pondělí 16. října 2017

Jen tak



Materiální radost.
Hrnek a látky.
Z látek se už šije, a hrnek, ten prosím Emě nedám.
To ani omylem.
****
Moje pražské nákupy a Ema Mamisu.
Znáte?
Taky obdivujete?
Kam já to nádobí budu dávat? :-))

sobota 14. října 2017

Ach ta vlna...



Ty jdeš teď na té vlně, že?
Řekla mi kamarádka a vlastně měla pravdu.
S přicházející zimou nezatepluji jen sebe, ale i kabelky.
Ty šedé vlněné už znáte a většinou jsou hned pryč.
Na stole mám nastřihnuté ještě další tři, takže v průbhu příštího týdne je vyhlížejte.
A tyto krásky jsem došila včera večer. Jsou vlastně tak trochu limitované, protože látka byla jen na  dvě a toaletky, které už čekají v dílně na doťuknutí.
Pracuji už zhruba týden doma, k péči o babičku se přidala starost o nemocnou Emu.
Takže moje tempo je asi tak třikrát pomalejší, ale zase máme doma uklizeno a navařeno.
Což v normálním provozu moc není....
Tak hezkou sobotu všem a užijte si to nádherné počasí i za nás.
Máváme zpod deky...

úterý 10. října 2017

Pohromadě






Je zvláštní, jak se ve vypjatých chvílích rodina semkne.
Babička odchází a my se snažíme ji co nejdůstojněji doprovázet.
A jak se střídáme u její postele, držíme ji za ruku a nebo se snažíme do ní dostat aspoň doušek čaje - tak nějak víc nás to spojuje.
Vlastně jsem nikdy nebyla smrti tak blízko.
Vím, že patří k životu, ale o tolika věcech jsem neměla ani tušení. Nevěděla jsem koho se zeptat a popravdě, ani mě to nenapadlo.
Myslela jsem, že budu hodně smutná.
Ale i v tom konci je pro mě určitá naděje.
Zvlášť když vidím tu sílu rodiny, tu lásku a podporu.
Nebudu zastírat, že péče o umírajícího je jednoduchá. Ale přála bych si, aby každý mohl odejít v kruhu svých blízkých a aby nebyl sám.
Ne vždy je možné zvládnout péči o nemocného bez pomoci odborníků.
O mobilních hospicích jsem už slyšela hodně. Naposledy o nich psala Soňa a vzápětí Lucie.
Jeden takový je i v Olomouci. Jeho služeb zatím nevyužíváme, ale třeba se někomu informace bude hodit. Nebo bude chtít tento projekt podpořit.
....
Z dílny.
Která je momentálně opuštěná.
Protože home office - Ema doma a já jsem tu vlastně teď i raději.

pátek 6. října 2017

Zase hrnek



Opět jsme najeli do módu hektických čtvrtků.
Totiž rovnou z práce rozvoz na kroužky a s tím spojený každotýdenní stres, že to nestihneme.
A tak se snažím si každý čtvrtek udělat aspoň malou radost.
Včera to bylo proběhnutí charity a objev nového hrnku, plus kafe s kamarádkou, když jsme čekaly až vyzvedneme své ratolesti.
Kafáčů už mám opravdu hodně. Něco doma, něco v práci....Je to opravdu radost. A taky trošku závislost.
(Tímto moc děkuji všem, co jste se mi kvůli hrnkům ozvali, poslali je a nebo jen vyfotili ty, které těší vás....).
Mě teď ještě hodně těší popruhy na foťáky, které jsem právě doskladnila na e-shop a taky představa víkendu stráveného s kamarády. I když to bude asi hlavně o pláštěnkách a horkém čaji.
Tak si užijte volno!

