pondělí 30. října 2017

Když







Když je nejvíc práce a nevím co dřív, udělám něco naprosto jiného.
Třeba upeču vánočku.
Dám si hodně pomerančovýho džusu, pustím si Beatles na gramofonu.
Děti spí, doma je ticho a já se probírám fotkama z pátečního koncertu.
A ta hromada na stole - prostě počká na jindy.
....
Setkání s neuvěřitelně energickým Adrianem, který mě nechal jen v úžasu stát a koukat.
Někomu je prostě shůry dáno.
A když si pak se mnou zahrál všechny Beatles songy, na které jsme si dokázali vzpomenout....
Pro lepší náladu jeden song na dobrou noc.

pátek 27. října 2017

Terapie látkou




 
Někdy, když okolní svět příliš tíží a když jsem unavená na šití, naordinuji si tzv. terapii látkou.
Spojím příjemné s užitečným, vytáhnu krabici s odstřižky (a že jich mám...) a prohrabuji se.
Dneska bylo potřeba trošku vypnout, takže jsem se obklopila látkami a nachystala si malé toaletky tak na dalšího půl roku dopředu.
A po dlouhé době poslouchala u práce jen ticho.
Je to hrozně příjemný, si to jednou za čas dopřát.
Tak se opečovávejte a přeji hezký víkend.
....
ps. Ten hrnek! Moje nová láska.

středa 25. října 2017

Dizajntrh


Už víte co budete dělat 17. a 18. listopadu?
Já ano.
Stejně jako loni se společně s lesní Janou chystáme na Dizajntrh.
Ráda bych napsala, že pomalu balím zboží - ale spíš lehce zmatkuji s nestíhám.
Každopádně těšení převládá. Loni to bylo hrozně fajn.
Těším se na všechny, co se zastaví, na setkání se známými tvářemi a na dva dny šrumce mezi lidmi.
Občas je příjemné vystrčit nos z dílny... 
Kdo byste měli cestu kolem, moc ráda vás uvidím!

úterý 24. října 2017

Ty popruhy...





Šít popruhy na foťáky mě baví.
A mám radost, že baví i vás.
Už se mi podařilo vychytat většinu much a víc si zautomatizovat postup šití.
Také jsem si za víc než půlrok používání mého popruhu vyzkoušela, že unese zrcadlovku i s teleobjektivem.
A když vás přestane bavit, jednoduše ho vyměníte za jiný.
...
Nové popruhy v e-shopu.
Toaletky na přání.
A můj úsměv od ucha k uchu.
Hezké úterý!

pondělí 23. října 2017

Ema pětiletá



Ema oslavila pět.
Pět let s touto holkou.
Přemýšlela jsem, co napsat.
Protože naše slečna je opravdu speciální.
Herečka, komediantka, přísavka.
Něžná, věčně objímající, hlučná, neustále tancující, zpívající a především pořád mluví.
Pořád!!!
Doma se ze srandy říkáme, že má na den limit několik miliónů slov a nemůže jít spát, dokud je všechny neřekne. A když se to přece jen nestihne - mluví ze spaní.
Dost často mi z ní jde hlava kolem, ale stačí aby udělala ty svoje oči a zase nás má v hrsti.
Umí to s námi.
Až se docela děsím, jak bude jednou lámat mužská srdce.
Moje milá Emičko, všechno nejlepší a děkuju za těch pět společných let.
Jsi moje největší učitelka trpělivosti. A já jsem ti za to moc vděčná.






pátek 20. října 2017

Obrazem







Poslední dny obrazem.
Jsem ráda doma.
A ještě víc budu dneska večer.
S knížkou, horkým čajem, proseccem.... a všechno si to vezmu do postele.
Užijte si víkend....

středa 18. října 2017

Ke kořenům





Přijde mi, že si poslední dobou všechno tak nějak správně sedá.
Věci ke mně přicházejí v ten pravý čas.
Stejně to tak bylo i s workshopem pořádaným spoluprací olomouckého rodinného centra Heřmánek a sdružení Ke kořenům.
Workshop byl nazvaný“Jak doprovázet děti při setkání se smrtí”.
U nás značně aktuální téma.
Tip jsem dostala od Jany z lesa, která o "kořenových" holkách psala už tu.
Já jsem je prozatím jen zdálky okukovala na sociálních sítích a odhodlávala se.
A jsem za to dnes moc vděčná.
Nejen proto, že jsem se ujistila, že intuitivně dělám zjevně to nejlepší, ale především jsem na toto ne úplně lehké téma nahlédla z úplně jiné strany. A s velkou lehkostí.
Co mě překvapilo nejvíc, byl takový malý výlet do vlastního dětství.
Přemýšlení, kde a s kým jsem se jako dítě cítila v bezpečí, co bylo pro mě důležité.
Ještě pořád ve mě těch nedělních pár hodin doznívá.
Pokud budete mít možnost se některého semináře zúčastnit, vřele to doporučuji.
....
Z posledních dní.
Radost na stole.
Agu v Garchu - aneb můj nový hudební objev, hrozně milá holka a ten hlas!
Nové látky v akci aneb peněženkuju:-)

pondělí 16. října 2017

Jen tak



Materiální radost.
Hrnek a látky.
Z látek se už šije, a hrnek, ten prosím Emě nedám.
To ani omylem.
****
Moje pražské nákupy a Ema Mamisu.
Znáte?
Taky obdivujete?
Kam já to nádobí budu dávat? :-))

sobota 14. října 2017

Ach ta vlna...



