Březnový

 
Po dlouhé době šiju oblečení.
Maličko mě k tomu dohnaly zavřené obchody, ale hlavně to, že jsem na to konečně měla čas.
Čtrnáct dní volna před nástupem do nové práce. Bylo to tak fajn!
Doma uklizeno, došitá část zakázek, dvě mikiny pro Emu, čtyři trika pro mě, a jedna mikina. Překvapivě barevná.

Ale ta látka mě hrozně baví a já nenosím jenom černou...

Na chalupě už pomalu chytáme zahradu na jaro a já se těším na bylinky.

Pomalu se po zimním spánku rozběhávám a vyhlížím teplejší počasí, protože mi pořád hrozně mrznou uši a nos. ( Čelenku jsem si sice ušila, ale vždycky zůstane doma.....)

Děti strávily v únoru dva týdny v Praze u tatínka, covid. Izolace.

První týden jsem si to nepokrytě užívala.

A pak mi bylo smutno.

Kuba oslavil jedenáct.

Puberta za rohem. Občas se dost bavím, většinou zuřím.

Možná proto, že používá dost podobných fint, jako já v jeho věku. 

Třeba jeho předstíraný tupý výraz, když ho při něčem nachytám....přesně vím, jak to myslí. Taky jsem to na rodiče zkoušela....

Ale jak roste, roste i jeho síla a ochota mi s něčím pomoct, což je hrozně fajn.

Jsou oba už tak velcí.....

Dnes poprvé v nové práci. Mám ráda výzvy. Ráda se učím nové věci...takže zatím dobrý.

Navíc oproti korporátu, kde jsem dělala poslední rok, vidím i určitou vizi a smysl.

A Vám všem, co čekáte na objednávky, mějte se mnou prosím tento týden maličko strpení...

Hezký březen Vám všem.¨

A jaro pojď.