S Emou

Jak by napsal Jan Skácel: " Dny mizí jak odfouknuté květy šafránu".
Jen co se nadechnu, je týden pryč.
Za necelý týden a půl mě čeká olomoucký Dizajntrh, kam se každoročně hrozně moc těším.
Zaprvé je to doma, takže žádné velké přesuny, ale hlavně je to za mě asi nejpříjemnější a nejlíp organizovaná prodejní akce. A pak dojedou všechny kamarádky - letos opět ve společnosti Jany z lesa, Mankai By Myyny a Andrey Tachezy.
Takže se snažím nachystat co nejvíc zboží, ale do toho ty všední zmatky...
Možná stresem, možná přepracováním, ale natáhla jsem si nějaký sval/šlachu na krku a už víc než týden dost bolí. Šála kolem krku nezabrala, brufen jen někdy, mažu, nechala jsem si krk promasírovat a v nejhorší chvíli jsem poprosila i maminku o obstřik. (no jo, šťastné dítě z doktorské rodiny).
Ale ve výsledku jsem na tom pořád stejně.
Takže zvolnit.
Kéž bych to víc uměla. Zpomalit, přestat stresovat a tak nějak to odevzdat.
Dost jsem se o to pokoušela o víkendu, ale někdy ten mozek prostě vypnout nejde....
Nebo máte nějaký fígl, jak nato?
.....
S Emou doma.
Klasické školní bolení břicha, které přestalo, jen co ke mě sedla do auta.
Ale aspoň jsme měly chvíli čas jen pro sebe. I když přiznávám, že mě potom lehce bolela hlava:-))
Každopádně medvědy/nebo co to je jsme zvládly....