pondělí 16. září 2019

Pozitivně


Mám radost ze spousty věcí.
Moddi vydal nové album. Dočkala jsem se, konečně.
Už ho jedu od pátku. Něco baví, něco musím naposlouchat. Ale norský sentiment můžu vždycky. K poslechu na spotify. Like in 1968.
V sobotu vyrážím na Mint market do Brna.
Mezi lidi. Ven ze své nory.
S hromadou nového zboží.
Těším se, tak pokud budete mít cestu kolem, najdete mě na Tržnici na Zelňáku od 11 do 18 hod.
Vdala se mi v sobotu kamarádka. A to je vždycky důvod k radosti.
Konečně jsem viděla poslední film od  Jima Jarmushe. Mrtví neumírají. A JO!. Dost pobavilo.
Byla u mě kamarádka Kristýna a vyfotila mi moc hezké fotky.
Některé dny jsou dobré a z těch se má čerpat.
Tak se o to usilovně snažím.
Hezké pondělí mějte....

středa 11. září 2019

Jsou dny

 












Jsou dny, kdy bych se potřebovala roztrojit, abych všechno stihla.
Jsou dny, kdy jsem plná vzteku, který pak jen horkotěžko vydýchávám nebo v mém případě vyběhávám.
Jsou momenty, kdy si utírám slzy, protože na jednu hlavu je toho občas až příliš.
Jsou i dny, kdy mám chuť si najít normální práci a nežít v nejistotě, jaký bude příští týden, měsíc, půlrok....
Ale pak jsou chvíle, kdy si uvědomuji, že ať už dělám cokoliv, pokud do toho dávám srdce, pokud mi to přináší radost a pokud to dělá radost i někomu dalšímu, má to smysl.
A i když je někdy život sakra těžkej, snažím se pořád hledat ty pozitiva.
Ať už je to slunko, co mi svítí do očí cestou do práce,  synovec v náručí, nebo i to večerní pivo.
Je kolem mě tolik věcí, které by mě mohly srazit do kolen, ale život je příliš krásnej a krátkej na to, abych se dívala z podřepu...
....
Dnešní radost až na kost.
Focení prostírek s mými milovanými hrnky.
Československý a polský porcelán. 
Brusel.

pondělí 9. září 2019

Ahoj září


Vyrazili jsme s dětmi k moři.
Prodloužili si prázdniny.
Ale už jsme zpět.
A hned do podzimu.
Opálení si schovávám pod svetrem a sandále už asi nevytáhnu.
Dnes po dlouhé době konečně v dílně.
Je to možná trochu divné, ale já se sem tak těšila.
Dovolená byla fajn, ale na můj vkus moc lidí, moc hluku...a moc nicnedělání.
To prostě neumím a hlavně to nevydržím dlouho.
Takže jsem přečetla pár knížek, vypila hodně vína a kávy a snědla snad všechny mořské potvory, co se okolo mě mihly. A hromadu těstovin.
Emičku jsem ráno odeslala do první třídy, nestihla se ani patřičně dojmout, protože jsem musela vstřebávat, co všechno ještě zařídit.
Venku za oknem prší a já sedím u počítače, na stole nastřižené kabelky ještě ze srpna a mám tak trochu pocit, že jsem někde zaspala.
Přijde mi, jako by to léto kolem mě jen prosvištělo.
Ale bylo fajn, to ne že ne.
Ještě dnes si asi dopřeju den, kdy se budu rozkoukávat, ale od zítřka už funguju.
Režim potřebuju jako sůl.
Jen to ranní vstávání do školy mě dnes málem zabilo. A co teprve následujících deset měsíců.....

pondělí 26. srpna 2019

Jak jsem měla dovolenou







Pár dnů v Rumunsku.
Banát. Eibenthal.
Po dvou letech zase.
(Tady z roku 2016, tu 2017).
Společně s kamarády.
Nejlepší vypnutí hlavy za poslední dobu.
O to lepší proto, že jsem byla prakticky bez signálu.
Děkuju!
Po návratu skok hned do reality.
Kuba v nemocnici. Otok na páteři po střetnutí s konstrukcí trampolíny.
Naštěstí všechno už v pořádku, dnes ho pustili.
Všem co jste měli trpělivost s balíčky, díky. Už letí poštou.

