pondělí 8. července 2019

Červenec


Ráda bych řekla, že mám prázdninový režim se vším všudy. Ale pravda je taková, že ten začátek července kolem mě prostě úplně obyčejně prosvištěl.
Týden bez dětí byl z části pracovní.
Ale potřebovala jsem aspoň na chvíli vypnout.
Takže výlet do Havířova. Kafe u Soni, společný pozdní oběd v Pasta Romana (skvělý!!!).
Jóga u kamarádky Terezky a večerní oheň u přehrady.
Druhý den procházka se psy a zaplavat si, spálit si neuvěřitelně břicho ( WTF???) a vyrazit směr Polička. Penzion na Čechách, Zrní a hromada kamarádů.
Koncert, večerní oheň a víno.
Ale u čeho se mi až definitivně povedlo vypnout hlavu, byla páteční procházka v lesích okolo Lubné. 
A zpátky do reality.
Colours za rohem, vím kde všude pokulhávam, ale společnost Emy... Takže nakonec je z toho výjezd na chalupu i s šicích strojem, prababičkou a neteří.
Uvidíme, jak to půjde.
....
V posledních týdnech jsem se cítila hodně osaměle.
Možná je to tím, že jsem nikam moc nechodila, byla hodně přepracovaná a tak na nějakou větší socializaci, nebo i úplně obyčejný rozhovor už prostě nebyla ani síla, ani chuť.
Každopádně když jsem v sobotu seděla na verandě na chalupě a koukala se do zelena, uvědomila jsem si, jak radostný byl v tomto ohledu můj poslední týden.
Mám okolo sebe tak hrozně fajn lidi. Ale asi málo říkám, jak důležití pro mě jsou.
Děkuju za všechny ty rozhovory a setkání. Nabilo mě to.

čtvrtek 27. června 2019

Takhle ve čtvrtek večer



Dnes jsem na sebe docela pyšná.
Kuba je sbalený na tábor, obě děti nachystané na víkend.
Dodávka na fesťák naložená.
Kytky zalité, nádobí hotové, prádlo pověšené.
Svačiny v ledničce.
Stačí jen ráno za sebou zamknout.
Pravda, trochu padám na ústa.
Ale těším se.
Budu mít teď trochu volněji - rozuměj: bez dětí.
A popravdě, už to potřebuji jako sůl.
Tak kdyby se vám někomu zdálo, že v průběhu víkendu působím značně zmateně, tak to se jen srovnávám s prázdninovým režimem. Totiž žádné domácí úkoly (JO!!!), žádné budíky v 6,48.
Aspoň chvíli vypadnout z módu matky a být jen Jana.
Takže zítra v Hradci nad Moravicí.
Já budu ta s těma čelenkama na hlavě.
...
ps. Ty kabelky jsou nové a beru je s sebou:-)

úterý 25. června 2019

.....



Možná to bude tím létem, ale po dlouhé době jsem dostala chuť šít popruhy na kytary.
V pátek odjíždím prodávat na Hradecký Slunovrat. Těším se. Na spaní ve spacáku, spoustu hudby, kamarády, které tam mám potkat a taky že trochu vypnu.
Do té doby šílenství v podobě nedodělků, balení Kuby na tábor, všude po bytě kupičky věcí a já místo toho, abych to nějak dokončila, tak hodinu telefonuji s kamarádkou a nebo vařím v tomto vedru butter chicken k večeři. Ujela mi ruka a tak bylo nejen horké, ale i dost ostré. Neva. Dám si víc ledu.
Kubovi jsem na tábor místo gumáků koupila jezdecké holínky a protože už má stejně velkou nohu jako já, těším se, že je tak za půl roku zdědím. Konečně se karta obrací....:-)

pondělí 24. června 2019

Letná


Včera v Praze.
Jsem ráda, že jsem jela.
A jsem ještě raději, že nás bylo tolik.
Moje babička nade mnou jen pokroutila hlavou, ale tentokrát se se mnou raději nehádala.
Stojím si za tím, že to má smysl. Ne aroganci, ne lžím a stokrát ne lidem jako je Babiš se Zemanem. Kteří se neštítí naprosto ničeho.
...
Fotka je, s laskavým svolením, od Davida Macháčka.

