O tomto příspěvku přemýšlím už hodně dlouho. Co všechno otevřeně říct a o čem mlčet.
***
Bojuju s depresí.
Je to už víc než třičtvrtě roku, co se tato tichá společnice znovu objevila v mém životě.
Nepíše se o tom zrovna lehko.
Ale tento blog je především o mně. Mé rodině, o tom jak žijeme.
A deprese se stala součástí mých dnů.
Jen přiznat si to chtělo hodně síly. A vím, jak moc mi pomohlo zjištění, že v tom nejsem sama.
Tak třeba tohle bude povzbuzení pro někoho dalšího.
***
Proto se tolik snažím radovat z maličkostí.
Připomínám si je.
Jsou to malé berličky ve chvílích, kdy není nejlíp.
A i tento blog je pro mě motorem.
Radostí.
Jani...♥.
OdpovědětVymazatJaničko, to je neduh dnešní doby.Velmi tě objímám a moc na tebe myslím♥ Jsi velmi šikovná, hlavu vzhůru:-)
OdpovědětVymazatPřeji hodně síly! Deprese je ošklivá společnice a člověka vysává, tak přeji úspěšný boj...mně na poporodní depresi pomohly bylinky, na ty dlouhodobé mi aspoň trochu pomáhá slunce.
OdpovědětVymazatJani, mám pár lidiček, skvělých lidiček kolem sebe, kteří bojují jako Ty. Je úžasné, že dokážeš tvořit radost pro okolí, je nádherné, kolik krásy dokážeš i tak předat! Drž se! Hodně si:-) Auka...a její sluníčkový svět:-)
OdpovědětVymazatJani... objímám! A děkuju za všechno....
OdpovědětVymazatJani, to mě moc mrzí. Deprese je vlezlá a neodbytná společnice, dlouhou dobu dělala společnost člověku, kterýho miluju. Jsi úžasně silná a tvoje nahlížení na každodenní maličkosti mě vždycky inspiruje a těší. Posílám velkou pusu a spoustu sil.
OdpovědětVymazatMilá Janičko, už dlouho sleduji Váš blog, ale nikdy jsem nenapsala. Vím, co jsou deprese, s něčím podobným se potýkám a Váš blog - kromě jiných věcí - mi pomáhá vidět svět a život v něm lepší, než se na první pohled zdá. Jste velmi statečná a já Vám moc držím palce, abyste ten boj vyhrála! Nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale i když se neznáme, mám Vás ráda. A dle komentářů soudím, že nejen já...Hodně štěstí!!! Lucka
OdpovědětVymazatDěkuju a obdivuju, co jsi schopná při tom všechno zvládnout a vybojovat. Drž se, myslím na Tebe.
OdpovědětVymazatVůbec se neznáme, ale váš blog denně naštěvuju, protože mě nakopává a pomáhá mi ze stejného problému, který máte vy, snažím se pak taky radovat z maličkostí, některé dny je lépe, některé dny nezvládám, ale ono to půjde ... hodně sil :-)
OdpovědětVymazatJani, přeji ti ať tu nezvanou společnici zvládáš tak jak doposud. Tvoření je určitě výborná terapie.
OdpovědětVymazatPřeji ti Jani moc moc sil.
Krásný den Majka
Zvládneš to!!!!!!!
OdpovědětVymazatJani, tak ti želám, aby tá nemilá spoločníčka odišla niekam ďaleko. Je neuveriteľné, že niečo také prežívaš, keď tak krásne tvoríš, fotíš, píšeš. Je skvelé, že máš blog, motiváciu, drž sa, nech je to skoro za tebou.
OdpovědětVymazatJaninko, drž se! Každý občas řekneme, že máme depku, viď? Ale ono asi není deprese jako deprese. Neumím si představit, jak se cítíš, určitě to není příjemné a tak se, prosím, moc opatruj, drž se a přeji Ti hodně těch "maličkostí" okolo, které Ti dokážou aspoň na chvíli pomoct, zapomenout na tu "společnici" a držet se nad vodou! Opatruj se. A přeji Ti krásný víkend! Pa, Jola
OdpovědětVymazatMně deprese stačila jednou a předpokládám, že naposled.