úterý 13. srpna 2019

Kalle


Můj letošní objev na Colours of Ostrava je česká kapela Kalle.
Láska na první poslech.
Narazila jsem na ně na stagi kousek od design zóny, kde jsem měla stánek, a jen s otevřenou pusou a husí kůží poslouchala.
Opravdu doporučuju....
A když už jsem u té hudby, pokud se někdo chystáte do Plzně na festival Živá ulice, vězte, že neplánovaně se tu objevím v rámci Mint marketu tento čtvrtek a pátek.
Budu s sebou mít jen omezený sortiment, takže hlavně hromadu nových čelenek a popruhů na foťáky. Najdete mě ve stánku společně s Love Music v pěší zóně v ulici Bedřicha Smetany.
Pokud budete mít cestu kolem, zastavte se...a třeba se pak večer potkáme na koncertech:-)
P.s. Eshop úspěšně nahozený již zmíněnými čelenkami a popruhy. Howg.

pondělí 12. srpna 2019

:-)






Malé velké radosti.
Rožulka prostě umí přijet v pravý čas.
Tohle je jedna z věcí, za které jsem blogu vděčná.
Potkala jsem spoustu lidí, na které bych jinak nenarazila a kteří mě obohacují.
Jsem ze své podstaty dost skeptický člověk a o to víc mě pak překvapuje, že virtuálně navážu přátelství, které funguje i naživo.
Takže velká vděčnost.
A pohled ke mě do ložnice, kde visí obraz, který jako by tam byl už odvždycky.
Děkuju...

středa 7. srpna 2019

O kousek blíž




Posloucháte podcasty?
Nedávno jsem narazila na instagramu na profil Kristýny Klímové, která stojí za projektem O kousek blíž. Od té doby jen poslouchám a poslouchám.
Rozhovory s nejrůznějšími tvůrčími ženami.
O práci, životě, přijímání sama sebe, o mateřství, cestování, krizích, prohrách....
Opravdu radost poslouchat.
Neobyčejně intimní rozhovory. A tak obohacující.
Třeba s Blankou Dobešovou ze spolku Ke Kořenům, Andreou Tachezy, By Bro Ivanou Kocmanovou nebo Natálií Kratochvíle.
Moc tomuto projektu fandím. Pomáhá mi to třídit si myšlenky, vidět, že mnoho věcí prožívám podobně. Některé věci je potřeba vyslovovat nahlas....
Poslouchat můžete na youtube nebo na spotify.
...
O kousek blíž si jsem po víkendu i s dětmi.
Vyrazili jsme v pátek stanovat společně i s kamarády k jezeru do Poděbrad.
A bylo to strašně fajn.
Náročné, ale tak moc hezké.
Děti ve svém živlu.
A já se v jeden moment přistihla, že si skoro přeju, abych si tu chvíli mohla nahrát a nikdy ji nezapomněla.Samozřejmě v ten okamžik člověka nenapadne fotit a nebo to prostě ani nejde zaznamenat.
Takže třeba jen moment, kdy nám hráli kamarádi z mé oblíbené kapely, do toho zapadalo slunko nad jezero, Ema mi u toho usla na klíně a Kuba přezpívával většinu textů...
Fotky z dneška.
Radostné okamžiky.

čtvrtek 1. srpna 2019

O strachu


Moje maminka mi vždycky říkává, že s narozením dětí se narodí i strach, který nikdy nekončí.
Popravdě jsem se tomu většinou pousmála, protože strach jako takový, jsem zažívala málokdy.
Snažím se dívat do budoucna optimisticky a mám takovou oblíbenou větu: nějak bude.
Proto mě docela dost zaskočilo, že poslední dobou se strachuji víc než obvykle.
A nejen ohledně svých dětí.
Tohle u sebe neznám.
Bát se, jestli Kuba zvládl bouřku na táboře, jestli mu není smutno a co když ho bolí ten uražený zub...
U Emy jsem to prožívala snad ještě víc. Moje malá šestiletá bez problémů zvládla čtrnáctidenní tábor. To jen matka byla úplně na nervy.
A nechtějte vědět, co jsem cítila, když minulou sobotu rodila moje sestra. Uf.
Čím to, že jsem dřív dokázala líp ty svoje strachy pustit a neřešit, čím to že jsem den ze dne sentimentálnější a vyděšenější....
Teď to nemyslím vůbec jako něco negativního.
Vlastně mi to zase ukazuje spoustu nových věcí o mně a o lidech v mém okolí.
Možná tímto postem ani neříkám nic zásadního.
Jen malé zastavení nad tím, že i po skoro deseti letech mateřství objevuji něco, s čím jsem nepočítala. Měla jsem za to, že si budu naopak ve všem jistější a že čím budou děti starší, tím bude všechno víc v pohodě.
Ale asi je to proto, že už to nemám tak pevně v rukou. A že spoustu věcí už bohužel můžu jen pozorovat. A u toho se strachovat, jak dopadnou....