čtvrtek 20. června 2019

Pět



Pět mých dnešních pozitiv.
Nové látky. Ty mi zvednou náladu vždycky. Budou z nich kabelky, tak se těšte.
Miletínské modlitbičky, které jsem si včera přivezla z Miletína u Hradce Králové. Moje dětství. Dnes večer jsem je s velkou radostí snědla místo dětí, které je nechtěly. Neví, co je dobré.
Těším se do kina. Poslala mi Jana tento trailer a jo. Odlehčení a taky Beatles vždy a všude.
Mám novou knížku na čtení a i když jsem dnes zvládla jen dvě stránky...už jsem začala!
A zítra je pátek. To je pozitivum největší - respektive největším pozitivem bude sobotní ráno, kdy nebudu muset vstávat. Ach ten dospělý život....
...
Dorazily mi poslední dva metry lnu Od soumraku do úsvitu.
Čelenky jsou skladem.
...
Už jsme taky dnes přemýšleli, co vám udělalo radost?

pondělí 17. června 2019

Letní zahrada




Sobota byla doslova vypečená.
Na brněnské tržnici nejela klimatizace - takže jsme se koupali ve vlastní potu.
Tím spíš oceňuji všechny, co jste se zastavili.
A neděle?
Ta byla odpravdu o nicnedělání.
Což já moc neumím.
Takže když už jsem skoro vyrazila do práce, naštěstí mě zastavila bouřka a déšť.
Zvládla jsem pouze přeparkovat auto, přečíst knížku, udělat si lívanec s jahodama a sníst tak hrnec ledu:-)
A co mě překvapuje nejvíc, nemám výčitky, že bych ten den proválela.
Prostě se učím odpočívat...:-)
Nicméně dnes už zase zpátky za stroj.
Zamilovala jsem se do této látky.
Respektive už před nějakým časem jsem narazila na toto ikeácké povlečení. Jenže jsem nebyla ochotná za něj dát tolik. No jo, skrblík.
Takže velká radost, když jsem objevila v sobotu látku.
Kabelka už je i s dalšími novinkami v eshopu, prostírku jsem si, s dovolením, nechala.
A jahody jsme s dětmi snědli....
...
Stává se mi to málokdy, že bych měla ze své práce dobrý pocit... jo, já vím, možná jsem příliš sebekritická.
Nicméně dneska ho mám. A je to strašně příjemný.
Dopíšu blog, budu dál koukat na Zeffirelliho Romea a Julii a možná si k tomu dám i skleničku.
Okna na balkón dokořán, světla zhasnutá...a já už nic nemusím.

čtvrtek 13. června 2019

Horko


Tohle počasí miluju.
Já vím, je horko.
Ale to mi svědčí.
A nejenom mě, ale i všem pileím, které jsem konečně rozsadila.
Mám jich hromadu, takže kdyby měl někdo zájem, napište. Ale jen osobní předání, jsou dost křehké.
Stejně tak horko mi bylo, když jsem koukala na Černobyl.
Dlouho mě žádný seriál tak nezasáhl. Doporučuju. Myslím, že by to povinně měli vidět všichni.
V sobotu vyrážím do Brna na Mint market. Má být přímo tropicky, takže šaty, spoustu vody....
Pokud budete mít cestu kolem, stavte se. Budu na tržnici na Zelňáku, druhé patro.

pondělí 10. června 2019

Něco si přát



Občas není od věci jen tak si něco přát.
Myslet na to, co by nám mohlo udělat radost je vlastně veskrze pozitivní.
A kolikrát už jen ta myšlenka člověku zvedne náladu.
A co teprve když se myšlenka zhmotní...
Minulý týden jsem napsala, že potřebuju už jen misku třešní.
V sobotu ve Velké Bystřici jsem ji od pozorné čtenářky dostala. Děkuju. Měla jsem hroznou radost a stejně tak i děti, které v neděli třešně dorazily.
Podobné je to i s touto fotkou.
Vyfocená je před čtyřmi lety na prvním ročníku Jsme ze stejné planety.
Společně s dalšími fotkami byla vystavovaná každý rok. A já si vždycky říkala, že by se mi hodila do práce.
A vida - v neděli telefonát, dnes jsem ji vyzvedla a už i s rámem visí v dílně.
Někdy si prostě stačí jen přát.
Krásné pondělí mějte...

pátek 7. června 2019

Ve středu


Poslední dobou se všechno hodně točí okolo Kuby.
Úkoly, učení, dotahování toho, v čem plave...
Emička tak dost často skončí s pastelkami v pokojíčku.
Jediný čas, který máme samy pro sebe, jsou naše středeční odpoledne, kdy Kuba není doma.
Je to doba, kdy můžem dělat veskrze holčičí věci.
Tuto středu jsme vyrazily na přijímací zkoušky na výtvarku do Zušky, kam jsem jako dítě chodila já.
Popravdě, dost mě to dojalo, když jsem tam po tolika letech byla.
Třída, kde jsem trávila každé čtvrteční odpoledne.
Místo, kde jsem se zamilovala do Františka Kupky.
Atrium, kde jsme měli první větší hraní s kapelou - otvírali jsme vernisáž Jindřicha Streita někdy v roce 2003, tuším.
A do toho Ema.
Všechno je, jak má být....

