Už od září jsem se toho bála a zároveň byla zvědavá, jak to bude fungovat.
Jak se mi bude pracovat, až děti onemocní.
Od pondělí jsem doma měla Emu.
Nic extra, jen obyčejné nachlazení.
Sbalila jsem si materiál na pár nastřižených kousků. Odvezla stroj.
Ale pracovat se moc nedalo.
Ema má prostě období, kdy potřebuje neustálý kontakt a s dítětem na klíně toho moc neušiju.
Dnes jsem byla první den v dílně - i s Emou. Pár pochůzek po městě, pohádka na tabletu, hodně čaje, banány, písničky...já jsem vyřízená, nic moc hotového a Ema plná energie.
Jak to ty děti dělají...:-)
A jak to dělají ostatní, co podnikají?
Obdivuji všechny, co si dokážím práci rozplánovat tak, že je nemoc dětí nezaskočí.
Protože já byla zaskočená dost.
Ale s tím nic samozřejmě nenadělám.
Snad jen pro příště si budu na doma odkládat menší projekty. A pro Emu si do dílny pořídím hodně papírů a pastelek...
***
Po dlouhé době medvěd.
Jak mi bylo po nich smutno.
Dalších pět už mám nastřiženo...
Plus dvě toaletky.
Asistentka Ema víc nedovolila...
Jani, ako dobre to poznám a to šijem z domu a aj tak keď sú deti doma, tak toho veľa nenarobím, no čo je horšie, ani keď som doma sama, kým je človek na všetko sám a všetko okolo výroby a predaja je len v réžii jedného človeka, je to o držku. Ja stále nechápem ako poniektoré toľko stíhajú. Ja mám na každý deň obrovské plány čo spravím a na konci dňa skonštatujem, že som spravila štvrtinu toho čo som chcela, lebo som hodiny strávila odpisovaním zákazníčkam, nekonečným fotením farebných kombinácii pre ne.Už som niekedy fakt zúfalá, že si neviem zorganizovať čas alebo neviem kde je problém.
OdpovědětVymazatJano, mně zaskočí každá nemoc dětí (a to si práci dokážu rozplánovat dobře), a je jedno, zda marodí jeden nebo všichni 4 jako naposledy. V ty dny se do dílny neutrhnu, nešiju, zákazníci netrpělivě čekají a když není zbyti, doháním resty po nocích. Jak to dělají jiné maminky podnikatelky by mě taky zajímalo :)
OdpovědětVymazatRaději jsem pracovala v noci nerušeně tři hodiny, než se snažila něco vytvořit s dítětem během dne.
OdpovědětVymazatZatím stále udržujeme polední spánek, někdy je to sice boj, ale někdy se dají takhle ulovit třeba i dvě hodinky! Večer po osmé začínám pracovat pravidelně. A někdy se dá s dítkem za zády něco málo udělat (hlavně nic na vymýšlení, pouze rutinní záležitosti), při tom dostane drobotina pytlík odstřižků na hraní a stříhání, knoflíky atd. Jsou naštěstí naučení, co si vytahají, to si uklidí, takže další čas obvykle zabere sbírání odstřižků ze země:-) Ale takhle se zadaří jen někdy, někdy to prostě nejde. Snažím se dávat si na zakázky časovou rezervu, když mám hotovo dřív, zákazníci jsou vděční.
OdpovědětVymazatJe to věčný dlouhodobý boj, jak se rozdělit mezi práci/seberealizaci a domácnost/mateřství. Mám dvojčata, dneska sice už téměř dvanáctiletá (a dvě babičky k tomu!) a po šesti letech jsem předloni zavřela kancelář/obchůdek. Dělám dva roky z domu, protože to věčné přejíždění sem a tam, navíc péče o obchod a zákazníky, bylo vysilující. A když jsou kluci nemocní, musí aspoň na část času k babi, abych stíhala termíny. S nimi za krkem neudělám nic ani teď, natož když to byli školkáči věčně s rýmečkou.. Když dělá člověk tvořivou práci, potřebuje klid a soustředění, a tak zase hledám místo, kde bych ten klid našla. A po těch dvou letech vím, že doma to nebude :-) Hledání (sebe) je opravdu dost dobrodružné a člověk by už rád našel pracovní klid, ustálení. No, je to život a my ženy jsme neskutečně statečné a je fajn, že to můžeme sdílet. Na druhou stranu si toho bereme všechny na sebe moc. Je prostě třeba hledat rovnováhu a tu máme asi každá jinde.
OdpovědětVymazatAle taky zaskočila. Staršího maroda mám doma, v úterý jsem rušila focení školky, která byla komplet nastoupená v pozoru, ale dítě s horečkou přes 39 bych doma samotné nenechala byť by se jednalo o hodinu času, i když v devíti letech už to občas udělám. Ve středu jsem měla práci až odpoledne, takže vypomohla babička s oběma a dneska bych měla dělat v klidu od PC, ale zatím jen vařím čaje, uklízím, zase vařím, povídám a práce skoro stojí. S dětmi se prostě pracovat nedá, rozhodně ne na plný plyn. Brzké uzdravení přeju.
OdpovědětVymazatKaždej to řeší, štastnější mají flexibilní a ochotné babičky, nemocné dítě nechci dávat někam na hlídání - myslím chůvy atd. Nebo si to obdobní nemocí "nasdílet" s tatínkem, aby nebyl pracovní výpadek tak velký. No a že nejlepší je na to myslet už vlétě - prevence, strava, otužování,....to asi radí každý.
OdpovědětVymazatNastavit si automatickou odpověď na všechny příchozí maily - něco ve smyslu:
OdpovědětVymazat"Omlouvám se, zákazky budou mít teď asi týden zpoždění, mám nemocné dítě."
Říkám si, že nemocné dítě je důvod, který by měli pochopit všichni (alespoň ženy).