pátek 21. října 2016

Sova



Jsem docela vděčná, že je už pátek.
Protože takto unavená jsem už dlouho nebyla.
( Mám takový pocit, že tohle už jsem tu něklikrát psala, že jo:-)).
Brzké ranní vstávání není nic pro mě. Ale bohužel se školku, školou a prací se s tím nedá nic dělat.
A já jako sova se s tím docela peru.
Nedokážu jít spát v devět jako můj muž, asi bych měla pocit nevyužitého večera.
Ať je tělo sebeunavenější, mozek mám ještě nastartovaný a ne a ne usnout.
A tak po večerech pomalu vyšívám obličeje na medvědy, upravuji fotky, plánuji, co všechno musím druhý den stihnout, uklízím v obyváku nebo se začtu do knížky, zaseknu se na pinterestu, projíždím e-shopy s látkami... A najednou zjistím, že je opět půlnoc a já za šest hodin vstávám.
Musím být na sebe přísnější a víc si spánek hlídat.
Takže doufám, že když to sem píšu, třeba s tím i něco udělám:-)
A co vy a spánek? Dokážete si uhájit aspoň osm hodin?
***
Poslední kabelka ušitá ještě na starém stroji.
Ze zbytku oblíbené ptáčkové látky.

39 komentářů:

  1. Mám to úplně stejně - sova-. S velkým vděkem (zatím) bez školkového vstávání. A sluníčko po ránu chybí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, jak to bez slunka celou zimu přežiju..jsem prostě letní člověk

      Vymazat
  2. Krásná kabelka! Se spaním to mám stejně, resp. s večerním tvořením. Ze spánku mě pak v noci budí ještě kojení. A když bych zrovna k ránu dobře zabrala, musím vstávat se synem do školy:-) Ale to, že mám něco hotového hmatatelného v ruce, mi zatím spánek kompenzuje:-) L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem popravdě docela dost ráda, že kojení už neřeším...protože když si vzpomenu na svůj spací režim tehdy...to jsem na tom teď skvěle...

      Vymazat
  3. Co je za zvíře které by spalo ráno i večer? :DD
    Tož to jsem já...co z toho plyne? Že nemám čas na nic :DD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-)))) přemýšlela jsem, které zvíře spí pořád...no vzpomínám si, že v zoo jsem četla, že prasata spí i 22 hodin denně:-))))

      Vymazat
  4. Taky ponocuju a vstávání nemám ráda, na druhou stranu, když se ráno brzy vstává, den je delší a mám pocit, že toho stihnu víc. Po nějaké době tělo stejně řekne dost a musím dohnat spánkový deficit stůj co stůj. Takže dva dny po sobě půjdu spát klidně v těch devět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baru však to tak taky občas mám....když už jsem fakt hotová, usínám i v těch devět...

      Vymazat
  5. Aha! Já jsem skřivan. Projevuje se to ani ne tak, že bych se v půl šesté budila s radostí a neměla chuť zaklapnout budík, ale třeba tak, že kolem osmé mi vypne mozek, a větu "jdu spát brzo" používám, když odpadnu hned po té osmé. Ale souhladím, že když si jeden přivstane, den je delší a víc se stihne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kéž by mi to tak šlo....prostě ráno mi mozek ne a ne naskočit...

      Vymazat
  6. Haha 8 hodin, to je sen, který asi ještě nějakou dobu nebude realizovatelný, ale dala bych si příjemné chrupkání, ne že ne :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Osm hodin je ideálních, ale mluvíme o nedosažitelném ideálu bohužel...

      Vymazat
  7. Já bych chtěla být sova, protože večer mám konečně čas kdy bych mohla něco dělat, ale jdu spát...ráno sice vstávám brzo, ale to u nás vstávají všichni :-), ale poslední dobou se mi už párkrát stalo, že jsem šla spát až kolem jedenácté, ale to je pro mě asi nejzašší termín abych byla druhý den ještě funkční:-).

    OdpovědětVymazat
  8. Jo, půlnoc, to je můj čas - jenže ráno vstát musím. Poslední dobou se snažím uhájit aspoň šest hodin spánku. Jenže když nechci pustit těch pár večerně-nočních hodin, které mám opravdu jen pro sebe (no, když odečtu přípravu svačin, prádlo, zašívání nových a nových děr na oblečení, tuhle něco v kuchyni... je z toho hodinka před půlnocí MOJE.). A pak padám na hubu, no.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak to vnímám, že ten čas je jen můj....

      Vymazat
  9. Jani,
    normálně jsem už tak popletená, že čtu sova a hledám u tebe sovičky na kabelce ;-D
    Jinak já jsem na tom podobně !
    Chodíme s mužem spát kolem půlnoci a to on ráno ve čtvrt na šest vstává.
    Já mám ještě hodinku do 6.15h. k dobru, ale stejně je to pořád málo.
    Trvá mi ráno než se proberu, znáš to, do osmi musíme být ve školce.
    Šíma má ráno klídek-snídaně, pohádky, ještě pohrát,...a to jezdíme většinou autem a stejně málokdy přijedeme včas.
    A to mám mít od příštího měsíce zpět po mateřské do práce od 7h. ranní !
    Už teď se děsím těch rán!
    Ať žijou víkendy !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ili, ty sovičky pobavily.
      Vzpomínám si, že Kuba měl období, kdy minimálně půl roku vstával v pět ráno..jak jsem to přežila, netuším...
      Každopádně držím palce, ať návrat do práce je co nejmíň bolestný...