úterý 4. června 2019

Už mám léto




Radosti posledních dní.
Opět červené kari.
Je to prostě moje slepičí polévka pro duši, lék na splín v podobě horké misky rýže a zeleniny. A tentokrát kuřete...
Karafiáty na stole.
A dvě kabelky z té nejkrásnější látky.
Právě jsem objednala dva poslední metry. Dotisk už nebude.
...
Začala moje milovaná sezóna.
Jahody, teplo. Horkej vzduch, sandále, kraťasy.
Spaní s dokořán otevřenými okny.
Konečně se nikdo nediví množství ledu, které sním.
Slunko mě nabíjí.
Můžu donekonečna jen tak sedět a se zavřenýma očima si nechat nahřívat tvář.
Je přede mnou spousta příjemných věcí.
Teď v sobotu se s dětmi plánujeme podívat do Velké Bystřice, kde bude probíhat další ročník setkání Jsme ze stejné planety. Spousta jídla, hudby, workshopů a skvělých výstav.
Těším se na všechny známé. A na dobré kafe:-)
Příští sobotu - 15.6. -budu se svým stánkem v Brně na Mint marketu, který se koná v tržnici na Zelném trhu. Dovezu spoustu nových čelenek a puozder, plus dokončuji nové kabelky.
A kde se ještě uvidíme?
Poslední víkend v červnu budu prodávat svoje kousky na festivalu Hradecký slunovrat v Hradci nad Moravicí u Opavy.
A v polovině července se potkáme v Design zóně na Colours.
Festivalové léto, přesně jako to mám ráda.
A až dostanu misku třešní, budu úplně spokojená:-)

čtvrtek 30. května 2019

Ze zlata




Jsou dny, které by bylo lepší zaspat.
Určitě to znáte.
Už od otevření očí to stojí za houby.
Nic se nedaří, člověk nestíhá a tlak stoupá.
Pomyslný list (v mém případě napsaný, jak jinak) se seznamem, co je potřeba zvládnout je skoro nekonečný, čas ubíhá a odškrtnuté položky nepřibývají. Do toho neustále zvoní telefon, až máte tendenci se představovat jako ústředna.
Někdy je ten stres dobrý a práci to pomůže. Když je ho ale moc - v ten moment kazím, na co šáhnu.
Tak jsem se dnes zastavila.
A po několika hlubokých nadechnutích jsem usoudila, že si musím udělat radost.
Takže zlatá koženka a šití jen tak z hlavy.
Vylezl z toho prototyp malinké kabelky přes rameno.
Přesně přes to jsem si ji přehodila a vyrazila na kafe.
Půl hodiny ticha na prázdné zahrádce a koukání do nebe. Čas na vyčištění hlavy a sebrání se.
Asi to tak mělo být.
Protože hned vzápětí při vyzvedávání dětí ze školy a školky jsem zjistila, že je dnes školní zahradní slavnost a na následující dvě hodiny byl o totální zmatek - totiž program postaráno.
Ale já jsem měla svoji zlatou kabelku.
Rozumíme si, že jo.

středa 29. května 2019

Látkové



Cesta k zero waste je v mé případě velmi, velmi pozvolná.
Odpady třídíme.
Na nákupy chodím s vlastními taškami, pytlíky, případně sem tam beru papírové, které později druhotně využívám.
Prostě omezuji plasty a když se poštěstí bezobal, je to fajn.
Ráda bych se dopracovala i k více eco friendly kosmetice.
Ale některých věcí - jako třeba oblíbené řasenky se prostě nedokážu vzdát. Tak se snažím o malé krůčky.
Odličovací tampóny ušité ze zbytků látek a ručníku mám už několik měsíců.
Použiju, vyperu. A tak dokola.
Popravdě už si na klasické vatové ani nevzpomenu.
Opět je to můj dlouho plánovaný projekt, o kterém jsem spoustu namluvila a než došlo k realizaci, trvalo to.
Ale ta testovací fáze vůbec není špatná:-)
Rozdala jsem kamarádkám, odezva dobrá, takže časem očekávejte i sady na prodej.
....
Toaletku vyhrává komentář č. 47 - od Jany. Píšu mail....