středa 4. října 2017

Čtu





Čtu hodně a ráda.
Kdyby to šlo, čtu mnohem víc.
Vždycky mám kolem sebe tak pět až šest rozečtených knížek, plus podobné množství půjčených.
(Ano Peti, mám tvoje Sebevraždy panen a Kači, tvoji jednu taky.... - třeba mě to veřejné přiznání donutí konečně knížky vrátit).
Hodně jsem v poslední době četla e-booky v tabletu, dokonce jsem se potupně dopracovala ke čtení knížek v mobilu. Ale pravda je, že na papírovou knížku to prostě nemá.
Miluju jak voní. (Tedy kromě té jediné - Neviditelného od Havlíčka z antikravriátu, který pořád po letech tak strašně smrdí...)
Jak listy šustí. Děti už jsou velké a otáčení listů je nebudí....
Takže co mám v současné době rozečteno?
Krkavčí matku Veroniku Hurdovou už sleduji dlouho. Ale ke koupi knížky mě dokopala až kamarádka.
Stačí jako recenze, že jsem třetinu knížky přečetla ještě ten den po rozbalení?
A i když spoustu textů z nám Verčina blogu, stejně jsem uronila nejednu slzu.
O Intimitě Báry Baronové ve spolupráci s fotografkou Ditou Pepe jsem se už zmiňovala.
Pravda je, že si knížku dávkuji. Jsou to hodně silné výpovědi žen s nelehkými osudy a přečíst ji naráz.....uf. Ale projekt skvělý a knížka mě hodně baví.
Do třetice rozhovor s Radkinem Honzákem, uznávaným českým psychiatrem. Dopručila mi ji maminka, které ji už rok vracím..cha, zase. Některé pasáže by měl číst každý a některé si pro jistotu čtu dvakrát.... Tady už mám dlouho dočteno, ale nějak se s ní nemůžu rozloučit.
Co byste mi doporučili vy?
Která knížka vás v poslední době zaujala?
Protože Vánoce za rohem:-))))

úterý 3. října 2017

Second life






Druhý život jedné sekáčové halenky.
Občas se mi stane, že vidím kousek a hned si představuji, co z něj udělám.
A pak je to pnutí tak velké, že odsunu práci a prostě musím....
Stejně jako včerejší nákup a dnešní šití.
Kabelka a pozdro na tužky.
A můj úsměv od ucha k uchu.
Hezký den mějte....

pondělí 2. října 2017

Na co se těším v říjnu






Fotky trošku zavádějící, já vím.
Ale jak jinak dát najevo, že jsem naskladnila e-shop?
Na co se každopádně těším v říjnu?
Je toho hodně.
Ve středu budou hrát v Olomouci moji milovaní Kieslowski. Pro olomoucké info tu.
Týden na to vyrazíme do Prahy na Zrní. Jejich největší koncert, křest desky a k tomu i filharmonie.
17. října do Olomouce dorazí polská písničkářka Agu. Její písničky moc neznám, ale z toho co jsem slyšela, mě bude bavit hodně.
Tolik prozatím hudební tipy. Potkám se s někým? Kam se chystáte vy?
Těším se, že víkendy strávíme s kamarády, máme toho hodně naplánované.
Taky se těším na nové batohy, které už jsou v procesu.
Koupila jsem si několik nových knih, o kterých napíšu asi samostatně, ale doufám, že je v říjnu přelouskám.
A dneska se těším, až uvidím neteř a půjdu si zaběhat.
Prostě bez těšení se to v životě nejde....

středa 27. září 2017

Frances




Po dlouhé době jsem viděla film, který mi rozsvítil večer.
A dnes na té vlně ještě pořád jedu.
Frances Ha je nenáročný příběh o sedmadvacetileté američance, která  má spoustu snů a přání, ale ne vše se jí daří. Až potud je to jako o komkoliv z nás. Ale Frances je tak trochu zvláštní a na vše nahlíží svou zasněnou optikou. Životem neproplouvá, ale spíše jím tančí.
Potřebovala jsem vidět něco nenásilného, ale ne úplně hloupého. Něco, po čem budu usínat klidná, příjemně naladěná a s úsměvem.
Ideální film na ponuré podzimní dny.
....
Peněženky.
Tyhle mě obzvlášť bavily, protože nové koženky, barevná paleta a marnivá ženská.....
(Jen když jsem rozbalovala ty zelené, byla jsem trošku v šoku, co že jsem to vlastně objednala....)
Naskladněno tu.

úterý 26. září 2017

O jídle?



Někdy si tělo samo řekne, co potřebuje.
Takže i když bych ráda snila o hamburgerech, popravdě teď spíš myslím na mrkev.
Na kukřici, brokolici a zelené fazolky.
Na hromadu pečené zeleniny.
Na horkou zeleninovou polévku, zelené kari s lilkem nebo obyčejnou dušenou mrkev.
Jen ne žádné maso.
Moc tomu nerozumím, ale je to tak.
A nebráním se.
Tělo si asi samo žádá detox, tak proč mu ho nedopřát.
Tak opět snídáme strouhanou mrkev s jablkem a oříšky.
Úplně jsem zapomněla, jaký je to skvělý dobíječ energie.
(Dnes jsem se dobře vyspala, takže jsem nadmíru pozitivní:-))).
A taky jsem si večer uklidila v kuchyni a kupodivu to přežilo i odchod dětí do vzdělávacích institucí.
Někdy je potřeba nejen uklizeno v duši, ale i okolo sebe....a pak je ten mír úžasnej.
Tak hezké úterý mějte.