      Vymazat
  10. Jani, tak já nespím ani těch 8 hodin o víkendu. Když jsem byla na mateřské bylo to lepší, ale už skoro 2 roky jsem v pracovním zápřahu, takže ráno budík cca v 5:05 a 5 min mi trvá než se vyhrabu z postele. Pak kolotoč - pověsit prádlo, udělat svačinu do školy, snídaně pro děti v 6 hod vzbudit děti a 10 min je přemlouvat, vyvětrat, ustlat a po 6:30 vyrazit směr školka a škola - do školy mě malou vozí naštěstí děda. Já jen odvedu malého do školky a pak jedu do práce. Ještě že mám pružnou pracovní dobu a píchačky máme po minutách a nezaokrouhluje se to na čtvrthodinky. 3x hurá. Domů se dostanu tak kolem 16:30, úkoly, malinko si pohrát s dětmi, když je hezky jsme venku když ne jsme doma. Večeře, umýt pohádka na dobrou noc a nejdou je 20:00 a více. Vyndám žehličku a prkno, vyžehlím ráno pověšené prádlo a během toho uvařím oběd na druhý den do práce, uklidím kuchyň a pokud vše stihnu do 21:45 jsem ráda. Pak chvilička s klubíčky a do postele musím dorazit max. do 22:30 a né déle. Jinak ráno nemůžu vstát a v práci je to děs. No a o víkendu malý vstává kome 6:30 a chce si povídat. Prostě zábava.
    Takže Jani nejsi v tom sama. Je nás víc.
    Tereza

    OdpovědětVymazat
  11. Po desaťročiach služby pri deťoch (posledné tento rok v zime skoro 20 ročné prestalo byť závislé od nášho ranného vstávania)si až tento rok vychutnávam ráno posteľ, hoci po očku sledujem situáciu (vyskakujem kvôli zvieratám, ale vraciam sa do nej a vnímam šrumec v kuchyni, spíme za špajzovou stenou ...)!

    OdpovědětVymazat
  12. Já to mám stejně. Poslední dobou ale hodíme s mužem oba nuceně spát v 11. Jinak to ráno nejde. Třeba dnes tu byl maximální chaos, protože jsem večer zapomněla nachystat kuchyn na ráno a jako bonus k tomu jeden hysterák kvůli oblíkání (asi tak hodinový).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hysteráky kvůli oblíkání....jojo, skoro každý ráno. A k tomu obden zapomenu nachystat svačinu Kubovi do školy a pak vyšiluju...

      Vymazat
  13. Nesnášim vstávání, ale ani neponocuju, vlastně nevím, jestli jsem sova nebo skřivan, ráno ideálně do jedenácti odmítám komunikovat, i když vstávám kolem sedmý a chodím spát v deset :))). Jsem divná...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj nejoblíbenější koníček je spánek, ale paradoxně mi pořád něco brání se mu víc věnovat. Jsem taky divná...

      Vymazat
  14. Mám to presne ako ty. A nie a nedá sa mi s tým nič urobiť. Viem, že spím málo a skúšam postupne rôzne stratégie, ako sa dostať do postele včas. Ale nič nezaberá. Práca mi uberá čas na iné veci, ktoré sú pre mňa dôležité a inokedy ako neskoro večer si na ne nenachádzam čas... a tak odchod na spánok odkladám a odkladám, ešte o kúštik, ešte chvíľočku... až zase zistím, že mi zase tých 8 hodín neostalo ani omylom.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Letitio, moc ráda bych ti poradila, ale máme zřejmě stejný problém:-))))

      Vymazat
  15. Na vstávání se nedá zvyknout,to se musí přežít...Rána u nás v práci bývají hodně tichá:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To si poznamenám..protože ano, vstávání se musí přežít...

      Vymazat
  16. Ano, taky slibuju jít spát dnes v 8 hod, ale neusnula bych. Také to vidím zase na 23.30hod, pak jsem nevyspalá a protivná. Tělo je vzhůru, ale hlavu zapínám až v 10 hod. dopoledne. Takže chápu. A také hlídám večery,abych je využila.Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už si raději nic neslibuji, jen si tak někde v hlavě poznamenám, že bych si mohla jít třeba dřív lehnout...

      Vymazat
  17. Mam batole a osmitydenniho. Co se narodil, spala jsem 'osm' hodin asi trikrat. Standartem je tech sest prerusovanych hodin. Jedno dite sova, druhe skrivan a ja taky potrebuju ten pocit casu jen pro sebe, ktery nastava nekdy mezi 22-2, kdy i miminko tvrde spi...
    Ale je to krasne... Jen kdyby batole spala pres den, bylo by to jeste krasnejsi 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzpomínám si, že když byla Ema takhle malá, jakmile usnula, usnula jsem taky...protože první 4 měsíce v noci prakticky nespala. Takže odpočívej a mysli na sebe..ono ti nic neuteče...

      Vymazat
  18. Keď človek niečo tvorí, nejak nie je ospalý. Ale ráno treba vstať a ísť do práce. Moje oči a mozog spí ešte na obed a potom sa konečne zobudím a vidím čisto a toto sa opakuje každý deň. NIE JE DôLEŽITÉ VSTAŤ, ALE ZOBUDIŤ SA.
    Šiješ prekrásne kabelky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju:-) V mém případě je bohužel hlavní vstát..protože vzbuzená klidně i jsem, ale vylézt z postele...to je oříšek...

      Vymazat
  19. to jsme celé my, matky.
    a ještě tak usnout u uspávání a "promarnit" ten volný čas! :)
    ač ho pak často třeba proprokrastinuju u pc. ale je to prostě můj večer a jít dřív než v jedenáct se mi moc nedaří.
    potřebovala bych větší sebekázeŇ :)

    OdpovědětVymazat