úterý 28. května 2019

Úterní



Normálně déšť moc nemusím.
Ale dnes mi to vůbec nevadí.
Ideální počasí na práci.
Na stole barevně.
Pomalu doskladňuji eshop vším, co jsem za poslední chvíli nestihla nafotit.
Každý den kousek.
Takže jestli jste něco vyhlíželi, sledujte fb, všechny novinky házím tam.
....
Díky všem, co jste se za mnou zastavili v Hradci.
Udělali jste mi opravdu radost.
Je hrozně fajn vidět ty tváře naživo a slyšet, že vás těší číst, co píšu.
Překvapila mě Miri, kterou virtuálně znám už spoustu let.
Úplně mě dojalo, když najednou vykoukla před stánkem.
...
Na jeden zátah jsem přečetla Tiché roky. Krása. Víc takových knížek....

čtvrtek 23. května 2019

National



Co nového?
Dokoukala jsem  Hru o trůny, přečetla Kar, vařila teplé večeře a udělala další várku jarních závitků. Protože nová závislost.
Odbyla jsem si zubaře a snad bude zase na nějaký čas pokoj. 
Našila jsem hromadu nových toaletek, ale ani jsem je ještě nestihla nafotit.
V sobotu budu se svým stánkem v Hradci Králové v art zóně festivalu Na jednom břehu.
Kdybyste náhodou měli cestu kolem.
Art and food zóna se nachází na Orlickém nábřeží a bude volně přístupná. Od 10,00 do 21,00 hod.
Mám nový hudební objev. Kapela National. A hlavně jejich poslední deska - Naprosto pohodový chillout, ideální k práci. Jedu na nich celý týden.
Tak hezkou dobrou noc.


...
Nová knížka, nový hrnek.
Malých radostí není nikdy dost.

úterý 21. května 2019

Devět




Devět let píšu blog.
Jsem sama překvapená, že mi to vydrželo tak dlouho.
Mám tento svůj prostor hrozně ráda.
Je kolikrát strašně zvláštní, jak některé věci nedokážu říct, formulovat, ale později si všechno srovnám, když o tom napíšu.
Možná takový nějaký způsob terapie.
Děkuju, že mě čtete.
Že se potkáváme, že podporujete moji práci, kterou jen díky vám můžu dělat.
Děkuju za všechna setkání, maily, zpovědi a přátelství, která díky blogu vznikla.
Jsem za to opravdu vděčná.
Co si budeme povídat, jsem dneska dojatá až hrůza. Což se mi stává - zvlášť když jsem včera vypila na koncertě víc než jednu skleničku vína:-)
Ale devět let je dost, tak si to, myslím, můžu dovolit.
Jako poděkování posílám do světa toaletku z prostřední fotky. Takže pokud byste ji rádi, nechte mi v komentáři mail. A třeba mi napište, za co jste vděční vy.
Krásný den mějte.

pondělí 20. května 2019

A dost



Zjevně si už moje tělo řeklo " A dost".
Jinak si svůj páteční kolaps moc dobře neumím vysvětlit.
Po víc než hodině na zubařském křesle jsem cestou zpátky autem domů prostě najednou vypla.
Bohudík bez nehody.
A tak se celý vkend nesl ve znamení odpočinku.
Místo soboty v práci jsem si ušila kabelku sama pro sebe, dala si vanu a jela na chalupu za dětmi.
Kde jsem celou neděli jen koukala do zelena a střídavě objímala některé z dětí nebo neteří a četla.
Večer jsem si pustila Klec na jedničce a šla spát hned po titulcích.
Nic extra mi neuteklo.
Druhé kolo zubaře už ve středu.
Hurá.
...
P.s. Kdo stihne přečíst včas a je v okolí Olomouce: Dnes od 18,00 se koná koncert na podporu petice www.nekulturniministr.cz za odvolání stávajícího ministra kultury ČR Antonína Staňka.A taky na podporu olomouckého Muzea Umění. Budu tam...

středa 15. května 2019

S Emou


Od pondělka home office s Emou.
Značně výživné.
Po kom ta holka je, to netuším.
A hlavně mi neříkejte, že po mně:-)))
Dělá pět věcí naráz, je k neutahání a hlavně pořád, ale opravdu pořád mluví.
A když nemluví, tak zpívá.
Vydává zvuky, u toho tančí...
Trochu hodně na jednu introvertní matku.
Jsem s ní moc ráda, ale někdy je to až příliš intenzivní.
Dnes po obědě jsem s ní usnula na sedačce.
Tedy já usnula a ona mi u toho mluvila...jak jinak.
...
Malé radosti v eshopu.
Hromada ByMyyních a jiných pouzder.

