úterý 17. května 2016

Rozhovory





Už od dětství se sebou vedu rozhovory.
A docela dost často se při tom přistihnu.
Přehrávám si situace, které se nevyvedly, které se teprve mají stát, které bych si přála, kterých se bojím a které se určitě nikdy nestanou.
Jako bych koukala na film, jen s tím rozdílem, že děj můžu ovlivnit.
Baví mě to.
Nejčastěji když čekám na tramvaj, nebo v ní jedu, večer před usnutím v posteli.
Přemýšlím, co by ten druhý řekl, jak se zachovám já, nebo jak jsem měla zareagovat.
Představuji si, co všechno by mohlo být, jaký asi je ten člověk, co kolem prochází po chodníku. 
V podstatě je to takový můj imaginární svět, ale já se tam docela ráda ztrácím.
Protože přiznejme si to, někdy je ten náš reálný svět tak náročný, že vypnout na chvíli hlavu, je vlastně hrozně potřeba.
Znáte to taky?
Mluvíte sami se sebou, jen tak beze slov, v hlavě?
***

Ty chvíle.
Ráno v tichém bytě.
Káva z nejkrásnějšího kafáče.
Ema a její barevné plochy. Hodně mě to baví.
Kytka z Pohořan. Od dětí a muže.
Budík z blešáku. Přesně takový měli rodiče a teď ho Jiří dotáhl k nám.

33 komentářů:

  1. :) Jani taky si fantazíruju a doma mluvím s kocourem...odpovídá mi :D ty hrnky a budíček, to je děsný retro a kousek dětství...pěkný den, s pozdravem Hanka

    OdpovědětVymazat
  2. Já vedu neustálé imaginární rozhovory... často s mojí mámou, o věcech, o kterých neumíme mluvit. Nevím, jestli mi to pomáhá, ale dělám to léta.
    Budík je nejvíc! <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, někdy si to aspoň vyřeším v hlavě, když to v reálu nejde...

      Vymazat
  3. Ema ladí barvy k hrnku... :-)
    Já ty rozhovory sama se sebou někdy už ani moc ráda nemám - zabíhají mi často tam, kam nechci. Ale asi to ta hlava potřebuje...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo! Ale že ty barvy spolu budou vypadat dobře, by mě nikdy nenapadlo. Oranžová a fialová - dvě moje nejvíc nee barvy. A funguje. a moje hlava to potřebuje. ale někdy je toho taky moc....

      Vymazat
  4. Ahoj Jani,
    je vidět, dle první fotky, že si tu ranní kávu umíš vychutnat :-)
    Jinak, když se teda ptáš, já to mám tak, že spíše než sama se s sebou vedu hovory s blízkými.
    S těmi co tu nejsou a také my často myšlenky zabíhají k lidem co neznám, potkávám náhodně, jací asi jsou, kam jedou, na co myslí,jak žijí,...
    O sobě někdy pochybuji, asi více, než se dokážu pochválit :-o
    Ale tobě musím dodatečně vyseknout poklonu !
    Sešla jsme se včera z Katkou / kator traktor/, pozvala nás do nového bytu a tvůj přehoz na postele tam opravdu sedí !
    Ráda bych si podobný také ušila, ale ta šířka, délka, hmotnost a toho materiálu :-o
    No ještě mám před s sebou hodně učení a met k pokoření !
    Krásné úterní odpoledne!

    OdpovědětVymazat
  5. ...jo jo, nejlepší odpovědi na frustrující situace mně zásadně napadají na schodech při odchodu...a pak si to přehrávám, přesně jak píšete...ale když jsem viděla první a druhou fotku, ještě před textem, tak jsem myslela, že rozhovory vedou mezi sebou...ladíte spolu holčičky :-)
    jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S Emou by ty hovory byly asi míň vážný:-)

      Vymazat
  6. Jani, přesně, hodně hovorů v hlavě, někdy člověka mrzí, že ve skutečnosti už se neudějí...někdy si vymýšlím i příbehy:-)) jen tak...relax... ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, taky si občas říkám, že je škoda, že to není pravda. Zvlášť když jsem to tak hezky vymyslela:-)

      Vymazat
  7. Dělám to taky:) Větsinou pred spanim, ale nekdy i behem dne, kdyz o necem intenzivne premyslim. A vzdycky presne vim, co mam rict, narozdil pak od realu:)) Krasny obrazek a hezky napad s tim raminkem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si pak právě přehrávání ty situace, kdy jsem neřekla, co jsem chtěla a vylepšuju je....