OdpovědětVymazatPřiznat si to, jak píšeš, je dobrej krok. Obdivuhodnej, protože to vůbec není snadný. A pak to může jít zase nahoru. Já jsem to sobě nechtěla přiznat dlouho a prodlužovala jsem si tím svůj stav na dně, myslím si.
Zajímavý je, že jsem si pořád říkala: Ta Jana G. má všechno tak čisťoučký a dokonalý, to snad není možný; co to je?!
- No a teď mi to zaklaplo dohromady. Patří to nějak k sobě nebo spíš MŮŽE to někdy u někoho patřit k sobě, ta preciznost...
Kéž cestu s touto společnicí zvládáte, co nejlépe to jde. A když jsem u toho psaní, máte krásný blog.
OdpovědětVymazatJanka, každý deň k vám nakuknem, "nakazili" ste ma svojím postojom - tešiť sa z mála. Tak sa držte, myslím na Vás. Lenka
OdpovědětVymazatJá jsem se naučila být radikální. Ale až po mnoha letech a špatných zkušenostech. Když se mi narodila dcera, rok jsem brala antidepresiva. Pokud se jich nezneužívá, opravdu pomůžou. Ale nejsem ortodoxně přírodní matka, která se léčí tím, že zvedne ruce ke slunci. Na tyhle rady jsem už alergická. Kdybych se tenkrát nerozhodla k tak radikálnímu kroku (protože matka v depresi ohrožuje celou rodinu), tak možná visím někde na větvi - ovšem s hlavou blíž slunci ...:) Držím palce. Jo! A jste moc krásná. Úplná herečka.
OdpovědětVymazatSleduji každý den a to, co ke mě skz tyto stránky přichází, je mi milé....věřím, že jsou způsoby, jak si pomoci, taky s tím mám svojí zkušenost :-). Přeji ať brzy najdete pro sebe tu správnou cestu. Objímám
OdpovědětVymazatSleduji Váš blog už také delší dobu a abych pravdu řekla, tak jsem to z některých článků vytušila. Ale je pravda, že ta deprese nemá nic společného s tím, že máte asi dobrého manžela, děti, krásný domov. Ono si to člověka asi nevybírá a jak někdo přede mnou napsal, že není deprese jako deprese. Mně pomáhá sluníčko, kterého teď moc není. Takže za sebe můžu říct, že já vám pomůžu velmi málo, protože víc asi nejsem schopná, protože jak jsem pochopila, tak od sebe bydlíme hrozně daleko, ale budu se snažit aspoň občas potěšit nějakým hezkým komentářem. :-)
OdpovědětVymazatJani, já o depresi moc nevím, rozhodně nemůžu tvrdit, že vím, jak se cítíš, ale držím palce, ať to poleví. Máš krásný děti, domácnost, výrobky, inspiruješ spoustu lidí, jsi krásná ženská... rozhodně piš dál blog, určitě ti to pomáhá, že jo?
OdpovědětVymazatJo, a máš doma pořád tak naklizeno... co takhle nevšímat si nepořádku a místo toho dát nohy na stůl? Dyť se ten binec za chvilku zase vyrobí! Já se řídím známým Bordel v bytě, šťastné dítě (a neudřená matka) a jsem v klidu. Naštěstí muž na vycíděné domácnosti nelpí. ;-)
Jani, nevim v jakem stadiu jsou tve cerne chmury. Prala bych ti, aby jsi to dokazala sama a zdolala to. Ja to sama nedokazala a tak jsem si nasla svou psycholozku .... stalo me to hodne sil a odvahy.
OdpovědětVymazatVubec se za ta ma sezeni nestydim a hrozne rada se obcas " pochlubim" ze si chodim povid s psy.... treba to i nekoho nakopne.
Drzim palce!!!!
Jani, ani se mi nechce věřit, že zrovna vy máte takový problém. Abych pravdu řekla, ani nevím popis deprese, nevím jak ji člověk pozná, jestli si jí nadiagnostikuje sám. Občas mám nálady a všechno vidím černě, ale kdo tohle nemá že?Vy musíte zvolnit a dělejte si život hezčí krásnými věcmi kolem sebe, nepřepínejte to, pokud nebudete mít všechno kolem sebe ťip ťop, navaříno, naklizíno, našito.....nevadí. Jde o jedno o zdraví a spokojenost. Já občas bojuju, s tím že jsme s Tondou pořád sami, že mám na starosti celý dům, topit, vařit, uklízet, psa venčit,předěláváme dům, hlídací babičky nemáme.......ale pak si říkám všude "něco" je a hned mám lepší náladu.
