Dnešní příspěvek Rosy mě donutil přemýšlet. Jaký byl vlastně loňský rok. Nejsem moc příznivcem předsevzetí, bilancování a velkých změn okolo silvestra, ale tohle mělo něco do sebe.
Ten rok nebyl jednoduchý. Bojovali jsme doma na všech frontách. Vzaly za své některé mé naivní představy o našem společném životě, o manželství, výchově dětí... Byly stovky momentů, kdy jsem brečela, že už nemůžu, že snad podruhý neotěhotním, že s tímhle chlapem nevydržím, toto dítě nevychovám správně, že snad nikdy neporodím, tu bolest nezvládnu...Strach, aby byla Ema zdravá. Abych ji donosila. Strach z předčasného a vyvolávaného porodu. Strach když jsem ji viděla skrz sklo inkubátoru. Strach, jak zvládnu dvě děti...
Ale taky byl plný překvapení a radostných okamžiků. Nečekaná setkání, moje vlastní prodejní výstava v muzeu, moment, když jsem zjistila, že čekám Emu. Moment, kdy jsme se dozvěděli, že to bude holka. Týden s Jiříkem na manželských setkáních v Kroměříži, chvíle strávené s naší holčičí bandou, dámská jízda do Prahy, taneční s partou našich přátel, všechny ty výlety s kamarády - a že jich bylo. Téměř dva měsíce strávené na chalupě. Radost z šití, kdykoliv se mi něco povedlo. Spousty prodaných tašek. Svatby mých kamarádek. Přes příšerný začátek nádherný porod Emy. Všechny ty vřelé projevy přátelství, kterých se mi letos dostalo. Chvíle, kdy jsem si uvědomila, jak jsem vděčná za svou rodinu a za krásné vztahy, které máme. Všechny ty zprávy, maily a kometáře plné podpory, které jsem od vás-svých čtenářu dostala....těch si opravdu neskutečně vážím.
Je dobře jednou za čas se zastavit a podívat se zpátky. Loňský rok byl tak rozmanitý. I přes opravdu těžké chvíle bych neměnila. A jsem zvědavá, co přinese ten letošní. Už jenom jeho rozjezd stojí za to....
Janičko, ty seš ale holka statečná! Já před tebou vážně smekám. Já si vůbec nedokážu představit, jaké by to bylo, kdybychom už s milým byli svoji, vychovávali děti ... přitom věk na to máme, dokonce jsme spolu dýl, než mnoho "vzatých" kamarádů. A ty už prstýnek máš, dvě děti, krásné, zdravé, z bytu jsi svoji rodince udělala nádherný domov, nestačím se divit, kdy stíháš šít ty tvé poklady:) Tenhle rok bude určitě lepší, musí! Když si to budeme všichni společně přát, tak bude. Síla myšlenky dokáže divy:) Tak na splněná přání!:-)
OdpovědětVymazatTenhle rok bude naprosto parádní....jinak být ani nemůže:-)) A moc děkuju za všechnu tu chválu, úplně se červenám.
VymazatJani,
OdpovědětVymazatbrečím ...
Milá Roso, moc děkuju...Škoda že ta Praha je tak daleko. Zrovna dneska jsem si říkala, že bych s tebou moc ráda zašla na kafe.
VymazatAť je tenhle rok fajn! A Emička je tak nádherná..
OdpovědětVymazatKrasne napisane, neche je tento rok este lepsi :-)
OdpovědětVymazatJani, hezké! A díky, že jsi mě přivedla na skvělý blog Rosy! A.
OdpovědětVymazatŽe je skvělá....:-))
VymazatNádherně napsané. Krásné fotky.
OdpovědětVymazatPřeji štastný rok!:-)
OdpovědětVymazatMoc krásná slova....některá jako by šla i z mých úst.Hlavně to otěhotnění(u nás jak první tak druhé oba zázrakem,kdy už doktor nevěřil, že je to možné a stalo se),výchova a manželství...sžívání se s dcerou...je to boj ten život a myslím že ty krizové chvilky jsou k něčemu dobré na zamyšlení se co dál a, že tu nejsme sami dva,ale i naše děti, které nás potřebují téměř 24h denně...jejich úsměvy, nápady při hraní a rozmlouvání třeba u pohádky proč to tak je a proč ne takhle...no spoustu spoustu krásných chvilek....těch Ti přeji v novém roce co nejvíce ať zastíní ty chmurné,kterých co nejméně spíš vůbec žádné:-)))krásný den Lucka
OdpovědětVymazatLucko,moc děkuju.I tobě spoustu slunných chvil;-)
VymazatEma je krásná! A přeju, ať je dobře...
OdpovědětVymazatJani, krásně si popsala něco tak obyčejného, a při tom úžasného a jedinečném. Život!
OdpovědětVymazatAť se vám všem daří!
Helena
Jani, je mi z toho smutno i veselo zároveň. Smutno, že sis toho tolik (nejen) za poslední rok prožila, a veselo z toho, že to vlastně všechno dobře dopadlo. Teda aspoň doufám!... Taky mě ten Rosin článek přiměl k zamyšlení, skoro celou noc jsem z toho nemohla spát;-)
OdpovědětVymazatKlári, ale my dvě na to kafe musíme....kdy,kde???
VymazatJani, diky za tvou uprimnost, clovek si, ctouc ty blogy, uplne rika, jak jsou vsichni vlastne porad stastni, maji uzasne muze, sikovne deticky, vsechno jim to jde od ruky a taaak. a bac. za tim vsim krasnym se muze schovavat tolik slz a nervu.. tenhle rok jsi mela FAKT narocny! ale ten vysledek za to urcite stal, jste nadherna rodina a drzim uplne vsechny pesti, at jste hlavne zdravi, verim, ze to ostatni uz nejak pujde!! drz se, casto na tebe myslim, a ted budu asi jeste casteji.
OdpovědětVymazatLeni, díky:-) Ne vždycky jde psát jenom pozitivní věci....ale je hrozně fajn mít podporu. A ještě lepší vědet, že na tebe někdo myslí. Za to děkuju dvojnásob.
OdpovědětVymazatJani,
OdpovědětVymazatkrásně jsi popsala svůj uplynulý rok, který byl pro tebe plný velkým obav, ale i radostí a změn.
Je vidět, že každá z nás žije ten svůj život a ní vždy je jen optimistický!
A je už volbou každé z nás, o co se s ostatními podělíme a co si nechává pro sebe.
Ty jsi se rozhodla s námi podělit a já ti moc přeji , aby pro tebe tento rok dny všední byly dny svátečními a převažovaly ty šťastnější okamžiky :-)
Jani, moc krásně jsi to napsala. Četla jsem se zatajeným dechem a naskakovala mi husí kůže dojetím. Přeji Tobě i celé Tvé rodině hodně hodně krásných zážitků. Majka
OdpovědětVymazatMě teda dostalo... "s tímhle chlapem nevydržím"... ač je máme moc rády, jsme jejich ženami, jsem ráda a moc děkuju za ujištění, že se tenhle pocit občas (občas častěji) dostaví u každé z nás. Díky... J.
OdpovědětVymazatpáni... pravdu díš... ať se daří! :-)
OdpovědětVymazatKrásně napsané.....:-D Občas stojí za to zastavit se a zamyslet. Mě to pomáhá, když si stěžuji, že se mi něco nedaří. Zamyslím se a uvědomím si, že se mám vlastně dobře a že za spoustu věcí jsem vděčná. Stěžovat si nemá smysl. Mohlo by být ještě hůře, a tak musíme být vdečni za to, co máme.
OdpovědětVymazat