neděle 24. září 2017

Velkej


V pátek jsem toho mýho chlapečka poprvé poslala na třídenní skautský výlet.
Měla jsem strach, že mu bude smutno, že se vrátí nemocný.....
Jak to všechno zvládne.
A zvládl.
Vrátil se mi velkej kluk.
Dokonce mám pocit, že za tu dobu i vyrostl.
Je to vůbec možné?
Nohu má tak velkou, že už krade boty mojí mamce a ještě kousek a už bude brát i ty moje.
Na večeři sní dvakrát víc než já.
Na výletě nic neztratil a dokonce si zvládl i sám sbalit batoh.
Kde je to moje malý miminko?

čtvrtek 21. září 2017

Podzimní rituály





Je to tu.
Vytahuji dlouhé svetry.
Odmítám schovat džínovou bundu a vytrvale nosím svůj křivák.
Doma se balím do deky.
Ráno v práci začínám den heřmánkovým čajem.
Snídám kaše.
Nahřívám se nad zapnutou žehličkou.
Stříhám do vlněných látek.
Obědvám husté polívky.
Pořád bych spala.
Poslouchám všechny mé oblíbené písničkáře, čím smutnější, tím líp.
Bez ponožek ani ránu.
Opět vyrážím na každoroční (zatím neúspěšný) lov na kabát.
Třeba letos....

pondělí 18. září 2017

Always look on the bright side of life


Někdy je nejlepší zaměstnat hlavu prací.
A to mi v posledních dnech jde znamenitě.
Nové toaletky v e-shopu, stejně tak i popruhy na foťáky.
A i když mají dny teď tak trochu hořkosladkou příchuť, nevím proč, pořád si zpívám tuto písničku....
Tak vzhůru do nového týdne!

sobota 16. září 2017

V hlavě




Je zvláštní, jak kolikrát mám v hlavě příspěvek, který chci napsat, ale v průběhu mám potřebu sdělit něco úplně jiného.
Jak už fotky napovídají, chtěla jsem psát o tom, že jsem zavalená prací, mám z toho radost, co se v poslední době děje....
Ale je to pro mě asi teď nepodstatné.
Před několika hodinami jsem se vrátila z nemocnice, kde máme už po x-té hospitalizovanou babičku.
A tentokrát to už nevypadá dobře.
Letos v listopadu jí bude osmdesát sedm a už nějakou dobu žije s mými rodiči. Všichni se tak trochu podílíme na péči o ni.
Smekám před svojí maminkou, která si vzala k sobě tchyni a stará se o ni jako o malé miminko. Už tolikrát ji doslova vypiplala. Obdivuji její trpělivost, odvahu....
Kéž bych někdy taky toto dokázala.
Když jsem dnes stála nad nemocniční postelí a pozorovala, jak se babička doslova ztrácí před očima, dost mě to dojalo. Ta žena, která mě jako dítě držela za ruku a hladila po vlasech, je teď tím dítětem, které hladím po vlasech já.
Jak je to stáří nemilosrdné a jak málo se mluví o tom, co všechno s nemocí a stářím souvisí.
Nevím jak dlouho tu babička ještě bude. Možná pár dní, možná se podaří nad infekcí zvítězit.
Těžko říct.
Nevím, co je správné si v současné situaci přát.
Ale přijde mi, že je potřeba o tom mluvit.
Moct se někomu vyplakat na rameni, že mě to mrzí, ale nemlčet....
Proč tak málo mluvíme o něčem, co je součástí našich životů.

čtvrtek 14. září 2017

Dnes ráno


Všichni to znáte.
Probudíte se ještě víc rozlámaní než předešlý večer.
Hlavou vám běží milión věcí, co je potřeba stihnout. Takže trochu stres.
Přitom ta peřina je tak měkoučká, postel tak vyhřátá.
Pak rychlý pohled na hodinky a je jasné, že jsme zaspali!
Takže už od rána všechno špatně.
Jenže pak člověk přijde do kuchyně a vidí toto....
A hned je zase všechno v pořádku:-)