OdpovědětVymazatJen ještě na závěr smekám, že jste to napsala veřejně, to je myslím to podstatné, přiznat to sobě a okolí...
Přeju ať je líp!
pavla
Ahoj, nevím zda sis to diagnostikovala sama nebo lékař, ale věz, že mé tři děti jsou na AD všechny. Autisté již dřív a od úterka má antidepresiva a anxiolytika i Šárka - nezvládá pubertu, jiné lidi, novou školu, své dva sourozence s autismem... Dostala léky a je to lepší. Držím ti palce. Dnes je taková uspěchaná, rychlá doba, že to tempo málokdo vydrží. Jsi silná, když sis to přiznala a nejne sobě,. Depresí trpí spousta lidí a upřímnost je důležitá. pak se s tím lépe pracuje.
OdpovědětVymazatJani zdravím Vás, ani nevíte jak moc Vám rozumím. Právě teď řeším stejný problém a jsem maminka dvou malých dětí. Kdybych nevěřila v Pána Boha, tak opravdu nevím kde bych brala tu berličku do každého dne. Přeji Vám i Vaší krásné rodince hodně sil a Božího požehnání. Alena
OdpovědětVymazatJani, moc držím palce. Zažila jsem to u bráchy, hlavní je chuť s tím bojovat ;-) Bude líp, musí !
OdpovědětVymazatMila Jano i ja jako spousta lidi sleduji Vas blog , ale nekomentuji. Jsem takovy tichy pozorovatel :-) Dneska jsem Vam chtela napsat slovo povzbuzeni, protoze vim jak se citite, je mi 37 a asi pred 4 roky to na me padlo, ne deprese, ale uzkosti. Mam rodinou zatez a uz jsem male epizody mela, ale nikdy takhle intenzivni.
OdpovědětVymazatStrach z budoucna, ze nemame deti, ze zijeme daleko od rodiny (zijeme v zahranici),ze nejsem stastna, no prakticky na co si vzpomenete. Placala jsem se v tom hodne dlouho a bohuzel jsem prisla na to, ze ani milujici manzel mi nemuze pomoci. Nasel mi psycholozku, ktera mi trochu pomohla v tom, ze mi pomohla si uvedomit co v zivote mam a ze se opravdu nemam tak spatne jak jsem si myslela. Rady, ze nemate to mit doma uklizene.... kdyz to na me padlo tak jedine co pomahalo byla aktivita, nejlepsi bylo uklizeni, takze uplne chapu proc mate doma krasne uklizeno; uklizela jsem dokud jsem nepadla na usta, pac pri uklizeni jsem nemusela myslet, cviceni v posilovne trochu take pomahalo, pohyb ma byt na deprese a uzkostne stavy dobry, ale pokud jsem byla slzave udoli tak nic moc nepomahalo, nejhorsi pro mne byla rana, vecery jsme milovala, to je clovek nejklidnejsi. Nakonec se to zlepsilo, u mne to bylo a asi porad bude sezonni, od rijna do jara a to zijeme v teple, kde je hodne slunicka, takze to slunce, nevim nevim, u mne to nepomahalo. Jedine co mi pomohlo je trezalkovy caj, po 2 dnech piti se to hodne zlepsilo. Ted mame doma miminko a je to o hodne lepsi, i kdyz ted na podzim se to zase ozvalo. Chapu, ze Vas asi stalo dost sil si to priznat, clovek asi nevi jake budou reakce okoli, vetsina lidi nevi jak zareagovat, antidepresiva pomuzou pokud je to zpusobene opravdu jen chemickou dysbalanci v mozku, treba Vam ale v zivote neco chybi... Preji vam hodne sil, je to unavne a vysilujici ( ja mela rana, ze mne po probuzeni bolel zaludek a uz v koupelne jsem mela na krajicku). To ze jste krasna, sikovna a mate krasnou rodinu je velke plus, bohuzel Vam v tom ale zadna jina osoba nepomuze. Doufam, ze si najdete svou cestu a nejak se s tim poperete. Posilam velke objeti a velkou krabici kapesniku. Petra