Ty jdeš teď na té vlně, že?
Řekla mi kamarádka a vlastně měla pravdu.
S přicházející zimou nezatepluji jen sebe, ale i kabelky.
Ty šedé vlněné už znáte a většinou jsou hned pryč.
Na stole mám nastřihnuté ještě další tři, takže v průbhu příštího týdne je vyhlížejte.
A tyto krásky jsem došila včera večer. Jsou vlastně tak trochu limitované, protože látka byla jen na  dvě a toaletky, které už čekají v dílně na doťuknutí.
Pracuji už zhruba týden doma, k péči o babičku se přidala starost o nemocnou Emu.
Takže moje tempo je asi tak třikrát pomalejší, ale zase máme doma uklizeno a navařeno.
Což v normálním provozu moc není....
Tak hezkou sobotu všem a užijte si to nádherné počasí i za nás.
Máváme zpod deky...

úterý 10. října 2017

Pohromadě






Je zvláštní, jak se ve vypjatých chvílích rodina semkne.
Babička odchází a my se snažíme ji co nejdůstojněji doprovázet.
A jak se střídáme u její postele, držíme ji za ruku a nebo se snažíme do ní dostat aspoň doušek čaje - tak nějak víc nás to spojuje.
Vlastně jsem nikdy nebyla smrti tak blízko.
Vím, že patří k životu, ale o tolika věcech jsem neměla ani tušení. Nevěděla jsem koho se zeptat a popravdě, ani mě to nenapadlo.
Myslela jsem, že budu hodně smutná.
Ale i v tom konci je pro mě určitá naděje.
Zvlášť když vidím tu sílu rodiny, tu lásku a podporu.
Nebudu zastírat, že péče o umírajícího je jednoduchá. Ale přála bych si, aby každý mohl odejít v kruhu svých blízkých a aby nebyl sám.
Ne vždy je možné zvládnout péči o nemocného bez pomoci odborníků.
O mobilních hospicích jsem už slyšela hodně. Naposledy o nich psala Soňa a vzápětí Lucie.
Jeden takový je i v Olomouci. Jeho služeb zatím nevyužíváme, ale třeba se někomu informace bude hodit. Nebo bude chtít tento projekt podpořit.
....
Z dílny.
Která je momentálně opuštěná.
Protože home office - Ema doma a já jsem tu vlastně teď i raději.

pátek 6. října 2017

Zase hrnek



Opět jsme najeli do módu hektických čtvrtků.
Totiž rovnou z práce rozvoz na kroužky a s tím spojený každotýdenní stres, že to nestihneme.
A tak se snažím si každý čtvrtek udělat aspoň malou radost.
Včera to bylo proběhnutí charity a objev nového hrnku, plus kafe s kamarádkou, když jsme čekaly až vyzvedneme své ratolesti.
Kafáčů už mám opravdu hodně. Něco doma, něco v práci....Je to opravdu radost. A taky trošku závislost.
(Tímto moc děkuji všem, co jste se mi kvůli hrnkům ozvali, poslali je a nebo jen vyfotili ty, které těší vás....).
Mě teď ještě hodně těší popruhy na foťáky, které jsem právě doskladnila na e-shop a taky představa víkendu stráveného s kamarády. I když to bude asi hlavně o pláštěnkách a horkém čaji.
Tak si užijte volno!

středa 4. října 2017

Čtu





Čtu hodně a ráda.
Kdyby to šlo, čtu mnohem víc.
Vždycky mám kolem sebe tak pět až šest rozečtených knížek, plus podobné množství půjčených.
(Ano Peti, mám tvoje Sebevraždy panen a Kači, tvoji jednu taky.... - třeba mě to veřejné přiznání donutí konečně knížky vrátit).
Hodně jsem v poslední době četla e-booky v tabletu, dokonce jsem se potupně dopracovala ke čtení knížek v mobilu. Ale pravda je, že na papírovou knížku to prostě nemá.
Miluju jak voní. (Tedy kromě té jediné - Neviditelného od Havlíčka z antikravriátu, který pořád po letech tak strašně smrdí...)
Jak listy šustí. Děti už jsou velké a otáčení listů je nebudí....
Takže co mám v současné době rozečteno?
Krkavčí matku Veroniku Hurdovou už sleduji dlouho. Ale ke koupi knížky mě dokopala až kamarádka.
Stačí jako recenze, že jsem třetinu knížky přečetla ještě ten den po rozbalení?
A i když spoustu textů z nám Verčina blogu, stejně jsem uronila nejednu slzu.
O Intimitě Báry Baronové ve spolupráci s fotografkou Ditou Pepe jsem se už zmiňovala.
Pravda je, že si knížku dávkuji. Jsou to hodně silné výpovědi žen s nelehkými osudy a přečíst ji naráz.....uf. Ale projekt skvělý a knížka mě hodně baví.
Do třetice rozhovor s Radkinem Honzákem, uznávaným českým psychiatrem. Dopručila mi ji maminka, které ji už rok vracím..cha, zase. Některé pasáže by měl číst každý a některé si pro jistotu čtu dvakrát.... Tady už mám dlouho dočteno, ale nějak se s ní nemůžu rozloučit.
Co byste mi doporučili vy?
Která knížka vás v poslední době zaujala?
Protože Vánoce za rohem:-))))

úterý 3. října 2017

Second life






Druhý život jedné sekáčové halenky.
Občas se mi stane, že vidím kousek a hned si představuji, co z něj udělám.
A pak je to pnutí tak velké, že odsunu práci a prostě musím....
Stejně jako včerejší nákup a dnešní šití.
Kabelka a pozdro na tužky.
A můj úsměv od ucha k uchu.
Hezký den mějte....