pondělí 13. května 2019

Půlhodina






Přesně ta chvíle, kdy se povede na moment vypnout.
Vlézt si do postele s čajem a knížkou.
Naordinovala jsem si aspoň půlhodinu denně.
Půlhodinu, kdy zkusím odpočívat.
Moc se mi to nedaří, ale dnes odpoledne, když byly děti s tatínkem, tak jsem doťukla část práce a vyšlo to.
Nový Miloš Urban.
Jeho starší romány jsem četla jedním dechem.
Pravda, vždycky byly trochu morbidní, ale mám ráda styl jeho psaní.
Takže i když jsem teprve na začátku, jsem nadšená.
A užívám si lehce nostalgický pocit u každé stránky.
Jako bych byla zpátky na výšce a poprvé četla Sedmikostelí nebo Santiniho jazyk.
Jen kéž by těch půlhodinek bylo trošku víc...
...
A co vy, dokážete si přes den urvat aspoň chvíli pro sebe?

čtvrtek 9. května 2019

Dneska




Dneska jen pět pozitiv.
Potřebuji si je zopakovat jako sůl.
Protože vyčerpání, únava a ještě jednou únava.
A v této kombinaci kazím co se dá.
Takže co mi udělalo radost?
- Moje nová zlatá koženka. Prostě jen proto.
- Dorazily mi látky. A to je radost vždycky.
- Povedly se mi skvělé jarní závitky a moje kuchyň získala aspoň v mých očích o jeden rozměr navíc.
-  Volná středa s dětmi, kamarády a koloběžkami. Olomoucké Poděbrady, celý den venku a to slunko!
- Další potvrzený letní festival, kam se se svým krámkem vypravím. Těším se. Moc.
....
Fota z dneška.
Zlatá toaletka.
Ty látky...
A krupice k večeři...jo, aspiruji na matku roku. Aspoň pět minut denně:-))

neděle 5. května 2019

Z víkendu








Další přeplánovaný víkend do sbírky.
Někdy se to ale povede a i přes zmatky si to sedne, jak má.
Sraz se spolužáky z výšky po deseti letech od státnic.
Pravda, dorazilo nás osm.
Ale bylo to fajn.
I když jsem později usnula o půl desáté na sedačce.
Po delší době jsem hodně vařila.
Ne že by mě to normálně nebavilo, ale nějak jsem v neustálém shonu.
Tento víkend nasi goreng rýže, gulášová polívka v chlebu na výslovné přání dětí a  červené kari, protože zahřeje na duši.
Na nákupu jsem si místo soli do myčky koupila novou rtěnku.
A v neděli po obědě jsem usnula u pohádky.
Vlastně jsem se ani nezlobila na déšť, protože po akční sobotě venku bylo jedině fajn nikam nespěchat a zůstat zalezlí pod dekou.
I když už se maličko těším do práce:-)
...
Moetivi kousky v eshopu.

čtvrtek 2. května 2019

Žena za pultem



Jak se mám?
Hekticky.
Za mnou jsou dva prodeje - v Litomyšli a Olomouci.
Hodně balení a přenášení.
Zmatky.
Ale taky spousta milých setkání a rozhovorů.
Mám se fajn.
Unavená, ale spokojená.
Na fotce s úsměvem - chvíli po té se na mě vylila voda ze střechy stánku - přesně jako byste obrátili lavór.
Ale i to jsem, si myslím, ustála s grácií.
Dneska už v plné polní zpátky s dílně.
Úkoly, úklid a prádlo.
K večeři bramboráky se zelím, já nahazování eshopu a děti lego.
Byla by to idyla, kdyby se co deset minut nemydlili.
Ale to bych chtěla asi už moc, že:-)
***
Díky všem, co se zastavili.
Tohle mám na všech těch prodejích hrozně ráda.
Potkávat se s lidmi, poznávat ty, které znám jen přes obrazovku....a vidět, jak někoumu ty moje kousky dělají radost.

středa 24. dubna 2019

Do Litomyšle


Po tisící.
A určitě ne naposled.
Tu látku prostě miluju.
V sobotu do Litomyšle ( ano, už teď v sobotu!!!) dovezu třeba tyto nové kousky.
A taky už dříve avízované novinky ze spolupráce s Bárou Ungerovou aka Moetivi...
Hodně se těším.
Protože Litomyšl je srdcovka.
(A moje město na důchod:-))).
Takže si budu držet palce, aby to počasí nebylo tak příšerné, jak hlásí.
A vy, kdo budete mít cestu kolem, zastavte se! Budeme s Bárou v Růžové uličce hned kousek od náměstí.
Info zde.
...
A na dobrou noc přidávám jednu...