Ze zbytků

Po víkendu v Praze jsem padla s chřipkou a byla týden v posteli.

Někdy je to evidentně potřeba.

Dočetla jsem skoro všechny rozečtené knížky.

Došila mikinu ze zbytků.

A přestala chystat zboží na Dizajntrh, protože zrušeno.

Našila jsem kousky z úplně posledních zbytků látky od Myyny. Pokusím se o víkendu konečně nahodit na eshop. 

Jako podnikatel v tomto směru naprosto selhávám. Ale popravdě - nijak mě to netrápí. Konečně nikam nespěchám a nebudí mě v noci pocit, že zase nestíhám. V tomto ohledu na sebe dost často pletu bič. Nastavuji si vysokou laťku, co všechno bych měla a potom si připadám neschopná. Ale to je taková klasika českých žen, mám dojem.

Při čekání na sraz s kamarádkou jsem si v Praze koupila knížku Adama Gebriana Tři měsíce v Barceloně. Gebriana sleduji na sociálních sítích a baví mě jeho styl psaní. A Barcelona je na seznamu míst, kam potřebuji jet. Takže do té doby, než se tak stane, si aspoň nastuduji, co všechno je potřeba vidět.

Ale hned jak jsem tuto poslední větu napsala, jsem si uvědomila, jak moc jsem se za poslední roky změnila. Dřív jsem na výletě kamkoliv měla přesně rozplánováno, co všechno chci stihnout, kam zajít, co vidět, koho potkat. Teď plánuji mnohem míň. Užívám si chvíle, kdy si sednu do kavárny na zahrádku, jen koukám kolem, čtu si. Jdu se jen tak projít.

Takže kdo ví, jak jednoho dne dopadne Barcelona. Ale moc ráda se nechám překvapit.

***

Fotky z minulého týdne.

Moje momentálně nejoblíbenější mikina. Obě děti chtějí podobné. 

Proč ne, zbytků, těch já mám vždycky dost:-)

Mějte hezký den.

Krakow

Víkend v Krakově.

Žádná turistická moudra ani překvapení pro vás nemám.

(Možná jen to, že jsme dostaly botičku a tak se nám výlet maličko prodražil - ale bohudík jen maličko).

V pátek jsme odvolily, sedly do auta a vyjely. V neděli po obědě návrat.

Žádné velké plány. Jen na chvíli vypadnout.

Krakov krásný. Čistý, žádné poházené odpadky. Ne nijak drahý.

Asi největší koncentrace McDonaldů na malé ploše, jen v centru jsme jich potkaly snad šest.

Dopoledne překvapivě skoro prázdné náměstí. Ale hned po obědě hlava na hlavě.

Spousta cizniců. 

Kafe nic moc - ale to bude asi tím, že jsme se pohybovaly převážně v centru a tak asi nenarazily na tu správnou kavárnu, kde by mi udělali pořádný cappuccino. Zato hned na náměstí skvělá italská restaurace. 

Koupila jsem si vlněný svetr.

Nachodily jsme spoustu kilometrů, nasmály se na půl roku dopředu a večer dost na nervy sledovaly volby. Emoce obrovský.

Sněmovna konečně bez komunistů. Mám radost.

Na sebe

 

Z čeho mám za poslední třičtvrtě rok opravdu radost, je šití oblečení.

Mikiny už nosí celá domácnost a kamarádky.

Já sama mám 4.

Trička, tam se pořád učím. Dost bojuji s dvojjehlou, ale jednoho dne to vychytám.

Šaty jsem si ušila troje a nositelné jsou všechny.

Těší mě to o to víc, že nemusím chodit po obchodech.

Nakupování oblečení totiž bytostně nesnáším.

Třeba nákup nových džínů statečně oddaluji už víc než rok...

Takže když mi minulý týden dorazil balík látek, plánovala jsem, co všechno o víkendu ušiju.

Maličko skutek utek.

V pátek večer jsem se nechala přemluvit a v sobotu vybalila stánek na sousedské slavnosti olomoucké Úřední čtvrti. A udělala jsem dobře, protože jsem potkala obrovskou hromadu kamarádů a navíc prodávala společně s Markétou Baletkovou a její Něhou z Hané.

Ale jedno triko jsem nakonec o víkendu stihla...

***

Na fotkách moje nejnošenější kousky.

Až teda na první šaty. Na ty se mi ochladilo.

Léto, ještě zůstaň....

Co mi korona dala

Už mockrát mě to napadlo.

Svět a život, jaký jsme znali, se s koronavirem změnil.

Ale jak už mě asi znáte, snažím se vždycky hledat ty pozitiva.

Takže je vůbec něco, co mi korona dala?

Je. A překvapivě je toho dost.

Před víc než rokem jsem tu psala, jak jsem si musela najít práci.

