Na zádech

Ze včerejšího výletu.
***
Někde jsem zaslechla, že děti jsou přesně takové, jaké je potřebujeme mít, aby nás formovaly.
U našich dětí to platí na sto procent.
Každý den se učím trpělivosti, přemáhám svou lenost, vztek....
Poslední dny jsou pro mě velkou lekcí pokory.
Že ne vždy jsem pánem situace já.
Že i když chci sebevíc, tak to nemusí dopadnout, jak si přeji.
A že ne vsechna má přání a rozhodnutí jsou správná.
Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc jsem vděčná za naše děti.
Tolik v nich vidím sebe, své sourozence, naše dětství....
Kéž bych si tohle všechno připomněla i zítra, až se s nimi budu opět rozčilovat.....