo.
Nicméně mě ta zelená dost baví.
Stejně tak jsem si dneska užila i focení nových kousků na e-shop.
To už je ta finální fáze, kdy vím, že je hotovo.
A opět, žádná fialová toaletka tam není... to jen, že i v tomto směru nejsem trendy...


Tak hezký čtvrtek všem a hodně zelené!

středa 14. února 2018

Velké děti



Letos na mě jaro přišlo nějak hrozně brzo.
Takže jen spím a spím.
A upřímně se divím, kde jsem na všechno kdysi, když byly děti podstatně menší, brala energii.
Já vím, říká se, malé děti, malé starosti.
Ale Kuba s Emou už jsou tak samostatní.
Až mě to občas děsí.
Namažou si sami snídani - přimhuřme oči nad máslem po stole.
Uklidí si, sami se vykoupou, oblečou.
Pak ale samozřejmě přicházejí sofistikovanější starosti.
Třeba simulování, aby nemuseli do školy/školky.
Poztrácené oblečení/sešity/papuče/rukavice.
Kartičky pokémonů narvané ve všech kapsách - a pořádně vyprané.
Dotazy na téma sex a co to jako je.
Hodně, hodně vylepšený a cool slovník.
Bavím se. A občas trnu.
Mám velké děti a pořád mi to nedochází.
Ale jednoznačně to není nuda.

středa 7. února 2018

Stereotypy



Šiju, až se ze mě kouří.
Velké plány, málo času.
Však to znáte.
Práci si prokládám čajem, kávou, hudbou a občasnou návštěvou někoho z kamarádů.
Hlavně neupadnout do sterotypu, že.
Vždycky jsem si myslela, že je mám ráda.
Dřív to pro mě byla jakási jistota.
Přesně jsem věděla, co mě čeká.  A to mě uklidňovalo.
Nečekané věci mě dokázaly spolehlivě rozhodit.
Poslední dobou jsem sama ze sebe příjemně překvapená.
Začínám být flexibilnější. Spoustu věcí zvládnu, aniž bych si je musela dopředu naplánovat. A přitom dřív jsem bez seznamu úkolů nedala ani ránu.
Možná to bude i tím, že dny jsou jinak ve své podstatě dost streotypní - do práce, pro děti, úkoly, domácnost a tak pořád dokola.
A abych se nezbláznila, je potřeba tenhle systém narušit.
Třeba teď - dokončila jsem výše zmíněné kolečko, ale místo věšení prádla, jsem si zahrála tři písničky na ukulele a přečetla půl časopisu.
Pravda, nijak jsem se tomu prádlu nevyhnula, ale pocit je to k nezaplacení.
Jen kdyby se mezitím ty děti tolik nehádaly o to lego....
.....
Menší kabelky jsem dnes naskladnila na e- shop.
Bohužel jsem musela navýšit poštovné, zvedly se od 1.2. ceny.
Tak hezký zbytek středy.
Já jdu na to prádlo.

úterý 6. února 2018

Black hole sun





Oblíbený plakát.
Nejoblíbenější od mé milé Jany.
Momentálně nejpoužívaěnjší bambucké máslo s citronovou trávou.
Dřevěný prstýnek s umělou pryskyřicí.
Nůžky na košili.
A k tomu Chris a Black hole sun.
Hezké úterý všem....

neděle 4. února 2018

S jehlou v ruce






...aneb prošiju se ti do srdce.
Včera jsem si udělala výlet do Havířova na workshop pořádaný v rámci výstavy v Galerii Krystal.
Vyšívací workshop.
Možná vás napadlo, jestli toho šití nemám přes týden dost.
Ale vyšívání je maličko o něčem jiném.
Brala jsem to jako výlet, sama v autě, nově nalezená stará cd, den jen pro sebe.
V ženském kruhu, naučit se něco nového, vypnout mozek, věnovat se něčemu, na co bych jindy čas neměla.
Bylo to hrozně moc fajn.
A to nejen proto, že jsem potkala známé tváře....(Olivko!!!)
Iva, která workshop vedla a která se schovává pod značkou LifebyBro, nám nachystala tři předlohy, které jsme si rozebraly a na přinesené kousky oblečení se je pokusily vyšít.
Jak dopadl můj kousek, můžete vidět na následujících fotkách.






Jsem ráda, že z košile, kterou jsem na sobě měla naposledy, když jsem byla těhotná, je teď v podstatě nový kousek.
Kéž by bylo na podobné věci víc času.
Nicméně pokud byste měli cestu do Havířova, výstavu moc doporučuji.
Už jenom proto, že Sonina galerie je prostě nádhrná.
Výstava trvá do 31.3.

pátek 2. února 2018

O Jeffovi a tak


Včera to byl přesně rok, co jsem spustila e-shop.
V lecčem to pro mě bylo přelomové.
Takové pomyslné vykročení k tomu, co bych ráda.
Jako bych si natáhla dospělácké kalhoty.
A daří se. Z toho mám obrovskou radost.
Byla jsem včera, pravda, lehce sentimentální.
Připila jsem si s kamarádkou Kristínou, hodně vzpomínala, pouštěla si samý dumky žalky.
Ty vlastně poslední dobou hodně poslouchám.
Objevuji nové hudebníky a kapely.
Jedním z nich je Jeff Buckley.
Mladý kluk s naprosto famózní hlasem, který je ještě navíc dost hezký.
Ale když jsem zatoužila ho slyšet naživo - zjistila jsem, že tuhle šanci jsem prošvihla už v roce 1997, kdy se  Jeff utopil a tak zůstal navěky mladým.
Zůstalo po něm jedno album a druhé bylo vydáno posmrtně.
Znáte ho? Posloucháte?
Přidávám jednu mou oblíbenou.
A přeji všem krásný víkend.