Milá Jani,
OdpovědětVymazattaktéž patřím už několik let mezi Vaše věrné fanoušky, co každý týden doslova hltají nové příspěvky od Vás. Ten dnešní mě obrovsky překvapil, stále na Vás musím myslet. Jsem matkou stejně starého dítka, jak je Vaše Ema a přijde mi, že nic nestíhám. Proto Vás mám za velký vzor, jak úžasně zvládáte 2 děti, tvořeníčko a do toho ještě kulturní akce. Klobouk dolů. Přeji Vám ať Vás nemilá Společnice co nejdříve opustí a Vy se můžete naplno radovat ze života. Barča
Milá Janičko,
OdpovědětVymazattvůj blog sleduji vždy velmi ráda. Tvé příspěvky pohladí po duši, pobaví, inspirují. Líbí se mi vřelost, se kterou píšeš svoje řádky. Otiskuješ do nich část svého já. Moc ti přeji, aby ses své druhé společnice zbavila a nechala si jen tu, která ti leží přivinutá u srdce.
Jani, všechno co bych Ti chtěla napsat je napsáno v ostatních komentářích. Držím palce, přeju hodně vnitřní síly, nadhledu, porozumění blízkých, ať je brzo zase dobře. Všechno v našem životě je tak pomíjivé i ty chvilky strávené doma s dětmi...
OdpovědětVymazatJani, držím palce! Deprese je i mojí společnicí, po dlouhé době jsem se rozhodla zkusit jinou doktorku a její (razantnější) přístup mi moc pomohl. A blogování taky pomáhá, to je jasnačka:) Myslím na Tebe!!
OdpovědětVymazatJani tak s tou společnicí pořádně zatoč! nikdo ju přece nezval!
OdpovědětVymazatHolčičko zlatá,
OdpovědětVymazatvydržte to, bylo a je toho prostě na Vás moc. Třezalka, meduňka...?Ji
ano bylinky jsou super, taky mě občas přepadne deprese, chodím od zdi ke zdi, neksem k ničemu, nádobí meju půl dne, hrůza. Naučila jsem si dělat meduňku nebo heřmánek, alespoń to utlumí trošku ten pocit beznaděje, ne jako prášky , po těch jsem jeko by mě někdo zavřel pod skleněný poklop. A díky za váš blog, hltám každou vaší novou zprávu. Kéž by vaší jedinou starostí bylo jak si užít a vychutnat každý den s dětmi, párkrát se vyspíte a budou velký a už o vás nebudou tolik stát, vím o čem mluvím, mám děti 20 a 24 a je to pryč. Přeju hodně sil a nakopejte tý depce (_!_)!!!!!!!! Jana
VymazatAha. Moc díky za otevřenost. Přišla jako na zavolanou. Lenka
OdpovědětVymazatJani, já to tušila. I jsem se Tě na to chtěla zeptat či upozornit, prostě z Tvých příspěvků jsem "to" cítila. Též jsem se s depresí léčila, došlo to až hodně moc daleko. Dnes to nechápu, neměla jsem chuť žít, měla jsem v tu dobu 2 malé děti. Manžel mě kvůli tomu opustil. Brala jsem antidepresiva, dost se to srovnalo. A přišel nový muž, s ním 3. dítě a to mě vyléčilo. Jeho přístup k životu, úcta ke mně, k nám....Moc TOBĚ i tvému pánovi držím palce, je to těžká zkouška vztahu, teda u nás to tak bylo. Myslím na Tebe. Vokopka
OdpovědětVymazatJani, ráda si občas čtu ve vašem blogu. Dnešní příspěvek byl jiný. Bohužel jsem se setkala s touto nemocí ve svém blízkém okolí. Situaci podcenili i lékaři, na mnohé otázky se už odpověď nedozvíme. Nevím, jestli bojujete sama nebo s pomocí léků, vím jen jedno, na nic nečekejte a vyhledejte odbornou pomoc, tu nejlepší!
