čtvrtek 15. března 2018

Do koutu




Občas prostě musí ustoupit práce radostem.
Ne, že bych neměla co dělat.
Ale když je toho moc, tak si člověk nějakou tu radost udělat musí.
Takže jsem vyklidila jeden kout v dílně a nastěhovala tam noční stolek, který pár let čekal v garáži, pak na chalupě a právě nastal jeho čas.
Stejně tak do dílny putovala thonetka, kterou jsme dřív měli v kuchyni.
A já mám aspoň na chvíli jeden reprezentativní kout v dílně, kterým se můžu kochat.
Teda do té doby, než honěčím zaházím:-)

2 komentáře:

  1. Jani, v garáží nám stojí podobné dva noční stolky. Ale tam hezký osud jako tomu tvému asi nepřipadne. Teď to spíš vypadá, že se z nich stane kurník pro slepice.

    OdpovědětVymazat