pondělí 16. září 2019

Pozitivně


Mám radost ze spousty věcí.
Moddi vydal nové album. Dočkala jsem se, konečně.
Už ho jedu od pátku. Něco baví, něco musím naposlouchat. Ale norský sentiment můžu vždycky. K poslechu na spotify. Like in 1968.
V sobotu vyrážím na Mint market do Brna.
Mezi lidi. Ven ze své nory.
S hromadou nového zboží.
Těším se, tak pokud budete mít cestu kolem, najdete mě na Tržnici na Zelňáku od 11 do 18 hod.
Vdala se mi v sobotu kamarádka. A to je vždycky důvod k radosti.
Konečně jsem viděla poslední film od  Jima Jarmushe. Mrtví neumírají. A JO!. Dost pobavilo.
Byla u mě kamarádka Kristýna a vyfotila mi moc hezké fotky.
Některé dny jsou dobré a z těch se má čerpat.
Tak se o to usilovně snažím.
Hezké pondělí mějte....

středa 11. září 2019

Jsou dny

 












Jsou dny, kdy bych se potřebovala roztrojit, abych všechno stihla.
Jsou dny, kdy jsem plná vzteku, který pak jen horkotěžko vydýchávám nebo v mém případě vyběhávám.
Jsou momenty, kdy si utírám slzy, protože na jednu hlavu je toho občas až příliš.
Jsou i dny, kdy mám chuť si najít normální práci a nežít v nejistotě, jaký bude příští týden, měsíc, půlrok....
Ale pak jsou chvíle, kdy si uvědomuji, že ať už dělám cokoliv, pokud do toho dávám srdce, pokud mi to přináší radost a pokud to dělá radost i někomu dalšímu, má to smysl.
A i když je někdy život sakra těžkej, snažím se pořád hledat ty pozitiva.
Ať už je to slunko, co mi svítí do očí cestou do práce,  synovec v náručí, nebo i to večerní pivo.
Je kolem mě tolik věcí, které by mě mohly srazit do kolen, ale život je příliš krásnej a krátkej na to, abych se dívala z podřepu...
....
Dnešní radost až na kost.
Focení prostírek s mými milovanými hrnky.
Československý a polský porcelán. 
Brusel.

pondělí 9. září 2019

Ahoj září


Vyrazili jsme s dětmi k moři.
Prodloužili si prázdniny.
Ale už jsme zpět.
A hned do podzimu.
Opálení si schovávám pod svetrem a sandále už asi nevytáhnu.
Dnes po dlouhé době konečně v dílně.
Je to možná trochu divné, ale já se sem tak těšila.
Dovolená byla fajn, ale na můj vkus moc lidí, moc hluku...a moc nicnedělání.
To prostě neumím a hlavně to nevydržím dlouho.
Takže jsem přečetla pár knížek, vypila hodně vína a kávy a snědla snad všechny mořské potvory, co se okolo mě mihly. A hromadu těstovin.
Emičku jsem ráno odeslala do první třídy, nestihla se ani patřičně dojmout, protože jsem musela vstřebávat, co všechno ještě zařídit.
Venku za oknem prší a já sedím u počítače, na stole nastřižené kabelky ještě ze srpna a mám tak trochu pocit, že jsem někde zaspala.
Přijde mi, jako by to léto kolem mě jen prosvištělo.
Ale bylo fajn, to ne že ne.
Ještě dnes si asi dopřeju den, kdy se budu rozkoukávat, ale od zítřka už funguju.
Režim potřebuju jako sůl.
Jen to ranní vstávání do školy mě dnes málem zabilo. A co teprve následujících deset měsíců.....