středa 28. února 2018

Až sundám čepici




Prázdno v hlavě.
Popravdě přiznávám, že mi moc nejde psát.
Je toho tolik, co bych chtěla sdělit, ale pak nějak chybí sílá, chuť...co já vím.
Přijde mi, že jen na střídačku spím a pracuji.
A ještě píšu úkoly a dělám nádobí.
Nějak se ty činnosti smrskly na toto kolečko.
Ale bude líp, tomu věřím.
Minimálně jen co přestane mrznout.
(Obdivuji všechny ty běžce, kteří v tomto počasí brázdí ulice. Mně by asi porazilo).
Těším se, až zase vyběhnu.
Těším se, až sundám šálu a čepici.
A taky se těším, až najdu na jaře svoje ztracené rukavice a s úsměvěm je schovám na příští rok.
...
Zpátky ke kabelkám.
Mám jich teď na stole deset, takže sranda bude:-)

3 komentáře:

  1. Jani ani nevíte jak moc Vás chápu!!!...jsem ve stejném kolotoči, ale bude líp, věřte!! Hodně síly Vám přeji. Lída

    OdpovědětVymazat
  2. Ne že bych chtěla zasévat semínko pesimismu, když už je skoro ten březen, ale posledních jednatřicet let si říkám, že bude líp, a vida, je pořád stejně/jinak :-D

    OdpovědětVymazat
  3. U nás taky tak,jen místo úkolů zatím máme pracovní listy. Ještě že jsou ty víkendy,kdy aspoň mužem vyrazit na hory nebo něco.ja chci jaro! Drž se jani😘

    OdpovědětVymazat