Běžecké okénko

Běh mě naplňuje radostí.
Nikdy předtím by mě nenapadlo, že si něco tak oblíbím.
Že se budu těšit, jak vyrazím.
Kolik toho cestou vymyslím.
Svým způsobem se pro mě stal běh terapií.
U šití nepřemýšlím.
Je to zase jiný způsob relaxace.
Zaměstnávám ruce a soustředím se na to, co vzniká.
S během je to jinak.
Nohy jedou automaticky a hlava je volná.
***
Pár mých běžeckých poznatků:
I když se snažím vyběhnout každý den, je potřeba střídat delší trasy s kratšími.
(Pro běžce asi známá věc, pro mě dost zásadní informace, kterou jsem si musela ověřit sama).
Nebojím se běžet sama za tmy.
Hudba mi pomáhá držet rytmus.
U některých písní jsem si poprvé pořádně poslechla a vnímala celý text.
S každým dnem se zrychluji.
Největší únava = 4. kilometr.
Když už nemůžu, ještě pořád můžu.