Rok jsem dělala v korporátu a přiznávám, že to nebyl žádný med.

Ale naučila jsem se strašně moc věcí, hlavně pracovat pod stresem.

Protože nebyly žádné prodeje, měla jsem volné víkendy. Trávila je s dětmi.

Měli jsme s E na sebe spoustu času a to vztahu hrozně moc prospěje.

Rok jsem šila úplně minimálně. A i to bylo ve výsledku dobré. Odpočinula jsem si. Podnikání jsem sice odsunula ne na druhou kolej, ale možná na pátou. Jenže po těch letech, kdy jsem se tomu věnovala na 100% a zapomínala u toho žít, to už asi chtělo.

Kdyby nebylo korony, nejspíš bychom nezačali jezdit na chalupu, kterou teď dáváme do kupy. Hodně času trávíme mimo město, na zahradě a je to tak uklidňující.

Dost pravděpodobně bych neměla zrekonstruovaný byt.

Nezačala bych šít oblečení.

Neměla bych ani tuto novou práci, kde jsem teď. A kde jsem hrozně spokojená.

Jak to vnímáte vy?

***

Z víkendu doma.

Sobota jen pro mě.

Eukalyptová mikina.

Dodělávky v bytě, Ikea, šroubování...čistá hlava.

Košile

Tento týden byl patřičně výživný.

Vlastně ani nevím, jak jsem to mohla ve zdraví zvládnout.

V pondělí vymaloval E pokoj Emě.

Já po práci uklidila a částečně nastěhovala.

V úterý převoz našeho starého gauče/postele pro Emu. Rozšroubovat, snosit od ségry z půdy, odvézt, vynést, smontovat. Třikrát uf.

Do toho mi cestou z práce upadl výfuk.

Nebudu popírat, že v první moment jsem sprostě nadávala, pak se hystericky smála a nakonec se rozbrečela.

Večer jsem únavou padla.

Středa ve znamení řešení servisu auta.

Kontrola Kubova samostatně "vypracovaného" referátu. 

Chlapec se naučil používat ctrl+c/strl+v a objevil wikipedii.

Takže hodinové soustředení a referát hotov. Dala bych si tak 1-.

Pokračování úklidu a přesouvání věcí.

Abych ve čtvrtek opět začala stěhovat, protože na sobotu ráno mám objednaného malíře, který domaluje zbytek bytu.

To, co jsem stěhovala 14 dní zpět, opět nanosit do už vymalovaných místností.

Na 95% hotovo, o půl osmé jsem byla v posteli. Plán byl knížka nebo film. Neklaplo nic, usnula jsem jak mimino.

S vidinou víkendu na chalupě a optimismem jsem ráno vyrazila do práce, aby mi cestou začala svítit kontrolka Abs. 

Nevadí, to se zmákne.

Ještě chvíli a budu sedět venku u ohně. ( A co, že to vypadá na déšť). Stodola a deka to jistí.

I kdyby padaly trakaře.

***

Fotka je víc než dva roky stará.

Fotil David, jako svou školní práci.

Ale proč ji dávám? Po letech jsem se odhodlala a začala košili na fotce nosit.

Je pánská, ze sekáče za dvacku, skvělej střih, materiál, vypracování....dokonce jsem si na ni dozadu vyšila nůžky, které mám vytetované na ruce.

Jen jsem si v ní přišla...no, tlustě. A tak jsem ji na sobě pořádně nikdy neměla.

Ale dnes jsem do ní asi dozrála. Prostě se v ní cítím dobře a je mi jedno, co si kdo myslí.

Mám z ní upřímnou radost.

Březnový

 
Po dlouhé době šiju oblečení.
Maličko mě k tomu dohnaly zavřené obchody, ale hlavně to, že jsem na to konečně měla čas.
Čtrnáct dní volna před nástupem do nové práce. Bylo to tak fajn!
Doma uklizeno, došitá část zakázek, dvě mikiny pro Emu, čtyři trika pro mě, a jedna mikina. Překvapivě barevná.

Ale ta látka mě hrozně baví a já nenosím jenom černou...

Na chalupě už pomalu chytáme zahradu na jaro a já se těším na bylinky.

Pomalu se po zimním spánku rozběhávám a vyhlížím teplejší počasí, protože mi pořád hrozně mrznou uši a nos. ( Čelenku jsem si sice ušila, ale vždycky zůstane doma.....)

Děti strávily v únoru dva týdny v Praze u tatínka, covid. Izolace.

První týden jsem si to nepokrytě užívala.

A pak mi bylo smutno.

Kuba oslavil jedenáct.

Puberta za rohem. Občas se dost bavím, většinou zuřím.

Možná proto, že používá dost podobných fint, jako já v jeho věku. 

Třeba jeho předstíraný tupý výraz, když ho při něčem nachytám....přesně vím, jak to myslí. Taky jsem to na rodiče zkoušela....

