Ahoj září

Vyrazili jsme s dětmi k moři.
Prodloužili si prázdniny.
Ale už jsme zpět.
A hned do podzimu.
Opálení si schovávám pod svetrem a sandále už asi nevytáhnu.
Dnes po dlouhé době konečně v dílně.
Je to možná trochu divné, ale já se sem tak těšila.
Dovolená byla fajn, ale na můj vkus moc lidí, moc hluku...a moc nicnedělání.
To prostě neumím a hlavně to nevydržím dlouho.
Takže jsem přečetla pár knížek, vypila hodně vína a kávy a snědla snad všechny mořské potvory, co se okolo mě mihly. A hromadu těstovin.
Emičku jsem ráno odeslala do první třídy, nestihla se ani patřičně dojmout, protože jsem musela vstřebávat, co všechno ještě zařídit.
Venku za oknem prší a já sedím u počítače, na stole nastřižené kabelky ještě ze srpna a mám tak trochu pocit, že jsem někde zaspala.
Přijde mi, jako by to léto kolem mě jen prosvištělo.
Ale bylo fajn, to ne že ne.
Ještě dnes si asi dopřeju den, kdy se budu rozkoukávat, ale od zítřka už funguju.
Režim potřebuju jako sůl.
Jen to ranní vstávání do školy mě dnes málem zabilo. A co teprve následujících deset měsíců.....