Jak se máme?

Týden jsem nenapsala blog.
To se mi nestalo už několik let.
Ne, že by nebyl čas, ale nebyla hlavně energie.
Už v pondělí jsem doťukla všechny vánoční zakázky a odeslala balíčky z e-shopu.
Dokonce se mi podařilo i sehnat všechny dárky.
Onemocněly děti. Samozřejmě, rýmička je teď všude.
Popravdě čekám, kdy padnu já....přece jen je to moje vánoční tradice:-)
Popíjíme společně zázvorový čaj, koukáme na pohádky, děti vyráběly balící papír, já si uklidila kuchyň....
Ale tak nějak v poklidu.
Poprvé letos budeme na Vánoce úplně sami, bez všech babiček, dědy...
A vlastně se na to hrozně těším.
Cítím, že jsem opravdu unavená a že potřebuji být jen v užším kruhu.
Nestresovat se, jestli něco není perfektní a jen se pořádně nacpat bramborovým salátem.
Vyjíst všechny vanilkové rohlíčky v širokém okolí.
Dát si snídani v jedenáct a dívat se s dětmi na pohádky v pyžamu.
Mít celý den zapnuté světýlka na stromečku.
Aspoň jeden, dva dny...
Takže se mi vlastně, že jsou naše koťátka nemocná, docela hodí:-))))
....
Naše nevánoční výzdoba.
Stromeček zdobíme vždycky až večer před Štědrým dnem.
Děti malovaly perníky...a málem je hned snědly.
Už tři svíčky.
Těším se.