středa 24. července 2019

Zpátky




Doma.
Jsem za to ráda.
Jen co jsem si vyzvedla Kubu z tábora, odjela Ema.
Následoval maraton Colours.
Těšila jsem se, taky měla trochu strach, jak to letos dám, protože únava a vyčerpání.
Ale je to za mnou a bylo to fajn.
Náročné, vydatné, ale fajn.
Ještě se popravdě pořád rozkoukávám.
Eshop je ve zmatku, čelenky mi prakticky žádné nezbyly, zbytek jsem snad už dala dokupy.
Nové zboží naskladním během několika příštích dní, jen co najdu, kam odešel můj mozek.
Víc odpočívám, chodím plavat do rybníka a konečně jím normální jídlo.
Taky mám víc času jen pro Kubu.
Hodně přemýšlím, všechno zapisuji.
Mám pocit, že si za poslední týdny věci konečně sedají.
Začala jsem si psát po letech deník.
Pravda, není to už to, co v šestnácti, ale utříbit si myšlenky na papíře mi dělalo vždycky dobře.
Plánuji si zbytek léta, většinu času budu s dětmi a popravdě se docela těším.
....
Kubovy dopisy z tábora:-))
Nepotřebuji je, ale mám nové krabičky.
Pan Kuba potáborový.

pondělí 8. července 2019

Červenec


Ráda bych řekla, že mám prázdninový režim se vším všudy. Ale pravda je taková, že ten začátek července kolem mě prostě úplně obyčejně prosvištěl.
Týden bez dětí byl z části pracovní.
Ale potřebovala jsem aspoň na chvíli vypnout.
Takže výlet do Havířova. Kafe u Soni, společný pozdní oběd v Pasta Romana (skvělý!!!).
Jóga u kamarádky Terezky a večerní oheň u přehrady.
Druhý den procházka se psy a zaplavat si, spálit si neuvěřitelně břicho ( WTF???) a vyrazit směr Polička. Penzion na Čechách, Zrní a hromada kamarádů.
Koncert, večerní oheň a víno.
Ale u čeho se mi až definitivně povedlo vypnout hlavu, byla páteční procházka v lesích okolo Lubné. 
A zpátky do reality.
Colours za rohem, vím kde všude pokulhávam, ale společnost Emy... Takže nakonec je z toho výjezd na chalupu i s šicích strojem, prababičkou a neteří.
Uvidíme, jak to půjde.
....
V posledních týdnech jsem se cítila hodně osaměle.
Možná je to tím, že jsem nikam moc nechodila, byla hodně přepracovaná a tak na nějakou větší socializaci, nebo i úplně obyčejný rozhovor už prostě nebyla ani síla, ani chuť.
Každopádně když jsem v sobotu seděla na verandě na chalupě a koukala se do zelena, uvědomila jsem si, jak radostný byl v tomto ohledu můj poslední týden.
Mám okolo sebe tak hrozně fajn lidi. Ale asi málo říkám, jak důležití pro mě jsou.
Děkuju za všechny ty rozhovory a setkání. Nabilo mě to.

čtvrtek 27. června 2019

Takhle ve čtvrtek večer



Dnes jsem na sebe docela pyšná.
Kuba je sbalený na tábor, obě děti nachystané na víkend.
Dodávka na fesťák naložená.
Kytky zalité, nádobí hotové, prádlo pověšené.
Svačiny v ledničce.
Stačí jen ráno za sebou zamknout.
Pravda, trochu padám na ústa.
Ale těším se.
Budu mít teď trochu volněji - rozuměj: bez dětí.
A popravdě, už to potřebuji jako sůl.
Tak kdyby se vám někomu zdálo, že v průběhu víkendu působím značně zmateně, tak to se jen srovnávám s prázdninovým režimem. Totiž žádné domácí úkoly (JO!!!), žádné budíky v 6,48.
Aspoň chvíli vypadnout z módu matky a být jen Jana.
Takže zítra v Hradci nad Moravicí.
Já budu ta s těma čelenkama na hlavě.
...
ps. Ty kabelky jsou nové a beru je s sebou:-)

úterý 25. června 2019

.....



