Úterní

Díky moc všem za komentáře u minulých příspěvků.
Být rodičem je téma samo o sobě a pro mě výzva.
Kdo mě čtete déle, už víte.
Výzvy já ráda.
Ráda si posouvám hranice. A zjišťuju, co všechno ještě zvládnu.
Poslední rok se ale snažím pracovat sama na sobě dost opačným směrem.
Ne zjišťovat, co ještě zvládnu, ale jestli to zvládnu.
A co bych potřebovala.
Já.
Ne děti, ne okolí. Ale čistě sobecky já.
Protože u mě je dost jednoduché, abych na sebe zapomínala.
Když mám starosti, stres nebo cokoliv, co mě trápí, jednoduše se zavalím prací.
Workoholismus u mě vždycky fungoval.
Někdy to vůbec není na škodu.
Třeba za poslední dva dny jsem udělala tolik práce, že bych zasloužila metál.
Mozek vypnul a starosti jsem takticky odsunula.
Ale ve finále to úplně nestojí za to.
Stejně se ke všemu musíte vrátit. A nic vám bohužel neuteče.
...
Pět mých dnešních pozitiv.
Snězená čokoládová tyčinka, ukradená pravděpodobně dětem. Cukr někdy tak pomáhá...
S Kubou u zubaře - a ano, je to pozitivum, protože to bylo naprosto bez stresu a vlastně chvíle jen pro mě, když jsem na něj čekala.
Polívka z pečené dýně k večeři. Už stojí v kuchyni a čeká na děti.
Nečekaně volné odpoledne v tichém bytě. A rozhodnutí už nepracovat.
Dvojka vína, kterou si těď naprosto bez výčitek a s nohama na stole dám.
...
Negativ bych mohla jen za dnešek vypsat třeba dvacet, ale o tom to není....