středa 20. února 2019
To je den
Dnešek by přesně vystihla Léna Brauner se svým pověstným " To je den!"
Přesně takový ten den, kdy si vytáhnete tričko ze skříně a po oblečení zjistíte, že jste celí od třpytek.
No jo, vyprala jsem Eminy Elsa šaty s ostatním prádlem.
Takže když jsou pak třpytky i v ponožkách, už to vůbec není divné.
Následně doma zapomenete Kubovu aktovku. Při návratu pro ni si zabouchnete klíče.
Zajdete si pro náhradní klíče k babičce a při odemykání zjistíte, že vám dala jiné.
A to je teprve něco lehce po osmé ráno.
Ještě že existuje kafe.
To to trochu vylepšilo.
Ale celý den vypadal dost podobně.
Lámala jsem jehly, nemohla nic najít, abych v zápětí zjistila, že hledaný kousek mám před sebou na stole.
Někdy se prostě daří.
A proto jsme si s dětmi udělali na večeři burgery.
to aby nám to přepisování skoro celého sešitu slovíček do angličtiny (Kuba evidentně taky neměl den) šlo líp.
To byl den!
***
Ale byly i pozitiva.
Práce na nových taškách, to mě baví pořád...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Když se to takhle shrne-den blbec ALE, taky se učím aspoň jednu radost denně a občas vše obracím v pozitiva, abych se nezbláznila, TAKŽE originálně jste si vyzdobila oblečení včetně ponožek, udělala si ranní rozcvičku pro klíče sem a tam, šití bylo obohaceno o hledání s výsledkem NAŠLA JSEM :-) Je to těžké, ale snažím se vidět poloplnou sklenici...ABYCH SE NEZBLÁZNILA. Hezký den, Klára H. z Prahy a snad zítřek již bude o jiných pozitivech
OdpovědětVymazatJani, tak já to měla včera podobné. Ráno jsem přišla do práce a neměla zarezervované služební auto. V 8:00 jsem měla vyrazit směr Německo. Takže zavolat rychle paní, co přiděluje auto. Strašně se mě omlouvala, že můj mail z úterý jí prostě přišel až po mém telefonátu. Auto by bylo a teď hurá zbalit PC a jet. Jenže, v tašce na PC nebyla nabíječka. Takže na IT, zda mají nabíječku - neměli. Potřebuji speciální velkou, protože nemám obyč nootbook, ale Catiacký a ten potřebuje velkou nabíječku. Takže somrovat u kolegy, zda by mi ji půjčil. Půjčil, ale po příjezdu mi oznámil, proč jsem si nevzala nabíječku z dokiny (mě to v tu chvíli prostě nenapadlo, že tam ta nabíječka je. Já ji měla vždy v tašce. Někdo mi ji sebral.) Prostě jsem se opět před chlapama strapnila - jak hloupá husa. Posledních cca 30 km přes německé prdele mlha. Zákazník má firmu uprostřed polí v jedné malé vesnici. Cesta tak na 1 a 1/2 auta. Prostě super a to jsem ještě potkala traktor, náhlaďák a asi 5 osobních aut. No a u zákazníka se mi cca 5x zaseknul PC.
OdpovědětVymazatByla jsem pak ráda, když jsem dorazila domů.
Večer jsem si pustila s dětmi pohádku a pak to bylo OK.
I občas den blbec se hodí, abych si pak vážila těch ostatních pohodových dnů.
Krásný zbytek týdne Tereza
Jo, tak to se stane. Taky čas od času něco zapomenu a pak se to se mnou vlastně celý den táhne. Jako třeba když jsem zapomněl na nabití LFP baterie, takže jsem pak celý den řešil, jestli bude dostatek elektrického proudu. Ale tohle život prostě čas od času přináší.
OdpovědětVymazat