pátek 31. července 2015

Nevyfotitelná




Na tuto tašku jsem se vyloženě těšila.
Protože zlatá a hlavně protože tato látka.
Která ač to na fotkách není vidět, je nádherná....
Pořád jsem si říkala, že pokud ji někomu nevnutím, sama si z ní něco ušiju....No a teď abych ji dokupovala.
Ať jsem dělala, co jsem dělala - nějak se mi nepodařilo vyfotit, jak přesně je krásná.
Ale aspoň pro malou představu.
Kabelka - moje práce, dřevo - můj tatínek.
Každý to, co ho těší nejvíc.
Tak to má být.
A vám hezký pátek.

čtvrtek 30. července 2015

Jeho pohledem


Z výletu do Jeseníku.
Oblíbený pohled mého muže.
Továrna v Písečné -Studeném Zejfu.
A já ve svých nových šatech z výprodeje za stovku...
Plus nejlepší cop zapletený Jirkovou sestrou(zkoumejte s lupou...:-)).
Něčím mě ta fotka dostala. I když je z telefonu, prohnaná instagramem.
Takže jsem se nemohla nepodělit....

středa 29. července 2015

Uganda





Jestli jsem psala, že se pomalu dostávám do tempa - tak je to pravda.
Dnes mám za sebou šicí maraton a jo, mám z toho radost.
Těší mě to a hlavně je za mnou nějaký výsledek.
Ugandskou deku jsem dokončila v pondělí.
Je v ní zašito proužkované tričko od Joselin, část látek od dětí ze základní školy ve Velké Bystřici, zbytky mých zelených látek a na zadní stranu jedno sekáčové povlečení.
K dostání opět tady.
A jinak kromě šití......češeme copánky a připínáme sponečky. Na to jsem se tak těšila.



A těstoviny s lilkem k obědu....
Kdyby mohlo být léto půl roku, vůbec bych se nezlobila.

úterý 28. července 2015

Se švestkově modrou...






Pomalinku, pozvolna se dostávám do tempa.
Jeden kousek na cestě k majitelce.
Ušitá už víc než týden, ale nafotit a následně přesunout do počítače - nadliský úkol.
Povedlo se.
Chevron a švestkově modrá.
***
Dny příjemně utíkají.
Po večerech už tradičně s mužem sjíždíme Červeného trpaslíka a společně se smějeme. I po pomalu stém opakování.
Ema nadhání místní kočku, chvíli spokojeně vrní - obě dvě, pak křik a útěk. Obě.
Snídám jogurty s ovocem a kávu dopíjím už studenou na verandě.
Hodně čtu.
Vyzkoušeli jsme dělat bábovky už ze všech formiček, kyblíků a plecháčků.
Přeskládávám si látky do dřevěných bedýnek, pročítám kuchařky, píšu si do deníčku.
Proběhávám si loňské trasy a těším se pohledem na les.
Pozoruji děti sjíždějící kopec na plastových motorkách - a jejich smích, když se v poli vyklopí.
Snad po sté vařím dušenou mrkev - kupodivu asi nejoblíbenější jídlo našich děti.( Já ji v dětství nesnášela).
Posloucháme dokola těch pár cd, co jsme přivezli z domu. A zpívám si s nimi.
Já u stroje/plotny/na verandě...
Děti pobíhající.
A tak pořád dokola...

pátek 24. července 2015

Italská




Další kousek.
Deka z mikiny Itala Gianprima.
A proč jsem mu ji ušila v českých národních barvách?
Možná proto, že mě malinko dojal příběh mikiny, kterou mu jeho maminka věnovala právě na cestu do České republiky, kde se nakonec usadil.
Takže italská deka z české bavny, českého modrotisku a mých chalupářských zásob.
K dostání na stránkách Jsme z jedné planety.

středa 22. července 2015

Vychutnáváme







Z posledních dnů.
Konečně mám pocit, že jsem trochu zpomalila.
Možná to bude tím, že tu prakticky není internet, žádná televize, rádio neumím naladit a v zásobě mám jen pár cd a už snad milionkrát přehrané dvd s večerníčky.
Celý den běháme bosky.
Sedíme na kraji pole a chytáme kobylky.
Nic extra se neděje. Ale jsme s dětmi spolu.
Pozoruji je z verandy, jak objevují okolí, budují domečky, perou se a zase se smiřují.
A já....já u toho pozvolna šiju.
Stroj mám zpátky ze servisu.
A taky vařím. Hlavně to, na co mají chuť děti.
Přiznávám, že mě to s tím výhledem z okna nějak víc baví.
Zvlášť když si do brambor můžu přidat pažitku přímo ze záhonu.
Celý rok jsem se těšila.
Až zase budeme chalupáři.
Takže vychutnávám, jak jen to jde....

