úterý 25. října 2016

Úterní pozitiva




Z dnešního dne.
Je potřeba vypíchnout ty pozitiva, protože po Emiččinu extempore u zubaře a následném dvouhodinovém poslouchání dětských písniček na školkové zahradní slavnosti jsem tak akorát zralá na panáka.
Tak co hezkého dnes bylo?
Kamarádka na bytě vytáhla krabici s fotkami po svém tatínkovi.
Tomáš Vážan byl famózní fotograf.
Už jsem se o něm v minulosti zmiňovala a až navěsíme víc fotek, určitě ještě napíšu.
Nicméně dnes to byl pro mě učiněný balzám.
A taky trochu návrat do dospívání, protože se skoro každou fotkou mám spojenou nějakou vzpomínku.
Většinu z nich mám doma v knížce, ale držet je "naživo" v ruce, to je něco jinýho.
A co teprve se na ně každý den v práci dívat....
Došila jsem tašku pro kamarádku, kterou jsem hned ještě večer předala. A z toho setkání mám opravdu radost, protože jsem Radku i jejího muže opravdu dlouho neviděla.
Cestou zpátky domů jsem přemýšlela, kolik let uplynulo od našeho posledního setkání.
A uvědomila si, že se to takhle bohužel děje se spoustou mých kamarádů.
Čas tak neúprosně běží a ve všem tom shonu s dětmi, prací... nemám tolik času udržovat kontakty.
Vlastně nemám čas na spoustu věcí.
Tak někteří lidé najednou zmizí z dohledu.
Což mě hrozně mrzí.
Ale o to příjemnější je se potom potkat.
A pokusit se zase někde navázat.
***
Zátiší s fotkou a nejkrásnějšími, ale strašně nedobrými gumovými medvídky.
Na koukání paráda, na jídlo fakt ne.
Tašky z posledních dní.
Podzimní odstíny.
Radost u stroje.

6 komentářů:

  1. Jani, nemáš tu stromovou látku i reverzní, tmavý podklad, světlé stromy?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to já ještě napíšu. Vypadá to, že se konečně rozhoupu ke kabelce. Ohohooo!

      Vymazat
  2. Myslím, že ještě větší peklo jsou karnevaly. Hudební produkce a snaha zapojovat rodiče do tance mě totálně mrtvila.

    OdpovědětVymazat