Objevy

Za poslední měsíce jsem se toho o sobě hodně naučila.
A jsem hrozně moc překvapená.
Zažívám pocity a vjemy, o kterých jsem si myslela, že už cítit nebo zažít nemůžu.
Víc než šest let jsem neustále brala nějaká antidepresiva. Byly pro to důvody. O to větší radost mám, že nyní, když je vysazuji a jsem už vlastně jen na minimální dávce, zjišťuji, jak mi tělo začíná opět fungovat.
Obyčejná radost je mnohem větší radostí, smutek je hlubší.
Věci jako pms jsem díky lékům prakticky neznala.
Jako bych odsunula víko a vystoupila z krabice.
Učím se zvládat strach, který mám mnohem častěji a z mnohem více věcí.
Zjistila jsem, že vůbec nejsem citově plochá a to, že jsem ještě schopná někoho milovat, je pro mě asi největším překvapením.
Léky mi zachránily život. Byly nutnou pomocí ve chvíli, kdy bylo hodně špatně.
Ale jsem tolik vděčná, že začínám vnímat bez nich.
Život je najednou o tolik barevnější.
Ne jednodušší, ale rozhodně krásnější.