Konec blogů v Čechách?

Blog píšu 9,5 roku.
A mnohokrát mě napadlo, jestli to má ještě smysl, jestli už není zbytečné něco psát a hlavně, jestli mi to vůbec něco přináší.
Protože zcela sobecky můžu říct, že blog jsem psala vždycky hlavně pro sebe. Pro vlastní utříbení myšlenek, určité potřeby zaznamenávat a taky z terapeutických důvodů.
Hodně blogů, které jsem měla ráda, v poslední době skončilo.
Asi tomu rozumím.
Člověk ukazuje světu něco ze sebe, odhaluje něco intimního.
A v dnešní době sociálních sítí je jednodušší hodit fotku na instagram a ne psát věty.
V sobotu v Brně se za mnou zastavilo pár čtenářek a tak jsem toto téma nadhodila. Jestli čtete, jestli v tom vidíte smysl. Protože jsem dost pochybující člověk a tak často to ujištění potřebuju.
Děkuju za zpětnou vazbu.
V prvé řadě má blog pořád ještě význam pro mě samotnou.
A pokud přináší i radost někomu dalšímu.... jsem za to jedině ráda.
Vím, že už nepíšu tak často, jako tomu bylo v minulosti.
Život je občas náročnější, než by člověk chtěl a pak jsou taky věci, o kterých se mluví, až jsou zpracované, zažité a nebo jste si jimi jistí.
Takže jediné, co můžu slíbit, že tu na vás jednou za čas vykoukne článek.
Zvlášť když všichni ty malé radosti potřebujeme, no ne?