pondělí 25. listopadu 2013

Víkend v detailech



Z víkendu.
Tentokrát docela akčního...

***
Moc bych všem chtěla poděkovat za komentáře k minulému příspěvku.
Poctivě jsem je přečetla a jsem dojatá.
A povzbuzená.
Nevím jestli zvládnu na všechny reagovat, do teď jsem odpovídala na maily.
Ale utvrdilo mě to v přesvědčení, že deprese není nic, o čem by se mělo mlčet.
Týká se hodně lidí, ovlivňuje tolik životů....
Prvním vítězstvím je problém si přiznat a začít ho řešit.
I skoro po půl roce léčby musím konstatovat, že jsem stále na cestě.
Ale dostává se mi takové podpory...
Děkuji.
Děkuji Vám všem.

12 komentářů:

  1. Jani, já děkuju tobě, že mně necháváš nahlédnout do svojeho života, že s tebou můžu virtuálně něco sdílet, učit se od tebe, inspirovat, bavíš mně...!

    OdpovědětVymazat
  2. Jé, sušená kolečka citrusů....no vidíš, musím začít taky sušit na vánoční zdobení...všem Vám to moc sluší...myslím na Vás...pa Vokopka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, Vánoce jsou za 5 týdnů.....

      Vymazat
  3. Emička u okna...to je tak krásné, když děti šmudlají okna, malují na ně...když jsou větší, už to nedělají s vědomím, že přidělávají práci...pro mě je to znak jasi svobodomyslnosti prcků...Krásný víkend jste měli:-)
    Příjemný začátek týdne! Auka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však taky ty okna podle toho vypadají. Doma jsem už rezignovala na umývání balkonových dveří:-)) ale víkend byl moc fajn....

      Vymazat
  4. Jani, přemýšlela jsem, co napsat, všechno už tu bylo řečeno tím ohromným zástupem podporovatelů, kteří milují tvůj blog a tebe s ním. Snad jen, že i ve skutečnosti jsi skvělá, kamarádská, energická, kreativní, milující a bojovná, když je třeba. Jsem ráda, že jste zrovna v Olomouci, protože najít podobně naladěné lidi není samozřejmost. Kéž by v naší generaci bylo takových lidí víc... A vím, že mateřství (ostatně ani dnešní doba) není jednoduché, cloumají s námi hormony, strachy, stresy, únava, partnerská nedorozumění a tak, ale stejně nám stojí za rodinu i sebe bojovat. Takže se drž a i s tou blbou depresí zabojuj, protože tenhle boj je zásadní. Stačí den za dnem, stejně jako na blogu. Spokojená matka = spokojená rodina! Posílám pusu a doufám, že se brzy uvidíme.Klára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klári, moc děkuju... Těším se až se uvidíme!

      Vymazat
  5. Jani, kľudne by som sa podpísala pod to, čo napísala Klárka. Lepšie by som to nenapísala, hoci som si nechávala pár dní na "vyzretie". Myslím, že som párkrát bola v stave, kedy som zvažovala, ako asi človek vie, že toto je stav chronický, alebo že je to len dočasné "zblúdenie mysli". Možno tiež len patrím k pokrytcom, čo si to nechcú priznať a možno (a v to dúfam) to skutočne bola len prechodná depresia. Pravdou je, že ako píše Klárka, intenzita s ktorou ma to z času na čas prepadáva od narodenia Vašíka sa nedá porovnať so žiadnou "pubertálnou" depkou predtým. Musím ale povedať, že odkedy som opäť v práci a nemám čas sa príliš utápať vo vlastných náladách, tak sa podobné stavy ani nedostavujú. Možno by si mala viac vyhľadávať spoločnosť, ideálne niekoho, s kým o týchto veciach možeš hovoriť. Keď Ti pomáha vypísať sa z toho, vyrozprávať sa by malo fungovať ešte viac. Ale to je len moj subjektvíny názor a ničím nepodložený. Tak či onak, veľmi držím prsty, nech je väčšina Tvojich dní naplnených radosťou a úsmevmi, aby si "jej" nedala šancu ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Barborko, díky moc, už ti asi14 dní píšu mail... Tak třeba to i tento týden zvládnu odeslat.....:-)) ale pravda je, že společnost lidí prospívá. A taky domácí práce, šití, procházky.....

      Vymazat