Za pár týdnů to bude rok, co se u mě projevila intolerance laktózy.
Přišla ze dne na den.
Tou dobou mě to hodně zaskočilo, protože jsem bez mlíka do kafe a ranního jogurtu nebyla schopná fungovat.
A tak jsem hledala. A zkoušela.
Postupně jsem se naučila pít a vychutnat si černou kávu, prakticky vařit vegansky - díky tomu jsem se naučila červené kokosové kari, což je posledních pár měsíců něco jako moje "slepičí polévka pro duši".
A jednou za čas zkusila ochutnat třeba sýr, nebo omáčku.... Což většinou moc nedopadlo.
Popravdě jsem nevěřila, že by se to mohlo nějak zásadně spravit, ale byla jsem příjemně překvapená, když jsem v průběhu léta mohla začít jíst tvrdé sýry. Ty mi totiž hrozně chyběly.
Na podzim jsem riskla hermelín.
Den před Vánoci jsem zkusila mléko.
A zázrak se stal.
Jak intoleracnce přišla, zase i odešla.
Sama sobě si to vysvětluji jako reakci těla na přemíru stresu.
Bylo ho před rokem víc než dost a někde se to projevit muselo. Takže to odnášelo zdraví.
A tělo se prostě jen bránilo...
Jsem za návrat k "normálu" ráda. Nicméně mě ten skoro rok mnohému naučil.
Třeba i jen víc sledovat, co jím.
Omezení mléčných výrobků se projevilo na mém zdraví - za celý rok jsem prakticky nebyla nemocná a neměla rýmu.
(Prakticky píšu proto, že jsem dnes padla s rýmičkou a tento post píšu z vyhřáté postele).
I když bych se mohla tedy teď vrátit zpátky k jogurtům a vylepšeným kávičkám, žádná velká změna v mém stravování se už asi nestane. Nicméně pozitivium vidím v té možnosti si něco dát a hlavně se moct přestat stresovat, co když náhodou ta pomazánka v sobě měla ricottu, nebo ten dort měl polevu z mascarpone a mně se z toho udělá blbě.
A kam že tento příspěvek směřuje?
Asi jen malé pozastavení nad tím, jak je lidská psychika mocná.
Jak se naše tělo chrání a když se ho budeme snažit víc poslouchat, tak si samo řekne, co potřebuje.
Ahoj Jani, my u nás doma v listopadu bez laktózy, teď bez lepku. Dieta je v obou případech doporučená jednomu členovi domácnosti, ale držíme ji plus mínus všichni. A musím říct, že pro mě osobně je to obrovské omezení. U laktózy jsem strašně postrádala sýry a normální mlíko do kafe (no asi jako ty). Lepek mi všeobecně dává zabrat. Hlavně nákupy. Objedu čtyři obchody, abych sehnala všechno, co potřebuji. Dlouhodobou dietu si neumím představit. Tak ti gratuluji k návratu do normálu. Sýrům zdar.
OdpovědětVymazatJe skvělý, že se už nemusíš "bát". Já si to kafe bez mlíka pořád neumím dát, ale poslední dobou se mi dost zhoršil ekzém a docela přemýšlím, jestli by nepomohlo právě omezení lepku a mléčných výrobků. Někdy se mi ale zdá, že nic jinýho, než chleba a sýr a jogurt nejíme a umřem hlady.
OdpovědětVymazatDobrý den, takto je to s potravinovou intoleranci u dětí, miminek. Jedno mi zvracelo po vejci a druhé se mi osypalo po bramborách. Pediatr i homeopaticka poradila, vyřadit a zkusit cca za rok. tak jsem to zkusila za rok a půl a obě děti ok, dodneška.
OdpovědětVymazatJá teď také procházím velkou změnou jídelníčku. Mléko nepiju už dlouho (žádná intolerance, ale chudáci krávy v kravínech, přešla mě na něj chuť...), ale v podstatě makrobiotická strava je pro mě náročná. A ochutit ji aby byla dobrá. A maso bez brambor,... Člověk je zvyklý na nějaké kombinace a těžko se to mění. No vydržet je třeba. A psychika je mocná, už několik let mi to dává sežrat. Krásný den :)
OdpovědětVymazat