V lednu

Vždycky když hodně plánuju, stane se tolik nečekaných věcí, že mé plány většinou vezmou za své.
Dřív jsem se z toho docela dost hroutila.
Jsem ten typ, který dost potřebuje mít kontrolu nad věcmi, které se v životě dějí.
Ale se všemi změnami, které za poslední rok prožívám, je tohle nakonec docela dost příjemné.
Neplánovat.
Aspoň maličko.
Nechat věci plynout a jen se dívat, kam mě to zanese.
Přesně v tomto duchu byly mé vánoční prázdniny.
Nenapsala jsem nic na blog, nezaponula počítač a až na vyjímky nic neplánovala.
Popravdě, tak čistou hlavu jsem už dlouho neměla.
Ráda bych napsala, že jsem přečetla nějakou zásadní knihu, nebo viděla úžasný film.
Ale ne. Koukala jsem v podstatě na blbosti, nebo spíš vůbec na nic.
Za zmínku stojí možná Four Lions a The Rutles.
Hodně jsem spala a odpočívala.
Potkávala se s kamarády, chodila do sauny a projít se.
Ušila si pro radost pár toaletek.
Stavěla s dětmi lego a užívala si neteří.
A taky se ke konci už těšila do práce.
Je leden.
A mě čeká spousta zajímavých věcí.
Tak jen to nepřepálit a do všeho víc pozvolna.
To bych si docela přála.