OdpovědětVymazatHodně štěstí. Iva
Milá Jano, hlavně s tím nebojujte sama a nemyslete si, že je to normální nebo, že to musíte sama zvládnout. Existují na to účinné postupy - ideální je kombinace psychoterapie a léků, někdy stačí jen pspychoterapie /raději nikdy ne jen léky bez ní/. Pokud byste byla bezradná, mohu vám doporučit kontakty. Rozhodně ale někoho vyhledejte a ač to chvíli vždy trvá, bude vám pak líp. Krize je vždycky šance postoupit dál. Všechno špatné je pro něco dobré.
OdpovědětVymazatMilá Jani!
OdpovědětVymazatnastoupila jsem na první sezení k psychiatričce pár dní poté, co jsem zjistila, že čekám své druhé dítě. Netrpěla jsem, netrpím depresí, ale fobiemi. Strach, příšerná úzkost vyjít z domu, sednout do auta, vstoupit do výtahu, bavit se s lidmi mě už ubližovali natolik, že jsem nemohla dál. Deprese k tomu nemá daleko. Dnešní svět není milosrdný (nebyl nikdy), ale anonymita, soutěživost, nadměrná očekávání, porovnávání se nás čím dál víc dohání k psychickým strastem. Určitě s tím bojuj, nestojí to za to! Bude to dobré :), určitě. Teď třeba ne, ale časem určitě! Držím pěsti! Míša
Milá Jano! Nejste sama!! HLavne to ne a ne myslít! Lecila jsem se hodne dlouho, ale teprve, kdyz jsem se na psychiatrie dozvedela o Mindfulness based terapie, to zlepsilo. Strucne receno jde presne o to, soustredit na "malickosti" a radosti. Ja vam drzím palce a doufam ze uz brzo najdete cestu k lepsimu. Ja mám vas blog velmi rada, a vzdycky tesím se na nové prispevky a fotky. S pozdravem Mette (doufám ze, jste aspon trochu rozumela)
OdpovědětVymazat:-*
OdpovědětVymazatJani posilam objeti na dalku!! podle nadpisu a fotek jsem cekala nejaky tulivy text, a ono ne, ojoj. Diky za tvou otevrenost, to se ceni! drzim pesti, at s tim zamavas, obdivuju te! posilame pusu ***
OdpovědětVymazatA´t je ta portovra hnusná jak chce, nikdy nepřemůže ten tok lásky a empatie. Stačilo pár otevřených vět a máme tu 40 láskyplných komentářů od lidí, kterým nejsi lhostejná, kteří dennodenně vyťukávají na googlu heslo Jana G a doufají, že najdou něco, co učiní jejich den krásnějším . Já to tak alespoň mám.
OdpovědětVymazatVěřím a prosím Boha, aby bylo zase lépe. Oni ti hormoni taky dokážou s člověkem pěkně zatočit, tak se to určitě časem zase srovná. POsílám požehnání! Šílená Sonja
Milá Janičko, já už taky něco tušila z tvých příspěvků a komentářů. Každý máme někdy černé dny, jenže ty se skutečnou depresí srovnávat nedají. A to Ty určitě víš...A protože jsi holka rozumná a šikovná, věřím, že to na lehkou váhu nebereš a "jen na to sluníčko" nespoleháš a jsi v dobrých rukou nějakého odborníka. Protože s pravou depkou není radno si zahrávat. Ale to Ti říkat nemusím. Navíc, když máš bráchu šikulu doktorskýho, viď? Moc na Tebe myslím. A obdivuju strašně moc!!! Díky za Tvůj blog! Za obrovskou inspiraci tady u Tebe. Drž(te) se!
OdpovědětVymazatCo napsat? Už bych se opakovala, vše bylo řečeno nade mnou, držím moc palce.
OdpovědětVymazatRozumím a posílám pohlazení. Lucie
OdpovědětVymazatSyroovka to napísala presne podľa mňa, držím palce &Lenka
OdpovědětVymazatJani, ja som pravidelným čitateľom, ... malo sice komentujem, ale sledujem a žiaľ musím napísať, že viem o čom to je, ... veľa sa tu napísalo, verím, že povzbudilo a dodalo odvahy k novým krokom. Gabi
OdpovědětVymazatHodně sil, Jani!