Možná to bude tím létem, ale po dlouhé době jsem dostala chuť šít popruhy na kytary.
V pátek odjíždím prodávat na Hradecký Slunovrat. Těším se. Na spaní ve spacáku, spoustu hudby, kamarády, které tam mám potkat a taky že trochu vypnu.
Do té doby šílenství v podobě nedodělků, balení Kuby na tábor, všude po bytě kupičky věcí a já místo toho, abych to nějak dokončila, tak hodinu telefonuji s kamarádkou a nebo vařím v tomto vedru butter chicken k večeři. Ujela mi ruka a tak bylo nejen horké, ale i dost ostré. Neva. Dám si víc ledu.
Kubovi jsem na tábor místo gumáků koupila jezdecké holínky a protože už má stejně velkou nohu jako já, těším se, že je tak za půl roku zdědím. Konečně se karta obrací....:-)

pondělí 24. června 2019

Letná


Včera v Praze.
Jsem ráda, že jsem jela.
A jsem ještě raději, že nás bylo tolik.
Moje babička nade mnou jen pokroutila hlavou, ale tentokrát se se mnou raději nehádala.
Stojím si za tím, že to má smysl. Ne aroganci, ne lžím a stokrát ne lidem jako je Babiš se Zemanem. Kteří se neštítí naprosto ničeho.
...
Fotka je, s laskavým svolením, od Davida Macháčka.

čtvrtek 20. června 2019

Pět



Pět mých dnešních pozitiv.
Nové látky. Ty mi zvednou náladu vždycky. Budou z nich kabelky, tak se těšte.
Miletínské modlitbičky, které jsem si včera přivezla z Miletína u Hradce Králové. Moje dětství. Dnes večer jsem je s velkou radostí snědla místo dětí, které je nechtěly. Neví, co je dobré.
Těším se do kina. Poslala mi Jana tento trailer a jo. Odlehčení a taky Beatles vždy a všude.
Mám novou knížku na čtení a i když jsem dnes zvládla jen dvě stránky...už jsem začala!
A zítra je pátek. To je pozitivum největší - respektive největším pozitivem bude sobotní ráno, kdy nebudu muset vstávat. Ach ten dospělý život....
...
Dorazily mi poslední dva metry lnu Od soumraku do úsvitu.
Čelenky jsou skladem.
...
Už jsme taky dnes přemýšleli, co vám udělalo radost?

pondělí 17. června 2019

Letní zahrada




Sobota byla doslova vypečená.
Na brněnské tržnici nejela klimatizace - takže jsme se koupali ve vlastní potu.
Tím spíš oceňuji všechny, co jste se zastavili.
A neděle?
Ta byla odpravdu o nicnedělání.
Což já moc neumím.
Takže když už jsem skoro vyrazila do práce, naštěstí mě zastavila bouřka a déšť.
Zvládla jsem pouze přeparkovat auto, přečíst knížku, udělat si lívanec s jahodama a sníst tak hrnec ledu:-)
A co mě překvapuje nejvíc, nemám výčitky, že bych ten den proválela.
Prostě se učím odpočívat...:-)
Nicméně dnes už zase zpátky za stroj.
Zamilovala jsem se do této látky.
Respektive už před nějakým časem jsem narazila na toto ikeácké povlečení. Jenže jsem nebyla ochotná za něj dát tolik. No jo, skrblík.
Takže velká radost, když jsem objevila v sobotu látku.
Kabelka už je i s dalšími novinkami v eshopu, prostírku jsem si, s dovolením, nechala.
A jahody jsme s dětmi snědli....
...
Stává se mi to málokdy, že bych měla ze své práce dobrý pocit... jo, já vím, možná jsem příliš sebekritická.
Nicméně dneska ho mám. A je to strašně příjemný.
Dopíšu blog, budu dál koukat na Zeffirelliho Romea a Julii a možná si k tomu dám i skleničku.
Okna na balkón dokořán, světla zhasnutá...a já už nic nemusím.

