Se švestkově modrou...

Pomalinku, pozvolna se dostávám do tempa.
Jeden kousek na cestě k majitelce.
Ušitá už víc než týden, ale nafotit a následně přesunout do počítače - nadliský úkol.
Povedlo se.
Chevron a švestkově modrá.
***
Dny příjemně utíkají.
Po večerech už tradičně s mužem sjíždíme Červeného trpaslíka a společně se smějeme. I po pomalu stém opakování.
Ema nadhání místní kočku, chvíli spokojeně vrní - obě dvě, pak křik a útěk. Obě.
Snídám jogurty s ovocem a kávu dopíjím už studenou na verandě.
Hodně čtu.
Vyzkoušeli jsme dělat bábovky už ze všech formiček, kyblíků a plecháčků.
Přeskládávám si látky do dřevěných bedýnek, pročítám kuchařky, píšu si do deníčku.
Proběhávám si loňské trasy a těším se pohledem na les.
Pozoruji děti sjíždějící kopec na plastových motorkách - a jejich smích, když se v poli vyklopí.
Snad po sté vařím dušenou mrkev - kupodivu asi nejoblíbenější jídlo našich děti.( Já ji v dětství nesnášela).
Posloucháme dokola těch pár cd, co jsme přivezli z domu. A zpívám si s nimi.
Já u stroje/plotny/na verandě...
Děti pobíhající.
A tak pořád dokola...