Ale jak roste, roste i jeho síla a ochota mi s něčím pomoct, což je hrozně fajn.

Jsou oba už tak velcí.....

Dnes poprvé v nové práci. Mám ráda výzvy. Ráda se učím nové věci...takže zatím dobrý.

Navíc oproti korporátu, kde jsem dělala poslední rok, vidím i určitou vizi a smysl.

A Vám všem, co čekáte na objednávky, mějte se mnou prosím tento týden maličko strpení...

Hezký březen Vám všem.¨

A jaro pojď.

Když už začalo to jaro

Zase už šiju čelenky.
A hlavně je nosím.
Protože jaro.
Na eshopu je jich nová celá hromada a v dílně na stole další asi kopec nastříhaných.
....
A mých pět pozitiv.
- Včerejší večerní představení Divadla Vosto5 - Společenství vlastníků. Hodina a půl nepřetržitého smíchu a kroucení hlavou. Přesně tohle jsem potřebovala. A celý den jsem na to s úsměvem vzpomínala.
- Po dlouhé době běh. Čekala jsem průšvih a ono to šlo. Koleno nebolelo a venku bylo nádherně.
- Pryskyřníky sama sobě. Doma na stole. Růžové.
- 11 hodin spánku vkuse ze soboty na neděli. Po Mint marketu jsem odpadla o půl deváté večer.
- Bramborový salát od babičky. (Ačkoliv už nezbyl na dnešek....to je tak trochu mínus...)

S předstihem

Já vím, je zima.
A tak by nebylo od věci nahodit na eshop čepice.
Jenže to bych nebyla já.
Svetry si kupuju zásadně v létě a v zimě ze sekáčů tahám kraťasy.
Takže jsem si šila čelenky.
Hodně čelenek.
A pak si z radosti nafotila nová selfíčka.
A ten připitomělej úsměv - ten byl spíš malinko vyděšenej, protože chvíli po té jsem vyrazila na třídní schůzky.
Jojo, být rodič je někdy docela dost náročné.
***
Čelenky najdete tu.

Pod čepicí

 Ve jménu prokrastinace ušila jsem si čepici s nejletnějším motivem, abych tomu počasí ukázala, že na mě si jen tak nepřijde.
Snědla jsem dva proužky skvělé Lindt hořké čokošky s pomerančem - díky Mikuláši/mami!
(Taky dostáváte Mikuláše? Bohudíky moji rodiče pochopili, že v něčem ještě fakt dospět nehodlám. Tak do padesáti minimálně...)
Od rána poslouchám Auroru a psychicky se připravuji na Eminu školkovou vánoční dílnu. Hodně lidí na malém prostoru, to je něco pro mě. Asi si dám ještě jeden proužek čokolády.
Hezké úterý mějte.

Who made my clothes

Okénko marnivé ženy.
Otázka oblečení je u mě, asi jako u každé, dost aktuální.
Jenže já to mám hodně složitě.
Dost věcí se mi nelíbí, hodně věcí až moc, ale nejsem ochotná za to tolik zaplatit.
Takže hledám nějakou zlatou střední cestu. 
Mám ráda, když vím, kde jednotlivé kousky vznikly, z jakého jsou materiálu a když je ušije někdo, koho znám - to je ještě lepší.
Obzvlášť z těchto tří kusů mám radost.
Dlouhá sukně je od Hanky Skokanové, která šije pod značkou Sew4home. Ještě jsem asi neviděla precizněji vypracované kousky než jsou ty Hančiny. Sukně je z bambusové teplákoviny, ideální do tohoto počasí.
Šato - halenka s volánky je od Martiny Estestky. Lehoučká a s kapsami. Láska na první pohled.
A bylinkové tričko jsem si dnes v pracovní době ušila já. Střih podle jiného oblíbeného kousku. Vypracování by ještě potřebovalo vychytat, ale sedí parádně.
Látka je  opět z kooperace Myyna a Šárka Klimánková. (Holky, mávám!!!)
Ale abych se jen nechlubila "designovými" kousky. Kalhoty, které mám na sobě, mě stály dvě stovky, jsou z Lidlu a miluju je. I když je mi jasné, že za nimi se skrývá někdo hodně špatně placený, rozhodně ne biobavlna...a mohla bych pokračovat. Snažím se hledat rovnováhu v tom, co kupuju, co si můžu dovolit koupit, kde ušetřit a kde už ne.
Jednoznačně vedou sekáče. Mám z nich skoro polovinu skříně a některé kusy jsou úžasné. Ale chce to hledat a nespěchat.
Teď je v plánu zimní bunda.Jen se trochu obávám, že až ji začnu shánět, tak pohořím. Ano, ještě jsem nezačala. Klasická Jana:-)
A co vy, kde nakupujete?