úterý 11. prosince 2018

Pod čepicí





 Ve jménu prokrastinace ušila jsem si čepici s nejletnějším motivem, abych tomu počasí ukázala, že na mě si jen tak nepřijde.
Snědla jsem dva proužky skvělé Lindt hořké čokošky s pomerančem - díky Mikuláši/mami!
(Taky dostáváte Mikuláše? Bohudíky moji rodiče pochopili, že v něčem ještě fakt dospět nehodlám. Tak do padesáti minimálně...)
Od rána poslouchám Auroru a psychicky se připravuji na Eminu školkovou vánoční dílnu. Hodně lidí na malém prostoru, to je něco pro mě. Asi si dám ještě jeden proužek čokolády.
Hezké úterý mějte.

pondělí 10. prosince 2018

Vím, že to dobře dopadne




Tento článek jsem si chystala na konec roku, nebo začátek příštího, kdy většinou shrnu, co mi uplynulých dvanáct měsíců dalo/vzalo.
Jenže to asi právě dozrálo a musí to ven:-)
Loni jsem napsala, že mám za sebou nejnáročnější rok svého života.
Letos už budu v soudech opatrnější, přece jen, nebudu provokovat.
Tak jaký byl 2018?
Nenapadá mě jedno slovo, ani věta, která by ho vystihla.
Nicméně vy, co mě už nějakou dobu čtete, asi tušíte.
Na osobní rovině nic moc.
Rozvod není nic příjemného. Ale je to za mnou a mám pocit, že mě to v lecčem posílilo.
Pokud jsem psala, že jsem loni vyrostla - letos mám potřebu napsat, že se cítím, jako bych dospěla.
Vlastně jsem v určitém ohledu na sebe pyšná. Protože jsem toho hrozně moc zvládla, spoustu se toho naučila. S dětma fugujeme celkem bez problémů, všichni jsme se zklidnili. Říkám si větu z oblíbený zrňácký písničky: Bude líp, už bude jen čím dál líp.
A bude.
Práce mě celej rok hodně držela nad vodou. A dařilo se. To jen díky vám můžu dělat něco, co mi každý den dokáže vykouzlit úsměv na tváři.
Kvůli čemu se ráno těším do ateliéru a v noci, když nemůžu spát, tak si v hlavě maluju, co čeho dalšího bych se mohla pustit.
Neříkám, že je to vždycky jen hezký. Hodněkrát jsem byla šíleně unavená, nešlo mi to, nestíhala jsem... ale miluju to. A jsem neskutečně vděčná, že jsem se jednou touto cestou dala.
Uplynulý rok strašně moc prověřil vztahy s lidmi v mém okolí.
Nebudu zastírat, že jsem ještě víc nedůvěřivá, než jsem byla dřív. Každá krize prověří lidi ve vašem okolí. Ty vztahy, které jsou dobré, vydrží.
Ale i když jsem s pár lidmi kontakt ztratila, objevili se jiní. A já mám pocit, že rostu a jsem obohacená každým člověkem, který se v mém životě mihne. I když třeba jen na chvíli.
Tolik životních lekcí jsem nedostala ani nepamatuju.
Kdybych byla víc důsledná, píšu si to. 
Místo toho se vždycky jen podívám zpátky a nakonec se stejně musím pousmát, protože ať je mi kolikrát sebevíc mizerně, mám se dobře.
Mám se tak strašně moc dobře.
Jsme zdraví. Jsme spolu rádi. Nic nám v zásadě nechybí.
A každý den je možnost zažít něco nového.

úterý 4. prosince 2018

Advent doma





Letos jednoduše.
A hodně v režii dětí.
Recyklovaný adventní věnec z let minulých.
Vánoční hvězda, kterou mi koupil Kuba na jarmarku.
Andělíček od Emy ze školky.
Betlém od Jany. Napůl vybarvený. Zbytek prý, mami, časem... tak uvidíme.

neděle 2. prosince 2018

Tři týdny do Vánoc



Tři týdny do Vánoc.
Děti se už nemůžou dočkat, já bych popravdě potřebovala tak minimálně týden navíc.
Kdybych napsala, že lehce nestíhám, tak by to bylo hodně nadnesené.
Strašně moc nestíhám.
Ale kupodivu jsem úplně v klidu.
Vzpomněla jsem si na svůj tři roky starý článek, upřímně se u něj zasmála a rozhodla se ho zopakovat.
Vánoční manuál pro unavené rodiče.
Nic nehrotit, zaměřit se hlavně na pohodu a jen tak být spolu.
Takže tři týdny do Vánoc. Co se stihne, to se stihne.
A já teď půjdu vyhrabat svůj adventní svícen, abychom si tu atmosféru doma trochu vylepšili.
....
Pátek v ateliéru.
Radost až na kost.