středa 28. března 2018

Geometrické jaro








Moje geometrií posedlé srdce plesá.
Tohle mě na mojí práci baví - fotit si svůj porcelán, hrát si s látkami a šít, co mě napadne.
Občas je to tak fajn...
Hezkou středu všem.
....
Ps. Na e-shopu geometrické jaro right now:-)

úterý 27. března 2018

Na co se těším v dubnu




Měla jsem v plánu napsat příspěvek s březnovými tipy a na co se těším - a ejhle, máme konec března.
Duben bude náročnej.
Čeká mě hrozně moc práce.
Chystáme v květnu veganský festival - o kterém ještě napíšu víc, ale práce s tím je samozřejmě teď.
Připravuji zboží na dvě prodejní akce, takže šiju a šiju a šít budu  - až se ze mě bude kouřit.
Samozřejmě že se těším, ale přece jen, je to práce.
Takže na co se opravdu těším?
Na medvědí česnek. Už pomalu začíná a já se nemůžu dočkat špenátu z něj. A pesta.
Těším se na koncert své oblíbené kapely v Garchu - podařilo se a po dvou letech plánování jsme je ukecali. 20. 4. budeme mít v Olomouci Teepee.
Těším se na další olomouckou Pechu Kuchu.
Těším se na wellnes odpoledne, které jsme si naplánovaly s kamarádkou a já doufám, že když si to na píšu na blog, tak to tentokrát dopadne...(cha!).
Těším se ke kadeřnici. Nechodím často, ale když už - tak se nechám pořádně opečovat.
Těším se na výlet pro koženky, který jsem odkládala celý březen a teď už to hoří. Budou nové barvy a já tak ráda jezdím autem....
Hlavně se těším, že už začalo jaro a já konečně vytáhnu všechny svoje bundičky.
Na co se těšíte vy?

pondělí 26. března 2018

Začátek filmu


Občas něco nevyjde, jak jsme plánovali.
Učím se pracovat se svými představami a výslednou realitou.
To co bych chtěla přes týden stihnout a co je potřeba, než do toho vpadne nemoc dětí a moje celodenní migréna.
Přesně takto to bylo minulý týden a já jsem s tím vůbec nic nenadělala.
Je pro mě docela stres se srovnat s vlastním neúspěchem - a tak, když se mi podaří vidět věci z druhé strany a na jinak ne úplně pozitivních věcech najít něco dobrého...gratuluji si.
Na celodenní migréně, pravda, moc pozitiv nenacházím, ale aspoň jsem dospala svůj deficit.
Díky Kubovu nachlazení jsme spolu strávili den doma a nakonec to bylo moc fajn.
Na sobotním obědě, který dětem nechutnal....zbylo víc té skvělé rajčatové omáčky pro mě.
....
Podobné je to i u této fotky.
Fotil ji kamarád zhruba před rokem a jak je vidět, první fotka na filmu úplně nevyšla. Tedy aspoň podle něj a hrozně se mi omlouval a byl z toho dost přepadlý. (Doufám, že nečte můj blog).
Podle mě, je ta fotka skvělá.
Vypadám na ní šťastně.
Vlastně čím víc se na ni koukám, tím ji mám raději.
I přes ty kruhy pod očima, žádný make-up a opar na rtu.
Občas i pokažený začátek filmu umí být překvapující.
Díky Joe.

středa 21. března 2018

Když už jsme u toho retra




Nejen hrnky, židle a staré harampádí.
Retro je prostě v kurzu.
Takže se na látkách objevují vzory, které frčely už v dobách dávno minulých.
A to je dobře, protože některé jsou skvělé.
Třeba tyto tulipány.
Opět jsem se nedostala k nastřiženým batohům, protože látka zvítězila a tak tu mám tulipánové duo.
Navíc mám opět home office, nemocný Kuba a to jsem si musela něčím zvednout náladu.
Čím si zvedáte náladu vy, když se nedaří?
(Čokoládu už jsem dětem snědla....)

pondělí 19. března 2018

A už zase pondělí:-)




Ač jsem to úplně neplánovala, víkend byl spíše pracovní.
V nadšení z nové látky jsem se pustila do limitovaných kousků, které byly do pár hodin pryč.
Zítra už většinu z nich odesílám, tak jsem si je aspoň rychle vyfotila na stole.
Opravdu, Markét, smekám. Moc se ti to povedlo.
Dnešek byl spíše odpočinkový, protože nákupy, poslední papíry k daním a ta zima venku mě naprosto odrovnaly.
Čaj a po dlouhé době knížka.
Peter May je jedním z mých oblíbenců, takže hurá do ní.
A vám všem hezký začátek týdne...
.....
Díky moc za přání k narozeninám. Udělali jste mi radost.

neděle 18. března 2018

33



Dnes je mi 33.
Už od včerejška, kdy vznikly tyto fotky, intenzivně myslím na to, co bych si sama sobě popřála.
A nejen na to.
Taky se dost vracím ve vzpomínkách k tomu, jaká byla ta pětadvacetiletá Jana, když se narodil Kuba.
Jak moc jsem se za těch osm let mateřství změnila.
Kolik vrásek od té doby mám, ale že mi vlastně nevadí a mám je ráda.
Jak se mi změnilo tělo. Jak se měnil i můj vztah k němu a vlastně vůbec k sobě samé.
Kolik cesty jsem za těch posledních osm let ušla.
Jak se měnily moje názory, priority.
Třicetitříletá Jana je mnohem méně důvěřivá, víc cynická, mnohem víc tuší, co v životě chce, a co ne.
Je mnohem víc uzavřená, než bývala, mnohem citlivější, ale taky asi víc upřímná.
Má práci, která ji baví a o které před osmi lety ani netušila, že by ji mohla mít.
....
Neprožívám aktuálně zrovna jednoduché období, ale i přes všechno těžké, co momentálně žiju, jsem asi nejšťastnější za poslední roky. Konečně po letech se učím říkat, co opravdu cítím, čeho se bojím, co chci.
A to bych sama sobě přála nejvíc. Abych na té cestě životem neztratila sama sebe.
Abych dokázala jít za tím, co je pro mě důležité, i když to třeba ne vždycky bude jednoduché.
Abych dokázala víc se postavit svým strachům.
A víc bojovat za to, čemu věřím.