      Vymazat
  8. Já vedu rozhovory hlavně při běhu. Kolikrát se vracím celý upovídaný ;)
    Krásné dny plné vnitřních dialogů přeji...
    T.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo u běhu. Pokud teda nepislouchám hudbu. I když kolikrát se přistihnu, že ani ta hudba mi nebrání, abych se úplně zapomněla. A třeba i běžela, kam jsem vůbec neplánovala:-)

      Vymazat
    2. Zdravím,taky jsem zrovna chtěla napsat, že často vedu tyhle rozhovory při běhání :-) a pak taky v autě, když jedu sama, častopak zajedu někam kam jsem vlastně nechtěla. Krásný dny!

      Vymazat
  9. :-D Musím se smát...moje druhé já a druhé já těch lidí, se kterýma mluvím jsou mojí nedílnou součástí...myslím, že snad každého...:-)))
    Třeba můj tatínek i pan D. mnohdy říkají: "Sem Ti to říkal...!", ale neříkal...alespoň né nahlas :-D a pak kdo je blázen :-))) (ten co si nežije svůj paralelní svět)!
    Krásný retro...

    OdpovědětVymazat
  10. Taky vedu imaginární rozhovory, vymýšlím si příběhy, někdy se přistihnu, že nejenom v hlavě, ale že doopravdy mluvím sama ze sebou, až se mě tuhle manžel ptal, co se děje ... Mám teď už delší dobu nějaké horší období, období hledání řešení, které se mi ale hledat nechce ...
    A budík je supr, můj tatínek měl přesně takový, úplně ho vidím, jak stával na jeho nočním stolku ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj muž občas se občas taky ptá, ale jinak si už zvykl, že si kolikrát pokecám sama:-))

      Vymazat
  11. Dnes sa mi s tebou, vlastne s tvojimi deťmi, snívalo.
    Vošla som k vám a práve deti umývali riad, vlastne končili.
    Pomyslela som si, že umývací stôl máš pekne urobený, vymyslený precízne do detailu.
    Totiž bol to umývací stôl po vzore prarodičov, keď sa vyťahoval taký stôl s otvormi a umývadlami, ty si mala ale veľký farmársky stôl s rôzne veľkými výrezmi na kovové lavóre a menšie a menšie, napokon ako konzervy.
    Hovorila som si fíha, premyslené!
    Kubík práve utieral príbory a dával ich do tých najmenších nádob-konzervičiek, výrezov, v stole:-).
    Ema sedela ticho na stole(?) a tíško sa rozprávali, Kubo mal už hotovo.
    Nebola si tam, bol tam pokoj a také zemité prítmie, akoby ste mali hlinenú omietku:-)))???
    No vnútorný život a vnútorné rozhovory vediem prednostne, pred tým vonkajším!:-)
    A naozaj som najuvravenejšia pri behu, dokonca sa to snažím ignorovať, aby som sa vypla a vnímala len les!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda!!! Jen Ema by nikdy tiše u stolu neseděla...ona totiž tu pusu nezavře:-)

      Vymazat
  12. Rozhovory v duchu jsou už dlouho součástí mého života. A někdy i nahlas :-), ale posluchačem je mi náš mazlíček Justýnka, takže snad to se mnou není ještě tak špatné. Hezké dny. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud se sebou nebudu mluvit nahlas na veřejnosti, tak je to asi ještě v pohodě:-)

      Vymazat
  13. Jani!!! :D teď si mě dostala! Mám to úplně přesně, dokonce se se sebou i hádám... Jsem ráda, že nejsem sama :-) :-)
    Moc ti to sluší! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baru, to bude asi nějaká rodinná anamnéza:-))

      Vymazat
  14. Jani, mam to podobně.Dokážu sama se sebou prokecat celé hodiny. V hlavě si vymýšlím úplné romány.No jo, holt bujnà fantazie. Nestačí mi vnější život, prahnu po tom vnitřním:-)

    OdpovědětVymazat
  15. znám, taky to dělám. jen mě dost frustruje, že v reálu je to úplně jinak.
    i když... asi po 15 letech představ dialogů s mamkou jsem se kousek posunula i v reálu
    a ď - je uklidňující, že v tom člověk není sám

    OdpovědětVymazat
  16. Já si taky povídám a často se tak cvičím i v angličtině. Ale zajímalo by mě kde sehnat takové ramínko na kterém je obrázek, já bych ho chtěla na vytištěný kalendář a ne a ne ho sehnat...

    OdpovědětVymazat
  17. Jani, mám to stejně a jsem ráda, že v tom očividně nejsem sama. Hodně často si takhle přehrávám "scénky" v hlavě. A někdy si říkám, že je škoda, že to z té hlavy nejde nějak "stáhnout", třeba na flash disk. To už bych možná i napsala knihu ;)

    OdpovědětVymazat
  18. Já mluvím, přehrávám...a občas mi to i interferuje se životem, protože mám pocit, že jsem s někým o něčem mluvila a už je to vyřešené, a ono tak proběhlo jen v mojí hlavě :)

    OdpovědětVymazat