středa 13. září 2017

Guilty pleasures



Mám jich víc než dost.
Takových těch slabůstek/libůstek, které si nedokážu odepřít.
Led.
Miluju ho ve všech podobách. Vždycky jsem pro něj měla slabost, ale letos jsem tomu propadla naplno. Drink? Jedině s ledem. A ani nečekat až se rozpustí, prostě ho pořádně rozkřoupat zubama.
Dostat pytel ledu od Mekáče - moje soukromé Vánoce!!!
Hamburgery.
Ochutnat všechny na světě. ( Docela paradox na to, že většinu týdne jím vegansky:-))).
Ale jsem prostě hamburgerová. A když zrovna žádný v okolí není, aspoň na ně myslím a jednou za čas si aspoň pro potěchu duše vygoogluji obrázky. Hrůza, já vím....:-)
Za nejlepší drink léta prohlašuji prosecco z Lidlu smíchané s pomerančovým džusem a (jak jinak) hodně ledem.
Halušky jedině se zelím i bryndzou dohromady. Nejlepší ever.
Na kocovinu colu a hranolky do postele. Vyzkoušeno! Nebo cokoliv hodně nezdravé.
Arašídové máslo s kousky? Plnou lžičku do pusy na splín.
Miluju bramboráky. Na každém festivale je ochutnávám a vždycky je mi z nich špatně, těžko, nebo je nedojím. Ale nemůžu si pomoct, stejně jim dám příště zase šanci.
Nezralé banány. Takové ty lehce dřevnaté, nazelenalé. Mňam...
....
A zase je to o jídle, já vím.
To bude asi tím, že ležím v posteli s náběhem na chřipku, zelňačku jsem dojedla, čaj už vystydl a strašně moc toužím po pořádném burgeru. Jenže kuchyň je tak daleko a kromě chleba tam toho moc není. Tak si o tom aspoň píšu.....

úterý 12. září 2017

Moddiho čas



Kamarádka Kristýna v autě sáhla do přihrádky, vytáhla cd se slovy, že nastal "Moddiho čas".
Venku zrovna poprchávalo, my jely na nákup do Kauflandu a já toužila po něčem teplém do žaludku.
Takový byl i náš loňský podzim.
Sychravo, hodněkrát hrané Moddiho poslední cd, hlívový guláš s dýní, dýňová polévka....vlastně hodně polívek.
Dnes jsem uvařila zelňačku a popíjím čaj z velkého hrnku.
Deštník ale pořád nenosím. (Popravdě je dost ztrácím...)
Tak podzime, pojď do mě.
Moc tě sice nemusím, ale co kdybychom tomu letos dali šanci.
Já se pokusím nebýt tak umrčená, když bude studeno a upršeno, ty mě necháš ještě chvíli běhat.
Co ty na to?
***
Zpátky u kabelek.
Mám z toho radost.
Už mi chyběly.
V následujících dnech by ještě pár kousků mělo přistát do e-shopu.

pondělí 11. září 2017

Dělat si radost




Čím si zvedáte náladu, když se něco nedaří?
Když máte víc starostí, které nejdou jen tak rychle vyřešit?
Já si dělám radost. Aspoň maličko.
Tady jsou ty z uplynulých dní.
- Nalakovat si nehty na červeno.
- Zatajit před dětmi hranolky a sníst je barbarsky v posteli.
- Rozdat staré vyřazené oblečení.
- Vylézt s dětmi na kostelní věž a rozhlížet se po okolí.
- Uvařit si fakt dobrý oběd.
- Zajít si na dobrý koncert.
- Zahrát si pořádně na kytaru.
......
Fotky jsou ze čtvrtečního koncertu Andrease Vaga. 
Ti seveřani prostě umí....

středa 6. září 2017

Zpátky v zajetých kolejích




Tak jsem se na ten školní rok těšila!
A je tu.
Uklidila jsem si v dílně, nastřihla konečně pár kabelek....
Všechno se pomalinku vrací do známých kolejí. A to přesně mám ráda.
Ráno si dát konvičku čaje, probrat maily u zrovna poslouchaného alba, zabalit balíčky, nastřihnout nový kousek. Zajít si dát kafe s kamarádkou do jejího zavřeného baru a cestou zpátky skočit na poštu.
Rozepsat příspěvek na blog, došít co je potřeba.....
Aspoň dneska to tak bylo.
....
A zítra? Ať už to bude jakkoliv, těším se.
Nejen na práci, ale i večer na koncert.
Do Olomouce dorazí jeden norský písničkář. Takže, kdo byste měli cestu kolem - bude hrát cca od 20,30 v Blues bar Garchu.

Díky všem za komentáře u minulého příspěvku.
Udělalo mi to radost.....