pátek 16. března 2018

Květovaná





Ještě jeden krátký příspěvek na téma prokrastinace bych si dovolila:-)
Někdy nejde jinak, než ukrást kousek látky na mikinu a ušít si něco pro sebe. Omlouvám si to blížícími se narozeninami a taky, že budu ladit k mikině.
Plánuji aspoň dva podobné limitované kousky na e-shop, látky mám naštěstí dost.
Ale chápete mou fasicinaci touto látkou ne? Zvlášť když k tomu mám ten diář.
A taky to jaro.....

čtvrtek 15. března 2018

Do koutu




Občas prostě musí ustoupit práce radostem.
Ne, že bych neměla co dělat.
Ale když je toho moc, tak si člověk nějakou tu radost udělat musí.
Takže jsem vyklidila jeden kout v dílně a nastěhovala tam noční stolek, který pár let čekal v garáži, pak na chalupě a právě nastal jeho čas.
Stejně tak do dílny putovala thonetka, kterou jsme dřív měli v kuchyni.
A já mám aspoň na chvíli jeden reprezentativní kout v dílně, kterým se můžu kochat.
Teda do té doby, než honěčím zaházím:-)

úterý 13. března 2018

Mám hlad



S přicházejícím jarem moje tělo volá po něčem zdravém.
Na maso se prakticky nemůžu ani podívat.
Přitom není to ani tak dávno, kdy jsem na něj měla chuť dost často.
Zato teď bych se mohla od rána do večera ládovat zeleninou.
A ještě pomerančem:-)
Takže se snažím svoje tělo poslouchat.
Chodím spát brzo - což je u mě opět dost neobvyklé, protože jsem sova a před půlnocí usínám málokdy.
Ale asi je ta únava spojená i s nedostatkem vitamínů a vůbec tím koncem zimy.
Nicméně abych se ještě vrátila k tomu jídlu.
Dost mě teď baví foodblogy. A můj nejnovější objev je Kamu.
Znáte?
Začala teď vařit vegansky a protože je mi to blízké a navíc mi to chutná, o to víc mě to baví.
Sledujete některé blogy o jídle? Kde se inspirujete?
Zelenině zdar a všem vám hezký večer.
....
Ps.s E-shop doplněn.
Juchů.

neděle 11. března 2018

Židle





Jak jste si mohli všimnout, design z přelomu 50. a 60. let minulého století mě baví.
Moc.
Takže o to větší radost mám ze zachráněných židlí, které chtěli původní majitelé vyhodit.
Jsou vyrobené firmou Thonet podle návrhu designéra Oswalda Heardtla a jsou prakticky nepoškozené.
Nemůžu se na tu naši kuchyň teď vynadívat.
Prostě radost až na kost.
Tak hezkou neděli všem.
Já nazouvám tenisky a jdu zkoušet jarní běh.

středa 7. března 2018

8





Osmiletej Kuba.
Každý rok mu tu píšu vzkazy.
Každý rok se dojímám zase o kousek víc, jak je velkej, samostatnej, co už zvládne, čím mě překvapuje...
Mám tak velkýho kluka.
Být rodičem je docela dost dřina.
A popravdě nevím, jak dobře to dělám.
Většinu času mám spíš pocit, že to nezvládám.
Vidím jednu chybu za druhou. Co jsem mohla udělat líp...
Ale na druhou stranu to dělám s láskou.
A to snad něco znamená.
....
Kubi, tolik bych si přála, aby z tebe vyrostl dobrej člověk.
Který respektuje druhé, má zdravé sebevědomí a dokáže se správně rozhodovat.
Měj se mnou trpělivost.
Mám tě moc ráda...
.....
7, 6, 5, 4, 3, 2, 1.

úterý 6. března 2018

Prázdninový








Jarní prázdniny se zbytkem sněhu na chalupě.
Trochu práce, mnohem víc vaření.
Fotky vypadají tak poklidně - daleko od skutečnosti.
Ta je jako jeden malý uragán.
Od rána se nezastavím a večer, chvíli pod dětech, padám do postele a usínám.
Možná ještě dospávám po chřipce:-)
Ale něco málo jsem dodělala a tak jsem dnes s velkou slávou nahodila pár nových kabelek do e-shopu.
Zítra ráno ale opět nahodíme pláštěnky a půjdeme dosáňkovat ty poslední kousky zimy.
Tak hezký týden všem....

sobota 3. března 2018

Chřipka




Tak mě doběhla taky.
Odolávala jsem dlouho.
A pak přišla znenadání.
Chřipečka.
Taková ta, kdy vás bolí se nadechnout.
Celé tělo je jak po boji a vy se zmítáte mezi horečkou, zimnicí a příšernou bolestí zad a kloubů.
V naivní víře, že to pár brufenů zažene, jsem si domů navozila práci, nachystala si počítač, knížky....
A co myslíte?
Až dnes, třetí den v posteli, jsem schopná nahrát na blog pár fotek.
Na šití nesáhnu ještě nějakou chvíli.
A jen co dopíšu tento příspěvek, jdu opět spát.
To nám ty jarní prázdniny hezky začaly:-))