OdpovědětVymazatMilá Jani, kéž se Ti všechno to úžasné, co tvoříš, dáváš rodině a vůbec celému světu, všechna ta inspirace, radost a krása, stonásobně vrátí a podaří se ti porazit, s čím bojuješ. ♥♥♥ P.
OdpovědětVymazatJani, Tvůj blog čtu denně, moc nekomentuju, ale tentokrát musím... Mám Tě moc ráda a držím palce! Alena H.
OdpovědětVymazatNezbývá než opakovat přání - přání sil pro vás, pro všechny drahé v okol, ale taky víru, že máte dobrého lékaře! Objetí jsou nádherná a pomáhají moc, ale nemusejí stačit. Myslím na vás, bude to asi na dlouho, ale hlavně že jste "na tu cestu vyjela"!
OdpovědětVymazat♥♥♥
OdpovědětVymazatMilá Jano, Váš blog nečtu moc dlouho (asi dva měsíce), ale i za tak krátkou dobu jsem ve Vašich příspěvcích našla mnoho pozitivního, krásného, inspirujícícho, zajímavého ... velmi osobního. Držím Vám palce, ať vše zvládnete, ať nemusíte bojovat příliš dlouho a vše je co nejdříve zase vpořádku. Přeji Vám mnoho sil ...
OdpovědětVymazatJani, každým svým příspěvkem jsi pro mě opravdová! A tímto jsi pro mě ještě opravdovější. Drž se, posílám sílu!:)
OdpovědětVymazatMilá Jani, přeju spoustu sil s touhle nevítanou společnicí bojovat... Ač se neznáme, myslím na tebe!
OdpovědětVymazatMilá Jani, chodím si na Tvůj blog a blog Markétky Baletkové dobíjet energii a připomínat, jaká mamka bych chtěla být. Jsi skvělá, všechno zvládneš. Matky vydrží víc než tažný kůň... ( říká naše babička)
OdpovědětVymazatnenechej to zajit prilis daleko. res to, bojuj, nevzdavej se a ver. ja verim tobe, jsi silna.
OdpovědětVymazatkdybych ti mohla s cimkoliv pomoct, prosim, ozvi se.
opatruj se, myslim na tebe. jeste musime dat tu metaxu! j.
Co napsat k takovému příspěvku? Snad jen to, že se vůbec neznáme, ale přesto mám pocit, jako bychom byly dobré kamarádky. Chodím sem na návštěvu. Chodím sem, když je mi smutno a potřebuji rozveselit, když jsme utahaná a potřebuji nabrat energii, když mám radost a chci si tyhle hezké chvilky užít... Ty a tvůj blog jste součástí mého života. Za mnohé tě obdivuji. Přeji, aby se s tebou tvoje tichá společnice brzy rozloučila a odešla.
OdpovědětVymazatVeľa síl želám:)
OdpovědětVymazatAhoj Jani,
OdpovědětVymazatneznáme se,jen občas nakukuju..Tvůj blog mě žene ku předu a nutí k zamyšlení,dík němu chci zkusit nové věci(ted momentálně se chci naučit péct chleba)..neumím šít a obdivuju všechny,kdo to umí,navíc tak krásně..Nemám zkušenost s depresí,nevím,jak se projevuje,jak probíhá...Každopádně chci jen říct,že moc děkuju za inspiraci,otevřenost,nádherné fotky,ze kterých sálá duch...duch života...Věřím,že se s depresí popereš statečně..pro rodinu stojí za to bojovat...Helena
Jani, nejsem určitě lékař, ale nezkoušela jste brát hořčík ve větším množství ? Sama jsem se setkala v létě poprvé s pocity, které jsem nedokázala popsat..neznala je, a děsily mě. .. musím ale říct, že hořčík mi hodně pomáhá, a po sdělení svých pocitů, taky vím, že více lidí má v dnešní době podobné potíže, a tak se mi ulevilo...
OdpovědětVymazatMiliony otázek jestli to zvládnu nebo nezvládnu jsou najednou pryč! Zvládnete to taky!