čtvrtek 13. června 2019

Horko


Tohle počasí miluju.
Já vím, je horko.
Ale to mi svědčí.
A nejenom mě, ale i všem pileím, které jsem konečně rozsadila.
Mám jich hromadu, takže kdyby měl někdo zájem, napište. Ale jen osobní předání, jsou dost křehké.
Stejně tak horko mi bylo, když jsem koukala na Černobyl.
Dlouho mě žádný seriál tak nezasáhl. Doporučuju. Myslím, že by to povinně měli vidět všichni.
V sobotu vyrážím do Brna na Mint market. Má být přímo tropicky, takže šaty, spoustu vody....
Pokud budete mít cestu kolem, stavte se. Budu na tržnici na Zelňáku, druhé patro.

pondělí 10. června 2019

Něco si přát



Občas není od věci jen tak si něco přát.
Myslet na to, co by nám mohlo udělat radost je vlastně veskrze pozitivní.
A kolikrát už jen ta myšlenka člověku zvedne náladu.
A co teprve když se myšlenka zhmotní...
Minulý týden jsem napsala, že potřebuju už jen misku třešní.
V sobotu ve Velké Bystřici jsem ji od pozorné čtenářky dostala. Děkuju. Měla jsem hroznou radost a stejně tak i děti, které v neděli třešně dorazily.
Podobné je to i s touto fotkou.
Vyfocená je před čtyřmi lety na prvním ročníku Jsme ze stejné planety.
Společně s dalšími fotkami byla vystavovaná každý rok. A já si vždycky říkala, že by se mi hodila do práce.
A vida - v neděli telefonát, dnes jsem ji vyzvedla a už i s rámem visí v dílně.
Někdy si prostě stačí jen přát.
Krásné pondělí mějte...

pátek 7. června 2019

Ve středu


Poslední dobou se všechno hodně točí okolo Kuby.
Úkoly, učení, dotahování toho, v čem plave...
Emička tak dost často skončí s pastelkami v pokojíčku.
Jediný čas, který máme samy pro sebe, jsou naše středeční odpoledne, kdy Kuba není doma.
Je to doba, kdy můžem dělat veskrze holčičí věci.
Tuto středu jsme vyrazily na přijímací zkoušky na výtvarku do Zušky, kam jsem jako dítě chodila já.
Popravdě, dost mě to dojalo, když jsem tam po tolika letech byla.
Třída, kde jsem trávila každé čtvrteční odpoledne.
Místo, kde jsem se zamilovala do Františka Kupky.
Atrium, kde jsme měli první větší hraní s kapelou - otvírali jsme vernisáž Jindřicha Streita někdy v roce 2003, tuším.
A do toho Ema.
Všechno je, jak má být....

úterý 4. června 2019

Už mám léto




Radosti posledních dní.
Opět červené kari.
Je to prostě moje slepičí polévka pro duši, lék na splín v podobě horké misky rýže a zeleniny. A tentokrát kuřete...
Karafiáty na stole.
A dvě kabelky z té nejkrásnější látky.
Právě jsem objednala dva poslední metry. Dotisk už nebude.
...
Začala moje milovaná sezóna.
Jahody, teplo. Horkej vzduch, sandále, kraťasy.
Spaní s dokořán otevřenými okny.
Konečně se nikdo nediví množství ledu, které sním.
Slunko mě nabíjí.
Můžu donekonečna jen tak sedět a se zavřenýma očima si nechat nahřívat tvář.
Je přede mnou spousta příjemných věcí.
Teď v sobotu se s dětmi plánujeme podívat do Velké Bystřice, kde bude probíhat další ročník setkání Jsme ze stejné planety. Spousta jídla, hudby, workshopů a skvělých výstav.
Těším se na všechny známé. A na dobré kafe:-)
Příští sobotu - 15.6. -budu se svým stánkem v Brně na Mint marketu, který se koná v tržnici na Zelném trhu. Dovezu spoustu nových čelenek a puozder, plus dokončuji nové kabelky.
A kde se ještě uvidíme?
Poslední víkend v červnu budu prodávat svoje kousky na festivalu Hradecký slunovrat v Hradci nad Moravicí u Opavy.
A v polovině července se potkáme v Design zóně na Colours.
Festivalové léto, přesně jako to mám ráda.
A až dostanu misku třešní, budu úplně spokojená:-)