pondělí 20. července 2015

Dej mi dárek


Když jsem dostala mail od Iri, jestli bych nechtěla vytvořit svoji vlastní kolekci pro Dej mi dárek, měla jsem v první řadě radost a pak jsem se musela smát.
Co vytvořit, já už ji tam přece mám...
O servru jsem slyšela poprvé už docela dávno a přišlo mi to jako dobrý návod pro všechny příbuzné....
I když přiznávám, že zatím si dárky ze svého wishlistu kupuju hlavně sama...
Takže tady je ta moje kolekce!
A jak že to vlastně celé funguje?
Zřídíte si svůj účet, pošlete pozvánku všem svým milým a už si jen ukládáte odkazy na dárky, které byste rádi dostali. Prostě ideální nápověda pro obdarovávající...
Součástí této mojí kolekce je i soutěž o parádní prstýnek od české značky Mlask. Stačí na stránky sem pod kolekci napsat komentář...
A k výherci přehozu od Nily....najdete ho dnes odpoledne na FB.
Hezké pondělí všem...
Mávám z chalupy.

neděle 19. července 2015

A byla svatba...











Ani nevím, co pořádně napsat.
Bylo to krásný.
Pořádně jsem se dojala a moje malá sestřička je vlastně už dávno velká.
Nestíhala jsem fotit.
O to víc se těším na oficiální fotky, protože už jen z náhledu budou naprosto famózní.
***
Barunko a Pavle, díky že jsme u toho mohli být s vámi....
Máme vás rádi.

čtvrtek 16. července 2015

Už se to blíží






Svoboda mé malé sestřičky řádně zapita.
Dokonce jsem stihla i rychle spíchnout "rozlučkový" závoj.
Užily jsme si.
Jen když jsem ráno musela vstávat v 5,15 - to abych stihla návrat domů a vystřídat muže před odchodem do práce - trochu jsem zuřila.
Ale hned mi náladu vylepšil tento pohled.
Ještě pár dní a budeme se na to koukat každé ráno.
Nemůžu se dočkat!


středa 15. července 2015

Návraty domů



Návraty domů bolí víc než odchody.
Slova jedné písničky, která mi poslední dny zní v hlavě.
(Pokud někdo z mých blízkých uhodne která - má u mě pivo).
A platí doslova.
Prožíváme předsvatební týden a já opravdu nic nestíhám.
Nestíhám šít - ale vymlouvám se sama sobě, že jsem měla stroj v servise.
Nestíhám uklízet - a zárověň už zase balit.
Pračka jede nonstop.
Děti si nemůžou zvyknout zpátky na "normální" domácí režim.
Vymlouváme se na prázdniny.
Ale vlastně proč ne.
***
Modrá v ložnici.
Prázdninový deníček od Myyny.
Šaty znáte.
A pak ten přehoz. Nebo osuška, nebo cokoliv chcete.
Z Nily.
Vzpomínám si, když jsem je zaregistrovala poprvé. Mám pocit že u Olivky.
Pak jsem si pořídila koš. A nedám na něj dopustit.
Na jarní Pecha Kucha Night v Olomouci jsem se potkala s Evou a Pavlem a tím pro mě značka získala i tvář.
Milá zvenku i uvnitř.
Takže když mě oslovili se spoluprácí, byla jsem nadšená.
Navíc mi nic nediktovali.
Nemám ráda prvoplánové reklamy. A jak určitě víte, moc nepropaguji výrobky, firmy apod.
Ale když je něco srdeční, tak se o tom ráda zmíním.
A to Nila je. (v odkazu jejich výborný blog)
Fandím lidem, kteří si dokážou jít za svým snem.
Pokud by se vám osuška líbila tak jako mně a toužili jste ji mít doma, stačí mi dolů do komentáře napsat váš email a pak už jen čekat koho za týden vylosujeme.

pátek 3. července 2015

Vyrážíme




Nebo taky možná vyrazíme, protože zatím se s dětmi naháním po bytě a přesvědčuji je, že malovat zrovna teď temperama není nejlepší nápad.
Ale nějak bude.
A když něco zapomeneme doma, tak se svět nezboří, že.
Takže hezký začátek července vám všem a užívejte!!!
***
Prázdninový outfit se vším všudy.
Nová pudrová taška, čelenka ze zbytku krajky a nové pudrově růžové kalhoty.
Sice je venku na kraťasy, ale večer to jistí, že jo.

středa 1. července 2015

Když jsme zrovna doma





...aneb co se v posledních dnech stihlo.
Hodně malování.
Z bezpečnostních důvodů raději na balkóně než v pokojíčku.
Naše čtyříkrát přemalované zdi by mohly vyprávět.
Spousta koktejlů.
Z jahod, banánů a všeho co naše domácnost/lednička dala.
Já spokojená, děti nadšené.
Konečně červenec!!!!