Cítím na sobě podzim.
Jsem unavená a nejraději bych vůbec nevylezla z postele.
Do toho jsem napodruhé chtěla pokořit jednu obzvlášť silnou látku a po prvním nezdaru, kdy stroj skončil v servisu, si nedala říct...a zkusila to znovu. Se stejným výsledkem.
Ještě že mě můj pan opravář má tak rád a vždycky mi rychle pomůže.
Takže jsem byla dva dny bez stroje - jen stříhala látky, vystavovala faktury, balila balíčky a vnitřně tak trochu zuřila.
Asi nastal čas na nějaký lepší stroj.
***
Kytka - dovezená před třemi týdny z Jeseníku, pořád krásná.
V naší - konečně uklizené - kuchyni.
Váza od Kuby, ještě ze školky z loňských Vánoc.
Jablečná tarte tatin, nový hrnek od Jiřího.
Emin tatínek. Pořád v něčí náruči.
Teď to prostě tak máme.
Polštář Hacuboku v obyváku.
Měl být původně do dílny, ale zatím bydlí na sedačce a je mu tam dobře.
Díky, Greto!
Malé velké věci.
Ty malé bývají největší!
OdpovědětVymazat