Jani, drž se a bojuj..máme Tě rády! Tvůj blog je pro nás motorem! Lucie
OdpovědětVymazatPročetla jsem se všechny komentáře a cítím z nich obrovskou podporu a to že všem na Tobě moc záleží. Jsem jedna z těch kteří sem chodí pro radost a energii i když se neznáme. Přeji hodně sil, máš úžasnou rodinu a krásný domov, já teď po dlouhé době zažívám rozchod a s tím spojené to, že i když jsem plánovala mateřství tak je teď všechno pryč. Musím si najít někoho nového, být s ním určitou dobu abychom se poznali a říkám si že už tolik času nemám. Všude je něco, ale musíme se radovat z maličkostí.
OdpovědětVymazatJe s podivem, koho všechno deprese potká... většinou ty, kterých by se snad vůbec týkat neměla, protože podle všech pravidel by měli být spokojeni. Prošla jsem tím taky, v období na které teď ráda vzpomínám. Když jsem měla dva malé kluky, zařízovali jsme byt a měli se vlastně krásně. Vlastně ani pořádně nevím, kdy sem se jí zbavila, ale přišlo to. Asi když jsem se naučila mít se ráda. A to i přes to, že jsem dnes o hodně starší, kluci jsou už velcí a bez starostí to asi nikdy napořád nebude... aspoň člověk ví, že žije :-) Jinak moc ráda čtu Váš blog... moc příjemné a inspirativní čtení. Díky.
OdpovědětVymazatAhoj Jani,mrkám k Vám hooodně často,máte krásné krásný blog,krásné děti,sympatického manžela,šikovné ruce...Jeden by řekl-ta má bezva život,co jí muže chybět?Vím o čem mluvíte,deprese přichází často po druhém porodu.I ke mě přišla.Vlastně jsem nevěděla co se semnou děje.Mé druhé dceři je 23 let,v té době se o depresi ještě moc nemluvilo.Bylo mi hrozně,neuměla jsem popsat ten stav ani sobě,natož svým blízkým,kdybych nevyhledala psychiatra,nevím jak bych dopadla.Dvě malé holky doma a mě se už ani nechtělo žít.Nefandím tabletkám,ale antidepresiva a bezva paní dr.me přivedly zpět do normálu.Jako bych se napila živé vody! Jani,zvládnete to! Držím palce,máte fajn rodinu a ruční práce pomáhají.
OdpovědětVymazatJani, jsem pravidelnou čtenářkou Tvého blogu... co k tomu říct? Osobně si velmi vážím té důvěry, kterou si čtenářům Tvého blogu dala a přeji Ti hodně síly a já věřím, že to zvládnete! Nejsi na to sama, když budeme moct pomůžeme ;-)
OdpovědětVymazatDržím moc palce ♥
Lenka
♥
OdpovědětVymazatZnám to, Jani. Držte se!
Jano, zvlastni jak se muzou veci jevit jinak. Tvuj blog je tak nabit energii a ted tva slova... Preju Ti at tato podivna spolecnice odejde a nezanecha zadne dalsi stopy... Katerina
OdpovědětVymazatJani, drž se! Dnes trpí depresí spousta lidí, jen si to někteří nechtějí přiznat. My máme takovou diagnozu v rodině- teta, strýc - i když dr mi to nepotvrdí, kvůli lékařskému tajemství. Já sama na sobě taky pozoruju, jakoby se u mě střídala deprese a mánie, občas srším energii, stíhám nemožné a za chvíli je vše jinak. Přeju at Tě ta "mrcha" otravuje co nejmín ! M.
OdpovědětVymazatJani,
OdpovědětVymazatabych pravdu řekla, trošku jsem už tušila z tvých příspěvků, že jsi velmi citlivá, empatická a vnímavá žena !
Abych pravdu řekla, i já mám za s sebou podobné stavy a občas mě úzkost i černé myšlenky přepadnou i nyní.
Ale hned si uvědomím, že mám ve svém druhém životě vše o čem jsem kdy snila!
Milujícího manžela , rodinný dům,....... a teď i ve svých 41 letech třetí dítě - syna Šimona :-)
Prostě zázraky se dějí !
Moc na tebe myslím a posílám mnoho energie do dalších krásných adventních dní !