Občas prostě musí ustoupit práce radostem.
Ne, že bych neměla co dělat.
Ale když je toho moc, tak si člověk nějakou tu radost udělat musí.
Takže jsem vyklidila jeden kout v dílně a nastěhovala tam noční stolek, který pár let čekal v garáži, pak na chalupě a právě nastal jeho čas.
Stejně tak do dílny putovala thonetka, kterou jsme dřív měli v kuchyni.
A já mám aspoň na chvíli jeden reprezentativní kout v dílně, kterým se můžu kochat.
Teda do té doby, než honěčím zaházím:-)
Jani, v garáží nám stojí podobné dva noční stolky. Ale tam hezký osud jako tomu tvému asi nepřipadne. Teď to spíš vypadá, že se z nich stane kurník pro slepice.
OdpovědětVymazatToto mám u Teba tak rada...
OdpovědětVymazat