pondělí 10. prosince 2018

Vím, že to dobře dopadne




Tento článek jsem si chystala na konec roku, nebo začátek příštího, kdy většinou shrnu, co mi uplynulých dvanáct měsíců dalo/vzalo.
Jenže to asi právě dozrálo a musí to ven:-)
Loni jsem napsala, že mám za sebou nejnáročnější rok svého života.
Letos už budu v soudech opatrnější, přece jen, nebudu provokovat.
Tak jaký byl 2018?
Nenapadá mě jedno slovo, ani věta, která by ho vystihla.
Nicméně vy, co mě už nějakou dobu čtete, asi tušíte.
Na osobní rovině nic moc.
Rozvod není nic příjemného. Ale je to za mnou a mám pocit, že mě to v lecčem posílilo.
Pokud jsem psala, že jsem loni vyrostla - letos mám potřebu napsat, že se cítím, jako bych dospěla.
Vlastně jsem v určitém ohledu na sebe pyšná. Protože jsem toho hrozně moc zvládla, spoustu se toho naučila. S dětma fugujeme celkem bez problémů, všichni jsme se zklidnili. Říkám si větu z oblíbený zrňácký písničky: Bude líp, už bude jen čím dál líp.
A bude.
Práce mě celej rok hodně držela nad vodou. A dařilo se. To jen díky vám můžu dělat něco, co mi každý den dokáže vykouzlit úsměv na tváři.
Kvůli čemu se ráno těším do ateliéru a v noci, když nemůžu spát, tak si v hlavě maluju, co čeho dalšího bych se mohla pustit.
Neříkám, že je to vždycky jen hezký. Hodněkrát jsem byla šíleně unavená, nešlo mi to, nestíhala jsem... ale miluju to. A jsem neskutečně vděčná, že jsem se jednou touto cestou dala.
Uplynulý rok strašně moc prověřil vztahy s lidmi v mém okolí.
Nebudu zastírat, že jsem ještě víc nedůvěřivá, než jsem byla dřív. Každá krize prověří lidi ve vašem okolí. Ty vztahy, které jsou dobré, vydrží.
Ale i když jsem s pár lidmi kontakt ztratila, objevili se jiní. A já mám pocit, že rostu a jsem obohacená každým člověkem, který se v mém životě mihne. I když třeba jen na chvíli.
Tolik životních lekcí jsem nedostala ani nepamatuju.
Kdybych byla víc důsledná, píšu si to. 
Místo toho se vždycky jen podívám zpátky a nakonec se stejně musím pousmát, protože ať je mi kolikrát sebevíc mizerně, mám se dobře.
Mám se tak strašně moc dobře.
Jsme zdraví. Jsme spolu rádi. Nic nám v zásadě nechybí.
A každý den je možnost zažít něco nového.

8 komentářů:

  1. Dobrý den, já vás čtu nějaký ten pátek a tak si leccos i domyslím, ale opravdy často žasnu nad životními moudry, nad filozifií vašeho života, nad postřehy, které mi jsou tak blízké a tak jasné, tak krásně je to pojmenované, že to pochopím hned a divím se že jsem na to nepřišla dříve, nebo že to nenapsal někdo jiný, koho to živí. Jste o hodně mladší a tak moudrá. Držím palce a těším se na další čtení.

    OdpovědětSmazat
  2. ano, suhlasim s vyssie napisanym :-) vy ste a budete, mila jana, zena, ktora zreje do vnutornej mudrosti a tym krasy. len tak dalej. drzim vam moc palecky! :-) klara

    OdpovědětSmazat
  3. Mám ráda tvůj blog. Na nic si nehraješ, nepředvádíš dokonalou rodinku, děti, jsi prostě správná ženská. Jani, moc ti přeji, aby bylo jen líp a věř, že bude.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pavli, věřím....a myslím že o té naději to hlavně je:-)

      Smazat
  4. Jani, jako malá jsem nesnášela rčení "co tě nezabije...", ale s věkem a zkušenostmi jej dokážu docenit víc a víc. Radši mám ale jeho variaci "každý konec je vlastně nový začátek". Jsem ráda, že bereš život jako výzvu, a že jsi optimistická. A taky jsem ráda, že náš vztah je jedním z těch, co vydržely ;) Přeju vám Vánoce plné lásky a světýlek, a taky aspoň trochu sněhu. Pozdravuj Kubíka a Emču. Pusu.

    OdpovědětSmazat