Černobílý týden

Kamarád mě uvrtal do týdenní fb fotografické výzvy.
Podmínky jednoduché. Černobílá, žádní lidé, jen záběr bez komentáře.
A ono mi to do tohoto týdne tak nějak sedlo.
Co jsem si neplánovala - nevycházelo, byla jsem hodně ve stresu, hodněkrát mi ujely nervy, vlastně mockrát jsem chtěla něco nakopnout.
A přitom, když se na ty fotky dívám, je z nich cítit takový klid.
Místo plánovaného víkendu v Praze ležím doma na sedačce a poprvé za celý týden cítím klid.
Možná mi něco uteče, ale nemoci blízkých neovlivním, práci možná urychlit dokážu, ale ne vždy je to potřeba.
Už asi trochu rozumím Davidovi, že s takovou pečlivostí píše svůj denní blog.
(Který mám mimochodem moc ráda a pokud neznáte, vřele doporučuji).
Pravidelnost je něco, co v životě potřebuji.
S čím ale docela bojuji - protože moje vlastní lenost.
A taky snaha stihnout všechno, co si vezmu do hlavy.
Mám se pořád o co snažit a to je dobře.