Mám na sebe docela dost vysoké nároky.
Naplánuji si, co všechno bych měla který den stihnout, kolik toho ušít, co uklidit, co vidět.
Skoro vždycky je to nereálné.
A jsem díky tomu docela dost ve stresu. Protože když si můžu nějakou splněnou položku, ať už pomyslně nebo i na papíře, odškrtnout, úplně se blahem tetelím. A co teprve, když se náhodou povede udělat všechno!
Jako ostatně vždycky jsem si na víkend domů donesla práci, kterou bych ráda stihla a poprvé za několik měsíců jsem neudělala vůbec nic.
Kupodivu se svět nezastavil, nic se nezhroutilo a ani já nepanikařím.
Musím se naučit odpočívat.
Popravdě to moc neumím. I u filmu musím aspoň listovat časopisem, nebo chystat nějakou práci na další den.
Takže když jsem v pátek večer byla sama doma a děti už spaly, chystala jsem se logicky začít zase pracovat.
Jenže ta čerstvě povlečená postel tak lákala.... (Ano, jen ty postele jsem převlíkla, ale jinak už nic).
A navíc ten deníček od Myyny a já si tak ráda sepisuji všechny postřehy, seznamy a to do listy.
Nikdy bych nečekala, že to řeknu, ale jsem pyšná, že jsem zvládla nic nedělat. Protože se po dlouhé době cítím odpočinutá. A to je k nezaplacení.
Takže nicnedělání zdar!
Nereálné seznamy úkolů, to znám. Dělám si je taky :-(
OdpovědětVymazatSouhlas.
OdpovědětVymazatPřesně! Taky to neumím, ale když se to někdy náhodou stane, je to blaho. Jsem ráda, že jsme se viděly. Máš nejsympatičtějšího muže pod sluncem!
OdpovědětVymazatDřív (cca ještě před půl rokem jsem to měla podobné), když jsem měla dovolenou nebo byl víkend, jsem si vždy něco naplánovala a pak když jsem to nestihla udělat, tak jsem byla nervozní a vždy mě to vytáčelo. Vždy se stalo něco neočekávaného a já to nestihla a pak mě to docela štvalo. Měla jsem to tak krásně naplánované. Pak se něco zlomilo. Přestala jsem plánovat a víkendy a dobči nechávám jen tak plynout a najednou toho stínám víc, než když bych si to naplánovala. Třeba včera jsem ale vůbec neplánovala, že umyji okna, vyperu záclony a závěsi a ono se to povedlo a ještě další věci, které kdybych naplánovala, tak určitě dělat nebodu.
OdpovědětVymazatJo a také neumím moc odpočívat. Pro mě je odpočinek sednout si večer nebo i během dne s dětmi k hezké pohádce nebo večer k filmu, vzít do ruky háček nebo jehlice a plést či háčkovat.
Tereza
Jani, mám to zrovna tak. Na odpočinek zapomínám a to je chyba!
OdpovědětVymazatTy jo, Jano, tak už vím, odkud vítr vane. Strhla jsi mi v shopu menší objednávkovou smršť na kroužkové bloky, chi chi. Takže díky! :)
OdpovědětVymazatAle jsem moc ráda, že jsme se všichni viděli, tak snad už příště zajdem i na nějakou tu sklínku. Pozdravuj doma!
Mám to stejně a pak se s mužem dohadujeme, proč že se tak honím. Taky se mám co učit...
OdpovědětVymazat