Babička

Dnes ráno odešla moje babička.
Zemřela doma.
Byla to jedna z nejsilnějších žen, které jsem kdy poznala.
Nikdy si nestěžovala, život přijímala jaký je a statečně nesla všechny rány, kterých se jí dostávalo požehnaně.
Jsem nesmírně vděčná své mamince a druhé babičce, že se tolik staraly.
Že obětovaly svůj čas, síly a spánek, aby babička mohla být doma a ne v nemocnici a díky nim jsem s ní mohla strávit spoustu času.
Stala se z toho v posledních týdnech vlasně taková rutina - několikrát za den za ní zajít - aspoň ji nachvíli pozdravit, strávit chvilku, přivést děti, aby ji rozptýlily, obejmout, popovídat, pomoct.
V posledních dnech jsme tam byli téměř pořád.
A možná díky tomu jsem tak nějak klidná.
Že jsem mohla být poblíž, že cítila, jak ji máme rádi, že nebyla sama.
Že jsem se měla čas rozloučit.
Psala jsem to už na instagramu, objímejte svoje blízké.
Projevy lásky nic nestojí. Ale tolik toho udělají.
...
Fotka je z prosince 1987.
Já, babička a brácha.
Přesně tak, jak si ji budu vždycky pamatovat.