Košile

Tento týden byl patřičně výživný.

Vlastně ani nevím, jak jsem to mohla ve zdraví zvládnout.

V pondělí vymaloval E pokoj Emě.

Já po práci uklidila a částečně nastěhovala.

V úterý převoz našeho starého gauče/postele pro Emu. Rozšroubovat, snosit od ségry z půdy, odvézt, vynést, smontovat. Třikrát uf.

Do toho mi cestou z práce upadl výfuk.

Nebudu popírat, že v první moment jsem sprostě nadávala, pak se hystericky smála a nakonec se rozbrečela.

Večer jsem únavou padla.

Středa ve znamení řešení servisu auta.

Kontrola Kubova samostatně "vypracovaného" referátu. 

Chlapec se naučil používat ctrl+c/strl+v a objevil wikipedii.

Takže hodinové soustředení a referát hotov. Dala bych si tak 1-.

Pokračování úklidu a přesouvání věcí.

Abych ve čtvrtek opět začala stěhovat, protože na sobotu ráno mám objednaného malíře, který domaluje zbytek bytu.

To, co jsem stěhovala 14 dní zpět, opět nanosit do už vymalovaných místností.

Na 95% hotovo, o půl osmé jsem byla v posteli. Plán byl knížka nebo film. Neklaplo nic, usnula jsem jak mimino.

S vidinou víkendu na chalupě a optimismem jsem ráno vyrazila do práce, aby mi cestou začala svítit kontrolka Abs. 

Nevadí, to se zmákne.

Ještě chvíli a budu sedět venku u ohně. ( A co, že to vypadá na déšť). Stodola a deka to jistí.

I kdyby padaly trakaře.

***

Fotka je víc než dva roky stará.

Fotil David, jako svou školní práci.

Ale proč ji dávám? Po letech jsem se odhodlala a začala košili na fotce nosit.

Je pánská, ze sekáče za dvacku, skvělej střih, materiál, vypracování....dokonce jsem si na ni dozadu vyšila nůžky, které mám vytetované na ruce.

Jen jsem si v ní přišla...no, tlustě. A tak jsem ji na sobě pořádně nikdy neměla.

Ale dnes jsem do ní asi dozrála. Prostě se v ní cítím dobře a je mi jedno, co si kdo myslí.

Mám z ní upřímnou radost.