úterý 30. října 2018

O podzimních prázdninách a tak


Občas mám až provinilej pocit, že se cítím tak šťastně.
Mám hrozně velký děti.
Jasně, je to s nimi náročný, ale už rozhodně ne tolik, jako když byli malí.
Pořád člověk cítí tu zodpovědnost, ale už se na ně můžu spolehnout a v tolika věcech mi pomůžou....
Že budou podzimní prázdniny jsem zjistila opět na poslední chvíli, ale bohudíky za chalupu a moji práci, kterou jsem sbalila do dvou tašek a tak jsme opět v lese.
Venku zuří uragán, děti dostaly gumáky a pláštěnky a lítají jak splašení.
Ke snídani byly skořicové lívaněčky a já bych se mohla v poledne převlíct z pyžama.
Ale už jsem došila pět popruhů na foťáky!
Když bych měla zhodnotit, jak za posledního půl roku fungujeme - mám pocit, že skvěle.
Kuba se zlepšil ve škole, Ema víc poslouchá ( haleluja!!!) a všichni jsme se zklidnili.
Takže pár dní úplně o samotě na samotě u lesa - je vlastně totální pohoda.
S dětmi se učím víc mluvit - pravda, to mi nikdy pořádně něšlo i s dospělými, ale na učení se není nikdy pozdě. Svoje strachy se snažím ventilovat a ne si je střádat vevnitř.
A úplně nejvíc se snažím s dětmi dělat hodně věcí společně.
To bude asi challenge největší.
Jsem sólista. Hrozně moc. Všechno si raději udělám sama, ale kdy jindy se to mají děti naučit, než když mi pomáhají. Takže hodně trpělivosti. Hodně, hodně.
Přiznám se, že ze svého mateřství jsem měla skoro vždycky mindrák, protože ve srovnání se spoustou matek v mém okolí, jsem nenacházela radost v postávání u pískoviště, rozebírání dětské stravy nebo nejnovějších montessori hraček. Neprojevovala jsem to pravé nadšení. Ke všemu jsem přistupovala tak, jak mi to přicházelo do cesty a hodně věcí dělám pořád dost intuitivně. Svoje děti miluju, o tom žádná. Ale taky si uvědomuji, kolik radosti mi moje deprese vzaly. Mám pocit, že z doby, kdy byly děti malé si pamatuji jen smutek a únavu. O to víc fajn, je to teď. Už rok a půl jsem bez depresivní epizody a dýchám tak volně. S dětma se víc a víc sžívám. A každý den se budím s pocitem, jak dobře se máme.
Na tohle chci myslet, kdykoliv by mě přepadaly nějaký chmurný myšlenky. Mám dvě úžasný zdravý děti, mám skvělou práci a kolem sebe lidi, co mě mají rádi. A mám toho spoustu před sebou....




19 komentářů:

  1. Ježíš Jani, tak tos mi úplně napsala z duše, to o těch dětech! :D Na té společné fotce vypadáš šťastně, takovou tě mám nejradši :*

    OdpovědětVymazat
  2. Jani, jste skvělá a sympatická máma, takové jsou mi bližší srdci než ty, kvůli kterým jste měla mindrák, kvůli těm rádoby perfektním maminkám, které jsou prostě dokonalé, ale pro mě tak nepřirozené.. Jste má krevní skupina, na nic si nehrajete a proto právě Váš blog mám tak ráda. Mějte se i nadále krásně Hanka H.

    OdpovědětVymazat
  3. Spoustu věcí mám stejně...včetně rsp.depresí.Nejsem venku,ale lépe je.Jsem za to moc ráda.A k Vám chodím ráda na návštěvu.Mějte se krásně.JP

    OdpovědětVymazat
  4. Jani, moc vám to přeju, štěstí bez výčitek, na fotce jste cela prozářená. Jen houšť!

    OdpovědětVymazat
  5. Jani do té Mosilany jsem se nakonec taky přihlásila a už se na tebe těším <3. Moc ti fandím. Moc!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, tak tos mi udělala radost. Těším se!

      Vymazat
  6. přeji spoustu krásných dnů ave společnosti těch nejmilejších osůbek.... Olina z Jizerek

    OdpovědětVymazat
  7. Janka hlavne musíš veriť sama sebe. Však si šikovná osôbka.
    Krásny deň ti prajem Lenka

    OdpovědětVymazat
  8. Na té fotce s dětmi vypadáš jak holčička. A žádné stíny v očích,jako na spoustě fotek z dřívějška... Ať je už jenom dobře... Ivča

    OdpovědětVymazat
  9. Jani,ja tě nějak mam ráda už dávno! A jsem moc ráda, ze tě ted vidim víc a víc usměvavou:-)A moc Ti přeji,že jsi šťastná! A s těmi dětmi ,je to super!Já si totiž cestu k pubertální dceři stále hledám a je to denně hodně náročné :-0

    OdpovědětVymazat
  10. Jani, já o sobě jako o mámě taky často pochybuju. Jediný, o čem nepochybuju, je, že mám svoje děti strašně ráda. A snažím se být dobrou mámou. A často dělám chyby. Ale víš co? Čím dál tím víc si myslím, že děti nepotřebují dokonalou mámu, ale mámu - člověka se vším všudy, milujícího a se všema těma chybama. (Tím nechci svoje chyby omlouvat...)
    Držím palce a přeju Ti ten pocit štěstí. Na té fotce Ti to strašně sluší!
    Kl.

    OdpovědětVymazat
  11. Jani, tohle jsem si potřebovala přečíst jako sůl. Já jsem sólista. Nebaví mě dětské hry, mnohem raději jsem,když vedle sebe jen jsme a čteme si. Sdílíme. Považuji se kolikrát za tu nejhorší matku na světě. Moje malá Anička je často ta, která mě z tohoto omylu vyvede.
    A na ty deprese? Můj muž často říká, že už ani ty deprese nejsou to, co bývaly :-)
    Já mám krizi vždycky na podzim.

    OdpovědětVymazat
  12. Jani, také jsem asi nebyla úplně ta super matka. Svoje dcery miluju a mám s nimi i dnes, kdy jsou dospělé, hezký vztah. Víš, já to mnohdy těm "super mámám" (hlavně z některých blogů), prostě nevěřím. A nejsem sama. Moc vám to sluší.

    OdpovědětVymazat
  13. Na tej fotce vypadáš jako jejich ségra ;-). A jinak jsem sólista jak prase. Hrozný. Je fajn, že Ti je fajn, dovi ;-)

    OdpovědětVymazat